V proudu zpravodajství z války na Ukrajině trochu zapadají zprávy ze Stockholmu, Norrköpingu a dalších švédských měst o dubnových násilných nepokojích. Zraněny byly desítky lidí a číslo asi není konečné.
Zpravodajci obecně kladou za vinu radikální dánské politické straně Stram Kurs, jejíž šéf Rasmus Paludan požaduje úplný zákaz islámu. Na svých mítincích, které pořádá na turné po Švédsku v čtvrtích s velkým podílem muslimského obyvatelstva, pravidelně ohlašuje spálení Koránu.
Reakcí na mítingy, o které veřejnost neprojevuje příliš zájem (vlastně jsou stranou zájmu i sympatizantů strany Stream Kurs, protože se na nich zpravidla sejde maximálně několik desítek lidí), jsou tisícové demonstrace a násilné nepokoje, při kterých hoří policejní auta a vzduchem létají kameny.
Rasmus Paludan spoléhá na to, že za něj jeho politickou kampaň povedou muslimové a jak se zdá, vychází mu to. Těžko lze v tuto chvíli najít pádnější důvod pro prosazení jeho programu, než je právě chování muslimů při současných násilných protestech.
Nejen švédská média informují o nastalé situaci poněkud zmateně. Pokud označují Pauldana za radikála kvůli tomu, že pálí knihy, které si nakoupil za vlastní peníze, jak by měli označit protestující, kteří beze napadli policisty a přinejmenším v jednom případě se pokusili jednoho z nich zavraždit?
Problém předimenzované „obrany víry“ je obecně evropský a ustupování před požadavky věřících (nejen muslimů, ale i křesťanů) není cestou k mírovému soužití. Měli bychom si připomínat, že taková přehnaná „obrana“, jakou se vyznačují nábožensky motivované protesty, je vždy omluva agresorů.*
Jistě bylo na místě se bát, aby obyvatelé západní Evropy nepropadli podobnému sentimentu v době lavinovité migrace z Přední Asie a Afriky. Třeba i proto, že se tohoto tématu s takovou ochotou chytali populisté.
Náboženství v demokratické zemi respektující lidská práva samozřejmě zakázat nelze, protože by takový zákaz zabíjel samotnou svobodu myšlení. To ale nic nemění na tom, že nám případ Rasmuse Pauldana ukazuje slabinu ve výkladu práva na svobodu vyznání. Nejsou to náboženství, která potřebují ochranu, ale všichni občané, kteří se spolu prostě jen snaží vycházet v míru. Musíme náboženství donutit respektovat hranice dané našimi zákony a nedovolit jim, aby je měnily ke svému obrazu. V brzké době bude nejprve Skandinávie a pak celá Evropa bude muset řešit ochranu před náboženstvím.
Na nás ateistech je, abychom připomínali, že náboženská svoboda je především svoboda od (konkrétních) náboženství. Tedy nebýt k něčemu nucen cizím náboženským přesvědčením
Smutný pohled nabízejí nepokoje také proto, že na nich nevidíme jen radikální muslimy. Jistě i tak byto bylo vážné, ale kromě nich jsou v davu vidět i zástupci mladé levice (mluvme o nich tak, protože se tak sami označují) . Pokud si uvědomíme, že se dříve zasazovala levice hlavně o dodržování práv i vzhledem k nemajetným a ženám, tak tato generace jejich odkaz pohřbívá velmi hluboko.
Celý odboj vůči tradici a zpátečnictví se v podání těchto lidí stává naprostou fraškou, protože neexistuje asi nic zpátečničtějšího a tak lpějícího na tradicích, jako je radikální islám. Tito mladí levičáci ignorují zkušenosti z muslimského světa a sehrávají stejnou roli „užitečných idiotů“, jakou tam tragicky sehrály i mnohé demokratické strany. Mít společnost za společného nepřítele skutečně nestačí.
Magdalena Andersson má pravdu
V celkově špatné společenské situaci je přece jen jedno světlejší místo. Tím je postoj reprezentovaný sociálnědemokratickou premiérkou Magdalenou Anderssonovou. Ta dosud stojí za svým prohlášením k Pauldanovým akcím:
„Občané Švédska smějí vyjadřovat své názory, ať už jsou dobrého či špatného vkusu. Je to součástí naší demokracie.”
Zapalování aut a útoky na policisty ale rozhodně za vyjádření názoru nepovažuje. Z jejích slov je však stále častěji slyšet rezignace. Jak cituje iDnes.cz/zpravodajství:
„Integrace byla chabá a zároveň jsme měli silnou imigraci. Společnost byla příliš slabá, peněz na policii a sociální služby moc málo…“
Poznámka:
*) Podstatou válečné propagandy je vždycky zdůvodnění že anexe je vlastně obrana, jinak by útok nebyl morálně přijatelný pro vojáky útočící strany. Islám i křesťanství mají tohle zdůvodnění už zabudované v sobě. Proto v médiích zaujímají jejich věřící vždy roli oběti i v případech, kdy jsou jednoznačně pachateli.
Další informace a komentáře:
iDnes.cz/zpravodajství: Integrace migrantů ve Švédsku selhala, přiznala premiérka. Zvýšilo se násilí
iDnes: Ve Švédsku pokračují pouliční nepokoje. Krajní pravice chce zakázat islám