Petr Jan Vinš
„Petr Jan Vinš, teolog, religionista a kněz starokatolické církve… absolvoval kurz exorcismu na papežské univerzitě ve Vatikánu a je členem Českého klubu skeptiků Sisyfos.“ Tak představuje svého hosta v rozhovoru pro Český Rozhlas autorka Alžběta Medková. „Zlo existuje a projevuje se. Exorcismus je služba lidem, říká kněz a exorcista Petr Jan Vinš,“ hlásá titulek tohoto rozhovoru na stránkách Rozhlasu.
Jak se mohlo stát, že členové vedení nejvýznamnějšího českého skeptického spolku, spolku Sisyfos, otevřeně propagují a obhajují exorcismus? Abychom si na tuto otázku odpověděli, musíme se vrátit hned do počátků Sisyfa a skeptického hnutí vůbec.
Proč není náboženství předmětem zkoumání skeptiků?
Již od začátku docházelo mezi členy spolků nových skeptiků ke sporům, jestli aplikovat skeptický přístup i na náboženská tvrzení a teorie. Postupem času převážil praktický přístup a tyto organizace vesměs vyloučili z předmětu svého zájmu otázky náboženské, morální a politické. Je to celkem pochopitelný postoj i vzhledem k tomu, že mezi členy bylo velké procento věřících. Skeptické hnutí má vesměs praktické cíle a pokud jich má dosahovat není možné vést nikdy nekončící spory nad otázkami, jejichž řešení není v rámci této komunity možné. Možná v Česku to není tak zřejmé, ale jak by skeptici mohli mít jakýkoliv vliv v zemích, kde se k náboženství hlásí skoro všichni občané?
Teoretické zdůvodnění takového přístupu je potom podrobně rozvedeno v teorii zvané NOMA – non overlapping magisteria. Navzájem se nepřekrývající učení. Věda se zabývá materiálním, reálným světem, náboženství světem duchovním. Ke konfliktům nemusí docházet, protože vědecká metodika je omezena jen na materiální svět, nemůže se vyjadřovat k duchovním otázkám, a na druhé straně nelze duchovní silou, resp. vírou, řešit konkrétní věcné problémy. Spory v rámci skeptického hnutí se tak už vedou vesměs jen o to, jestli daná problematika spadá do sféry vědecké nebo sféry náboženské.
Jak se to jeví ateistům?
Tato obhajoba je již daleko méně přesvědčivá než praktická otázka celé věci. Lidé mimo skeptické hnutí nejsou touto interní konvencí skeptického hnutí nijak vázáni a v diskusích na ni nemusí brát žádný ohled. Pokud skeptici ostře vystupují proti lidem, kteří šíří a aplikují neprokázané teorie a zároveň z tohoto posuzování vyjmou možná úplně nejrozšířenější a nejškodlivější množinu takových teorií jen proto, že se schovala pod nálepku náboženství, mohou být obviněni z pokrytectví. A to obvinění je zcela oprávněné.
Podobný přístup může být částečně obhajitelný snad jen do chvíle, kdy jej aplikuji velmi striktně jen na ty náboženské aspekty, které nijak nezasahují do našeho materiálního světa a k náboženským otázkám, který náš svět ovlivňují přistupuji stejně jako k ostatním nepodloženým tvrzením. Žádají jejich formulování způsobem, aby byly falsifikovatelné a potom se o jejich falsifikaci pokusit. Pokud neučiním nic z toho, mohu je zcela v souladu se zvyky v rámci hnutí prohlásit za sféru blátivého myšlení a pavěd.
Jako ateisté nemáme sebemenší důvod vyjímat náboženství ze sféry našeho racionálního posuzování. Náboženství a náboženské organizace, produkují snad nekonečnou řadu tvrzení, která buď nelze falsifikovat, které byla falsifikována nebo kdy věřící rozumné falsifikaci aktivně brání. Na těchto tvrzeních pak vznikají organizace, které z lidí tahají peníze, manipulují jimi nebo je jinak využívají. Mezi těmito organizacemi a praktikami bychom pak marně hledali odpudivější příklad, než je Katolická církev a exorcismus, vyhánění démonů. Tím bychom asi mohli celou věc uzavřít. Věc je zcela jasná. Pokud ale chceme, aby naše závěry byly přijaty mimo ateistické hnutí, je třeba pokračovat a dočasně přijmout pohled NOMA a i v rámci něj ukázat, že tady již byla překročena hranice, kterou si sami skeptici stanovili.
