Rozhodnutí znásilnění zlehčujícího, homofobního, pro-life kážícího, totalitního, traktory žehnajícího, tunely žehnajícího, drony žehnajícího a auto kropícího kardinála se v případě kauzy divadelního představení Naše násilí a vaše násilí dalo předvídat poměrně dobře. Jako postava veřejné scény je ostudou naší republiky už příliš dlouho. Stejně dlouho reprezentuje to nejhorší z katolických předsudků a pověr.
Abych byl přesný: Kardinál Dominik Duka podal žalobu na Centrum experimentálního divadla, které spravuje mj. Divadlo Husa na provázku, jež uvedlo divadelní hry Naše násilí a vaše násilí a Prokletí. V první z nich mu vadí postava až příliš připomínající Ježíše, která znásilní muslimku, ve druhé zase socha připomínající papeže Jana Pavla II. se ztopořeným penisem.
Společně s Dukou podal žalobu k brněnskému městskému soudu karlovarský advokát Ronald Němec. Nebyli sami, Policie ČR zamítla do 12. 7. celkem 19 žalob.
Novinky.cz: Duka žaluje experimentální divadlo kvůli hrám
O co skutečně jde?
Kardinál Dominik Duka požaduje trest za to, co se dělo za zavřenými dveřmi s konsensuálním souhlasem všech zúčastněných, přičemž žádný z popsaných skutků nenaplňuje podstatu trestného činu, s odůvodněním, že jej to uráží.
Připomíná mi tím jistou důchodkyni, která žalovala nudisty koupající se u rybníka. Na otázku: „Jak vás to může urážet. když je na tu vzdálenost ani nevidíte?“ přitom odpovídala: „Ale když si vezmu dalekohled, tak je vidím!“
Co ovšem působí komicky na úrovni osobního jemnocitu, začíná mít děsivý rozměr, když se namísto uraženosti doplní blasfemie (rouhání). Historicky je rouhání jedním z nejodpornějších pojmů. Jedno z těch „nic“, která po staletí trestala náboženstvím řízená justice smrtí a v některých barbarských zemích jej stále trestá.
Podanou žalobou, v níž bojuje proti uvedení divadelní hry, dává Duka jednoznačně najevo, že touží po myšlenkové diktatuře, jaká vládne v Saúdské Arábii či KLDR, a zároveň ukazuje, jak silnou clonu náboženské víry musí mít člověk, který takovým způsobem hájí svou konfesi a přitom dokázal sám sebe ještě vidět jako kladnou postavu.
Než budu ale pokračovat dál, musím upozornit na to, čím se tento článek nezabývá:
Tento článek nijak nehodnotí uměleckou kvalitu jednotlivých děl. Nemá nic společného se sdělením, které se snaží autoři hry předat publiku, ani s nějakým pofidérním „právem na dotace“. Směšování náboženského a estetického poměřování je naopak velký agrumentační faul v mnoha argumentacích věřících proti „blasfemickým“ dílům.
Dominik Duka ale samozřejmě ví, že u nás není rouhání trestné, proto hledá jiné způsoby, jak žalobu navléct tak, aby nějaký zákon porušovala. Nakonec se dovolává Listiny základních práv a svobod, čímž jen demonstruje její nejhrubší nepochopení. Na stránkách České televize můžeme číst:
Podle Duky se obě inscenace hrubě dotkly jeho práv zaručených Listinou základních práv a svobod. Dukova žaloba zmiňuje útok na nezadatelnost práv, na svobodu náboženského vyznání či na právo na důstojnost a čest. Má za to, že hanlivé zobrazení Krista dopadá i na něj, proto se obrací na soud.
Hra samozřejmě nijak nepoškozuje svobodu náboženského vyznání. Duka a jeho ovečky si mohou nadále věřit, čemu chtějí, a nikdo je za to trestat nebude. Naproti tomu jeho snaha jde proti svobodě umění a myšlení, respektive chce je kriminalizovat.
A jak zdůvodňuje porušení svého práva na důstojnost? No, to už je přímo myšlenkové „salto mortale“.
Cituji z Lidovky.cz: ‚Miluji Krista.‘ Arcibiskup Duka jde poprvé k soudu, podal žalobu kvůli inscenaci s Ježíšem
„Pokud se žalobci hlásí k učení člověka, který znásilňuje ženu, pak jejich důstojnost musí být, a je, nižší než osoby, která se k takovému člověku nehlásí, protože znásilnění ženy je předně odporným projevem.“
Nevím, o kolik nižší může být důstojnost člověka hlásajícího totalitní názory, který zároveň má tak anachronické vnímání dějin i tak malé povědomí o křesťanství i islámu, že může chápat divadelní postavu připomínající Ježíše jinak než jako symbol západní civilizace, a už vůbec nevím, proč se do tohoto postoje staví Duka.
Přitom samozřejmě zcela opomíjím vše, čeho se římskokatolická církev dopustila, i to, čemu je takový věřící podle katechismu povinen věřit. Zatímco totiž postava z divadelní hry může být považována za Ježíže omylem, katechismus i tradice vlastní církve jsou to, k čemu se její věřící sami otevřeně hlásí.
