V naší facebookové schránce se občas objeví komentář k současnému dění. Ne vždy je dobrý nápad použít tento druh komunikace, což ví asi každý, kdo zjistil, že má inbox skryté složky. Tak se stalo, že je tento komentář starý právě rok. Bylo by však škoda jej nezveřejnit, protože je to zpráva “z první ruky” a týká se protestů proti pokusům o zavedení protipotratového zákona v Polsku. Navíc sám autor říká, že se na jeho aktuálnosti vlastně za ten čas mnoho nezměnilo. Ke změnám v zákonu dosud nedošlo, ale tlak katolické církve je pořád obrovský a není vyloučeno, že podobný návrh bude zase zanedlouho na stole.
Komentář navazuje na články Návrat do časů plodnosti aneb mýtus o vymírající Evropě a protipotratový extremismus , Náboženství jako reálná hrozba sekularismu a humanismu – co říká zkušenost ze Slovenska a Saúdská Arábie naplňuje vlhké sny „kritiků islámu“ a křesťanských konzervativců.
Jeho autorem je Daniel Madzia který v dopise napsal: “Vzděláním jsem paleontolog a momentálně žiji ve Varšavě. V každém případě všiml jsem si, že jste zmiňovali nedávné protesty Polek proti novému návrhu protipotratového zákona. Mám to všechno takříkajíc na stříbrném podnose, a věc je mnohem šílenější, než se může zdát…”
Zahraniční média píší o úspěchu Polek v boji proti náboženskému fanatizmu a v Sejmu mezitím trvala snad největší politická šaškárna, jakou jsem kdy viděl. I ta nejpitomější vystoupení českých politiků během posledních let měla větší smysl než to, co se momentálně děje u našich severovýchodních sousedů.
Polky jsou už několik týdnů terorizovány návrhem protipotratového zákona. Prakticky nikdo se jich neptá na názory. Jejich protesty jsou bagatelizovány. Ti, kteří mají byť jen minimální znalosti z oblasti biologie a lékařství křičí na poplach, že přijetím navrhovaného zákona budou mít lékaři strach provádět prenatální diagnostiku či operace plodů (vždy existuje určité riziko, že zákrok skončí smrtí plodu, takže by lékaři riskovali vězení) a spousta rizikových těhotenství může skončit smrtí ženy (lékař může zasáhnout, když je žena v přímém ohrožení života; jinými slovy – “ještě paní neumíráte, tak snad chápete, že to nemůžu riskovat”).
Jiné důsledky přijetí navrhovaného zákona nejsou o nic méně šokující. Ženy by byly nuceny donosit vážně postižené a nevyvinuté plody. Nikoho samozřejmě nezajímá, že by následně musely přihlížet tomu, jak jejich děti dlouhé hodiny či dny umírají. Ženy by také musely donosit děti počaté během znásilnění. Následná traumata opět nikoho nezajímají. Co se bude dít s nechtěnými dětmi nikdo neřeší.
Největším expertem na vše je v Polsku samozřejmě katolická církev. Dle arcibiskupa Henryka Hosera prý příliš těhotenství ze znásilnění nehrozí, protože stres ženy je tehdy údajně tak velký, že otěhotnět v podstatě nemůže. Arcibiskup si nejspíš neuvědomil, že se tentokrát nikdo nebaví o ministrantech.
Protipotratová propaganda je v Polsku dokonce tak šílená, že ve stejný den, kdy na ulici všech největších měst vyšly desetitisíce Polek bojovat za svá nejzákladnější práva, zveřejnila polská státní televize TVP “dokumentární” pořad věnovaný eugenice za časů nacistického Německa, který potraty přímo spojoval s nacismem a který tvrdil, že používání antikoncepce je v podstatě dnešní obdobou tehdejších praktik.
Polky první kolo vyhrály, ale pořád není všemu konec – ještě před několika desítkami minut jsem slyšel politika Mariusze Dzierżawského nazývat lékaře “vrahy”.