Vinšův alibismus
Vinš přistupuje ke skepticismu, vědě a náboženství zajímavým způsobem. O vědě tvrdí, že se může vyjadřovat jen k falsifikovatelným tvrzením. Jako příklad uvádí Russelovu čajovou konvici na oběžné dráze kolem Slunce. Russel se snažil ukázat absurdnost náboženských tvrzení, kdy uvedl, že kdesi daleko ve vesmíru poletuje horká konvice plná čaje a požadoval po ostatních aby mu dokázali, že tam není. To tvrzení samozřejmě není možné vyvrátit, přesto je absurdní tvrdit, že taková konvice existuje. Pochopil Vinš toto přirovnání, když toto uvedl jako příklad teorie, ke které se nemůže věda vyjadřovat? O tvrzeních, tvořících jádro jeho náboženství potom tvrdí, že jsou nevyvratitelná již z definice. Kdyby byla falsifikovatelná, nejednalo by se o náboženská tvrzení. Doslova tvrdí:
„Náboženská tvrzení nejsou předmětem vědeckého zkoumání. Ale předmětem vědeckého zkoumání je a měl by být způsob, jakým lidé jednají na základě těchto náboženských pravd.“
Jako příklad uvádí zázraky. Tvrdí, že základní náboženskou pravdou, které on sám věří, je existence zázraků. To není otázka, kterou by měla věda zkoumat. Každý jednotlivý případ takového zázraku ale již je zcela ve sféře vědecké a měl by být podroben vědeckému zkoumání. On sám se ještě nikdy osobně nesetkal se zázrakem, který by v takovém zkoumání obstál.
Stejný přístup má potom i k exorcismu. Existence démonů, satana nebo objektivního zla, jak to nazývá Vinš, je součástí jeho náboženské víry. Konkrétní projevy téhož ale již jsou vědecky posuzovatelné a on se s něčím takovým v praxi nikdy nesetkal a pravděpodobně nikdy nesetká. Mohlo by se zdát, že takhle elegantně a alibisticky se z celé věci vyzul a skutečně jsou jeho činy zcela kompatibilní zároveň se skepticismem i náboženstvím.
Co vlastně Vinš dělá?
Jakou váhu mají Vinšova slova o exorcismu? Vinš dle svých slov absolvoval nějaký kurz exorcistů ve Vatikánu. Nikdy ale nebyl zmocněn biskupem k výkonu praxe exorcisty, což je nutná podmínka k provádění exorcismu v rámci katolické církve. Představme si jej tedy jako takového astrologa, který absolvoval kurz astrologie, ale dosud nesestavil ani v budoucnu nehodlá sestavit jediný horoskop. Zato se k astrologii zasvěceně vyjadřuje v médiích a pronáší zasvěcená tvrzení o tom, co to vlastně „skutečná astrologie“ je.
Monsignor Karel Orlita je potom skutečným exorcistou katolíků pro Brněnskou diecézi. Orlita tvrdí, že osoba posedlá Satanem, který je skutečný a inteligentní, mluví cizími řečmi, například Hebrejsky, má nadměrnou sílu, že ji nedokáže udržet čtyři nebo pět lidí nebo že taková osoba levituje. Takové jevy jsou podle něj obvyklé a v praxi se s takovými případy setkal.
Vinš, jestli chápu jeho vyjádření správně, praktikuje jen úkony nižšího stupně, ke kterým je zmocněn. Jde o tzv. modlitbu vysvobození. “Jde o modlitbu za vysvobození člověka z moci zla, ať už to zlo působí jakýmkoliv způsobem,” říká v rozhovoru Vinš. ”Když se někdo domnívá, že v jeho příbytku se děje něco špatného, tak je možné ho vykropit svěcenou vodou a požehnat ho. V případě nemocí, i psychických, je možné zvolit svátost pomazání nemocných a tak dále.”
Dvojí ostuda Sisyfa: propagace exorcismu a praktikování šarlatánství
Sisyfos vykonává veskrze záslužnou a pozitivní činnost. Upozorňuje na lidi, kteří nabízejí ostatním služby, jejichž reálný přínos je nulový a v některých případech jsou i nebezpečné. Ukazuje na léčitele, proutkaře, prodavače amuletů a podobné obchodníky s deštěm. Zároveň ale toleruje, když veřejně činný člen jejich výboru praktikuje a propaguje v rámci náboženské organizace kde pobírá plat, stejnou činnost.
Petr Jan Vinš veřejně v rozhovoru pro Český Rozhlas hlásá kompatibilitu vědeckého skepticismu s “rozumným exorcismem” a sám potom praktikuje úkony nižšího stupně, kdy důvěřivým lidem nabízí třeba modlitbu vysvobození z moci zla, kropí svěcenou vodou jejich příbytky, ve kterých se děje něco špatného nebo nemocným, a to i psychicky, nabízí svátost pomazání nemocných. Praktikuje tak službu o které si její příjemci myslí, že má reálný účinek a uvádí je tak v omyl. Protože i podle jeho vlastních pokřivených kritérií je třeba konkrétní činy podrobit zkoumání vědeckou metodou. A pokud je mi známo, zatím veškerá vědecká zkoumání účinků modliteb a kropení svěcenou vodou ukázala, že jejich účinek není větší než placebo a tedy zcela na úrovni například homeopatie. Ostudou a pokrytectví Sisyfa potom je že této propagaci šarlatánství poskytuje prostor a podium.