Omylem? Ano, omylem, dramaturg Miroslav Oščatka totiž o kontroverzní roli jednoznačně řekl:
„Ta postava ani nereprezentovala Ježíše Krista. Nesla určité znaky Ježíše, ale nebyla to jeho postava. Ta postava zosobňovala Evropu. Nedovedu si představit, že by někdo s takovou žalobou mohl uspět, ale uvidíme, to bude na soudu.“
S postoji Dominika Duky v současné kauze velmi souzní vyjádření církevních představitelů včetně papežů v předchozích případech, jakými byly: vydání fatvy na Salmana Rushdieho za Satanské verše, vraždění po zveřejnění krátkometrážního amatérského filmu Nevinnost muslimů nebo vystřílení redakce Charlie Hebdo.
V posledních letech jsme vůbec stále častěji svědky útoků na svobodu umění z pozic náboženství.
Připomeňme si třeba zákaz koncertu ve Valašských Kloboukách v červnu 2016 kvůli šíření satanismu nebo zákaz vystupování studentky s „nevhodnou básní“ v Brně v květnu 2017. Nezapomínejme ani na naše sousedy.
V červnu roku 2017 se radní Ján Čop a Peter Vološin ve slovenské obci Snina postavili proti pořádání festivalu Rock pod Kameňom s odůvodněním, že kvůli textům kapel Arch Enemy a Amorphis hrozí obci démonické zamoření. Povolali tehdy i slavného slovenského exorcistu Imricha Degra.
Pro případ, že by se Dukovi podařilo s žalobou uspět, nabízím seznam dalších uměleckých děl, která by ho příště mohla urazit: Monty Python: Život Briana, Monty Python: Smysl života za Vánoce v Nebi, Jesus Christ Supercop, Jesus Christ: Serial Rapist , Kung-Fu Jesus, Iron Sky 2 za trailer, Djesus Uncrossed, seriál Kosmo – v dílu 4 na polské kosmické lodi je jako symbol Jan Pavel II. jedoucí na tygrovi a s plamenným mečem v ruce (TC: 19:38), no a nakonec samozřejmě South Park…
vícekrát…
Vcelku chápu, že jej hra nějakým způsobem uráží, protože postava Ježíše je základ jeho světonázoru, zdroj financí a společenského postavení. Jenže samotný Ježíš jako osoba samozřejmě nijak divadelní hrou dotčený nebyl. Ostatně těžko si lze představit něco absurdnějšího než urážku starověkého rabína, o kterém ani s jistotou nevíme, zda skutečně existoval, a pokud existoval, jestli by o takovou obranu vůbec stál.
Duka obvinil umělecké dílo, nehledě jestli dobré nebo špatné, ale prostě umělecké dílo, že uráží jeho boha. Zkusím tedy nakonec odpovědět také uměleckým dílem, a to slovy P. K. ze stejnojmenného filmu Rajkumara Hiraniho:
Mr. Tapaswi: Mluvíš tu o našem bohu a myslíš si, že tu budu jen tak nečinně sedět? Chlapče, my budeme našeho boha bránit!
P. K.: Vy budete bránit boha? Vy?
Tento svět je velmi malý. Je až nicotný, když ho porovnáte s celým vesmírem.
A vy… sedíte si v tomhle malém světě, v malém městě, na malé ulici. Říkate, že budete bránit boha, který stvořil celý vesmír?
On nepotřebuje vaši ochranu. On se ochrání sám.
Dnes zemřel jeden můj přítel, který mi chtěl pomoci. Zbyla mi po něm jen jeho bota. Přestaňte se snažit bránit našeho boha. Nebo kteréholiv boha toho světa…
Lidé nebudou ztrácet jen boty…
Je namístě se zamyslet nad tím, že pokud potřebuje Dukův Bůh ochranu Policie ČR a naší justice, je pravděpodobně na roli boha příliš slabý.
Poznámka: I mezi ateisty se vyskytly názory, že poselství hry je lživé, když dává za současné napjaté vztahy mezi Západem a Předním Východem vinu i Evropě, a že tedy má Duka jistým způsobem pravdu. Pokud ovšem není divadelní hrou dotčena jeho svoboda vyznání a myšlení, není jí dotčena ani ta naše. Zde nejde o to, jestli je nebo není představa prezentovaná a propagovaná hrou pravdivá nebo ne. Můžeme se postavit proti tomu, aby byla taková hra dotována ze státních peněz na kulturu (pokud budeme o lživosti jejího poselství pevně přesvědčeni), ale nikoli za její zákaz. Dialog lze vést jen tehdy, když zaznívají i názory, s nimiž nesouhlasíme. Tohle je právě to, co věřícím k pochopení sekularismu a liberalismu zpravidla chybí.
Pokud bychom přistoupili na Dukovu argumentaci, hrozilo by, že tu velmi brzy zavládne děsivé ticho.