Orwellovský Národní pochod pro život a rodinu prošel Prahou a nechal po sobě trpkou pachuť zneužitých pravomocí, protože pod poděkováním za podporu této akce stála jména Miloš Zeman, prezident republiky, a Jan Wolf, radní hl. m. Prahy.
Jako občané mohou samozřejmě pan Zeman a pan Wolf vyjadřovat podporu, komu chtějí, ale pokud udělují takovou podporu z titulu svěřené funkce, je situace výrazně jiná.
Ve chvíli, kdy zástupce města i nejvyšší zástupce státu dávají opakovaně záštitu politicky nátlakové náboženské demonstraci propagující „jediný správný názor“, se pak já jako člověk – ateista zastávající právo ženy na nakládání se svým tělem – musím ptát: Jsem ještě občanem této republiky, nebo už mám jiný status? Nějaký podřadnější s omezenějšími právy? Je tohle ještě Česká republika, nebo už Gileád?
Kromě náboženských organizací najdete v poděkování organizátorů také organizace placené z našich daní jako České dráhy, národní dopravce, nebo Dopravní podnik hl. m. Prahy. To přidává myšlenkám na morálnost či nemorálnost daní další rozměr.
Na druhou stranu uznávám, že ani mnoho vzdělaných a inteligentních lidí nechápe, co je na Národním pochodu pro život a rodinu vlastně špatně. Je snad špatně rodina? Je snad špatně život?
Zkusím tedy popsat, před jaké volby nás tito nadšení dobroserové staví. Dobroserství je totiž přesně to, co dává této akci rozměry tragédie. Všichni ti lidé pochodující v průvodu si samozřejmě myslí, že dělají dobrou věc. Došli k tomu na základě porady s kněžími a dlouhým přemýšlením o tom, co je to vlastně hřích. Nějak při tom ale zapomněli na spoustu dalších věcí. Třeba že by měli zůstat lidmi i vůči ostatním lidem.
V první řadě si ale musíme trochu ujasnit slovníček. Pokud se prolifisté baví o „dětech“, nemyslí tím ona kučeravá stvoření, která si s sebou vodí do průvodu, ale vztahují jej už na zygoty – před kratičkou dobou oplozené pohlavní buňky (kterých se ovšem jinak štítí).
Vlevo dítě podle obecné představy, vpravo zygota – dítě podle slovníku Pro-Life.
Pokud je žena zdravá, zárodek se vyvíjí správně, nepřijdou žádné komplikace a dítě je chtěné, znamená tento posun jen výrazovou neshodu. Trochu jinak je to ale právě v případě Hnutí Pro život, které se snaží přenést takto chápaný pojem „dítě“ do lékařské etiky.
Kdyby se jim to povedlo, stala by se oplozená zygota rovnou v lidských právech jakémukoli člověku. Měla by tedy například nárok na právního obhájce.
Samozřejmě, že nebylo možné, aby se něčeho takového nechytili autoři Trolley problem memes a nesrovnávali hodnotu 1000 zmražených oplozených lidských embryí se skutečným dítětem.
Realita ze zemí ovládaných křesťany je ale mnohem horší. Posun lidských práv až na úroveň zárodků bez rozlišitelných orgánů, případně poškozených plodů neschopných života, jejichž donošení ohrožuje ženy na životě, má samozřejmě hrozné důsledky, a to i kdyby se proti nim chtěli věřící typu Marka Orko Váchy ohánět statistikou.
Při velkém počtu lidí představují i nízké poměrné hodnoty velmi vysoká čísla a není představitelné žádné konkrétní množství oplozených vajíček, které by vyvážily život jediné ženy.
Druhým pojmem, na který si musíme dát pozor, je „duše“. Podle prolifistů duši daruje Bůh okamžikem oplození. (Nijak jim nevadí, že si tak za svého boha zvolili náhodu.) To s sebou nase spoustu nechutných následků. Víme, že v katolickém Polsku jsou děti vzniklé z umělého oplození považovány za zrůdy a šikanovány ve školách i na úřadech.
Polští katoličtí kněží běžně přirovnávají metodu in-vitro k nacistickým praktikám.
Aktuálně: Polští duchovní bojují proti dětem ze zkumavky
Novinky: První polské dítě „ze zkumavky“ vystoupilo z katolické církve
Poland’s bishops warn against law allowing in vitro fertilization
Jak je vidět, víra v existenci duše má ve skutečnosti destruktivní následky pro děti z umělého oplození a jejich rodiny.
Ateista sleduje pozoruhodný okamžik, kdy spermie proniká do vajíčka. Věřící vidí Boha vkládajícího do „zárodku“ lidskou duši.
Především je to ovšem nejradikálnější náboženské pojetí člověka v celých lidských dějinách. Nikdy dříve nebyl status člověka přiznáván jednobuněčnému organismu a je otázka, zda bychom pak neměli respektovat právo na lidskou důstojnost i rakovinným buňkám HeLa pěstovaným v laboratořích po celém světě. Pro jistotu napíši IRONIE, protože vzhledem k současné argumentaci hnutí Pro Life si nemohu být jist tím, že by to někdo skutečně nemohl vzít vážně.
Je třeba říci, že u nás jsou interrupce legální do 12. týdne těhotenství, s doporučením lékaře až do 24. týdne. V případě komplikací má pak vždy přednost život matky. Současný přístup lékařské etiky tedy odráží lidskou ontogenezi dostatečně.
Většina žen podstupujících interrupce také není velmi mladá či nezletilá, jako v silně křesťanských zemích, ale naopak jde o ženy již vychovávající děti. Rozhodují se tedy na základě svých ekonomických, ale i psychických a fyzických možností. Jde často o miniinterrupce prováděné do 8. týdne těhotenství.
Absolutní absurditou je, že si chce Hnutí Pro život připisovat zásluhy za snížení počtu interrupcí. Zároveň totiž propaguje znepřístupnění antikoncepce. Ve skutečnosti klesá počet interrupcí všude, kde je dostupná antikoncepce, informace o sexu a plánovaném rodičovství. Pro srovnání šestimiliónový El Salvador, který má „kulturu života“ jako standardní přístup, se může „pyšnit“ za roky 2005 až 2008 celkem 19 290 ilegálními potraty. Je odhadováno, že při těchto zákrocích umírá nejméně 11 % žen (z těch, které zákrok podstupují). Jde tedy o přes dva tisíce zbytečně mrtvých žen.
Malou třešničkou na konec je označení celého pochodu za „národní“. Vzhledem k náladám a názorům v českém národě, kde 3/4 občanů považují církve za nedůvěryhodné, nelze rozhodně tvrdit, že by toto označení mělo něco společného se skutečným národem, zato tu lze najít ve spojení s politickou nátlakovou akcí a s nedávnými důsledky působení řkc na Slovensku a v Polsku jisté styčné body s nacismem.
Global Voices: Rozhodnout se pro potrat je v Chile stále ještě nelegální
Česká televize: Cesty víry – Pro život
Česká televize: Národní pochod Pro život a rodinu