Spolek Ateisté ČR je přesvědčen, že sekulární stát je takový stát, ve kterém mají všichni lidé stejná práva nehledě na to, k jaké náboženské víře se hlásí, či zda u nich taková víra absentuje. Je-li proto povoleno nošení pokrývek hlavy, pak proti nošení hidžábů principielně nic nemáme, stejně jako nic nemáme proti nošení kšiltovek, bekovek, klobouků, cedníků či jiných pokrývek hlavy, jelikož se domníváme, že není podstatné, zdali si ten který člověk oblékne tu kterou pokrývku hlavy z náboženských či jiných důvodů. Jinak řečeno, sekulární stát nikoho na základě příslušnosti k té či oné náboženské víře nediskriminuje, ale ani nezvýhodňuje, a všem svým občanům distribuuje tatáž práva.
Považujeme proto za absurdní a nepřijatelné, aby soud vzal náboženskou motivaci pro nošení pokrývek hlavy a položil ji na jednu misku vah, a poté vzal nenáboženskou motivaci k témuž a umístil ji na druhou misku vah, a následně řekl, že první zmiňovaná motivace je důležitější, hodnotnější a zásadnější než druhá. Argumentace soudu tak v podstatě nenáboženské přesvědčení devalvuje na něco méně hodnotného a Nejvyšší soud si tím osobuje právo určovat, čí vnitřní pocity jsou hlubší a významnější. Něco takového však považujeme za mimořádně nebezpečné. Náboženská motivace k jakémukoliv úkonu totiž není ze své podstaty větší, zásadnější, důležitější a hodnotnější než jakákoliv jiná motivace.
Vztáhneme-li to na případ žáků na střední škole, motivace nějakého žáka vzít si v určitý den do školy svou oblíbenou pokrývku hlavy, třeba kšiltovku, ke které může mít významnou citovou či jinou vazbu (dárek od blízké osoby, spojení se vzpomínkami na pro něj důležitou minulost apod.), může být hlubší, citově zásadnější a upřímnější než u žáka, který si ji bere proto, že mu to předepisuje jeho náboženství (tedy v podstatě z povinnosti). Ale samozřejmě také nemusí. Je to otázka, kterou z podstaty věci nemůže objektivně zhodnotit vnější pozorovatel, jelikož by se tím pasoval do role osoby, která posuzuje něco, co se odehrává uvnitř hlav jiných osob. Jednoduše není možné říct, že pocity, myšlenky a vnitřní stavy motivující k nějakému jednání jsou u jedné osoby více hodnotné než u druhé jen proto, že první osoba tyto svoje vnitřní pocity, stavy a myšlenky odvozuje ze svého náboženského přesvědčení.
Problém, který s celou věcí jako Ateisté ČR máme, je ten, že v obecné rovině existuje ve školním řádu pravidlo zakazující všem žákům nosit během výuky pokrývky hlavy, a někomu by to mělo být i přes tento zákaz dovoleno čistě na základě toho, že se hlásí k určitému náboženství, přičemž důvody jiné než náboženské jsou považovány za méně hodnotné a důležité na to, aby zavdaly příčinu k udělení výjimky. Nesouhlasíme tedy s tím, aby někomu bylo i přes zákaz umožněno nosit pokrývku hlavy, zatímco ostatním by to umožněno nebylo, jelikož by jejich (nenáboženské) důvody pro nošení pokrývky hlavy byly shledány za podřadné a méně důležité oproti důvodům náboženským. Znovu opakujeme, že nenáboženské důvody mohou být pro jednotlivce klidně zásadnější a vnitřně důležitější, než je tomu u věřícího člověka. Samotná skutečnost, že někdo něco dělá kvůli své náboženské víře, automaticky neznamená, že má pro danou činnost silnější motivaci a že je pro něj důležitější, než když to stejné dělá jiný člověk z důvodů, které nejsou spjaté s náboženstvím.
V obecné rovině tudíž proti nošení hidžábů, stejně jako kšiltovek, klobouků, bekovek či třeba cedníků nemáme vůbec nic, v tomto konkrétním případě nám však vadí zvýhodňování náboženských motivací k nošení pokrývek hlavy před těmi nenáboženskými.
Více informací k naší pozici vůči rozhodnutí Nejvyššího soudu viz zde a zde.
Ateisté České republiky