Na počátku dubna 2018 jsem si v článku Sváteční kapka nenávisti z velikonočního Radiožurnálu postěžoval na výrok pátera Petra Prokopa Siostrzonka, který padl v rozhovoru s Lucií Výbornou. Stížnost jsem odeslal také na Radu Českého rozhlasu a čekal, co se bude dít. Popravdě, nečekal jsem – a pravděpodobně ani nikdo jiný z Ateistů ČR –, že se bude dít něco překvapivého, protože ČRo vypouští podobné věci pravidelně a Radu ČRo ještě nikdy ani nenapadlo, že by s tím mělo být něco v nepořádku.
Rada Českého rozhlasu údajně projednávala stížnost 25. 4. 2018 na veřejné schůzi, tedy prý… V záznamu jednání ale toto “projednání” nenajdete.
Zvukový záznam z 4. veřejného zasedání Rady Českého rozhlasu (25. 4. 2018) – 1. část
Zvukový záznam z 4. veřejného zasedání Rady Českého rozhlasu (25. 4. 2018) – 2. část
Co ve skutečnosti Rada ČRo udělala? Předala stížnost řediteli zpravodajství Janu Pokornému. Jenom pro vysvětlení: Rada se samozřejmě má zeptat na názor protistrany, ale v principu je tu od toho, aby hájila zájmy posluchače a měla by se zamyslet a jednat také z tohoto pohledu. Nic takového se ale zjevně nestalo. Namísto toho smetla vše co nejrychleji ze stolu pouhým přeposláním stížnosti. Ve výsledku jsem tedy dostal dopis od Rady ČRo, který jen tlumočí stanovisko ředitele zpravodajství:
Č. j. 018CRO0109282
Vážený pane Tomku,
děkujeme za Vaši stížnost. O vyjádření jsme prostřednictvím generálního ředitele požádali zástupce vedení Českého rozhlasu, v tomto případě ho poskytl ředitel Zpravodajství Jan Pokorný.
Tak jako on se radní Českého rozhlasu domnívají, že v kontextu slov se Petr Prokop Siostrzonek nedopustil ničeho, na co by musela moderátorka pořadu reagovat. Rada Českého rozhlasu se s vyjádřením Jana Pokorného (až na nesprávně citovaný název díla Václava Havla) ztotožňuje.
S pozdravem
jménem Rady ČRo
Hana Dohnálková, předsedkyně
Vyjádření ČRo
Vyjádření vedení ČRo ke stížnosti p. Petra Tomka ohledně rozhovoru L. Výborné s opatem P. P. Siostrzonkem
Dobrý den,
v citovaném rozhovoru tato věta zazněla v následujícím kontextu /posílám pro jistotu přesný citát/:
„Já si myslím, že duševní hygiena je důležitá pro každého člověka ať už je věřící nebo nevěřící a každý člověk je věřící, už když vstaneme, tak věříme sami sobě, že dokážeme vstát, když jdeme po ulici a nasedneme do tramvaje, tak věříme, že ten tramvaják umí jezdit a nezkoumáme ho, jo takže tak bychom mohli krůček po krůčku vlastně dokazovat, jak člověk věří, aniž o tom přemýšlí, takže si myslím, že je člověk buď věřící nebo zoufalec, že už ztrácí naději a to je ctnost, o které dost často mluvím a cituji také velmi rád Václava Havla z dálkového výsledku, že naděje není nějaký laciný optimismus, že něco dobře dopadne, ale přesvědčení, že něco má smysl bez ohledu na to, jak to vypadá, nebo dopadá, takže to si myslím, že i to patří k té duševní hygieně stále mít tu naději, že to má smysl. Tam kde jsem, to co dělám, nebo to, o co se snažím a k čemu směřuji do budoucna.“
Je zřejmé, že stěžovatel účelově vytrhl část vyjádření arciopata Siostrzonka. Žádám předsedu spolku Ateisté ČR, aby tuto reakci uveřejnil na stránkách www.osacr.cz.
S pozdravem
Jan Pokorný
ředitel Zpravodajství
Odeslal jsem tedy na adresu Rady Českého rozhlasu dopis tohoto znění:
Vaši odpověď a odpověď ředitele zpravodajství v tomto duchu jsme očekávali, protože se s podobnou situací nestkáváme poprvé. Je žel normální, že je ČRo k podobným výstupům hluchý.
To, co předvedl arciopat Petr Prokop Siostrzonek v rozhlasovém vysílání byla velmi chabá sofistika, která nijak nezmírňuje vyznění citované věty a i student žurnalistiky by v ní měl poznat významové posuny – typický prostředek šedé propagandy. Konkrétně duševní hygiena nijak nesouvisí s vírou v brzký příjezd tramvaje, stejně jako by nikdo na stejném základě neoznačil sám sebe za věřícího jinak než ve vtipu.
S pozdravem,
Petr Tomek
předseda spolku Ateisté ČR
Ve svém dopise jsem se odvolával na možnost dalších kroků. Konkrétně jsem zmínil Trestní zákoník ČÁST DRUHÁ, HLAVA X, Díl 5, § 355, odstavec 2b který zní:
(1) Kdo veřejně hanobí
b) skupinu osob pro jejich skutečnou nebo domnělou rasu, příslušnost k etnické skupině, národnost, politické přesvědčení, vyznání nebo proto, že jsou skutečně nebo domněle bez vyznání,
bude potrestán odnětím svobody až na dvě léta.
(2) Odnětím svobody až na tři léta bude pachatel potrestán, spáchá-li čin uvedený v odstavci 1
b) tiskem, filmem, rozhlasem, televizí, veřejně přístupnou počítačovou sítí nebo jiným obdobně účinným způsobem.
