Prochází si nyní islám a celý muslimský svět „svým středověkem“, stejně jako si jím procházelo křesťanství, a je jen otázkou času, než se islám vnitřně zreformuje a zbaví se všech svých špatných vlastností? Tato otázka vyvstává poslední roky poměrně často a odpovědi na ni se různí. Apologeti islámu mají jasno: křesťané přeci ve středověku taktéž páchali všemožná zvěrstva, a vzhledem k tomu, že islám vznikl později, tak si nyní prochází tím, co má jiné abrahámovské náboženství, křesťanství, již za sebou. Tomuto názoru se však do cesty staví některé z principů islámského náboženství a jiní tak o možnosti reformace islámského náboženství pochybují. Otazníky visí i nad tím, zdali se vůbec vnitřně zreformovalo křesťanství: je dnes křesťanství krotké proto, že je jiné, než bylo před několika sty lety, nebo pouze proto, že mu podmínky dnešní Evropy neumožňují projevovat se tak, jako dříve? Filosof Sam Harris ve své knize The End Of Faith tvrdí, že náboženská umírněnost mainstreamového křesťanství není dána nějakou vnitřní evolucí víry, nýbrž že se jedná o „produkt mnoha úderů kladiva modernity, kterému byly některé principy víry vystaveny.“ Já se s jeho názorem ztotožňuji. Jak je to však s islámem?
Islám v tomto ohledu disponuje problémem daleko větším, než jaký existuje u křesťanství. Zatímco Bible je textem, který je pouze „inspirován Bohem“, Korán je doslovným slovem Alláha. V rámci islámu se navíc pokusy o různé vlastní interpretace těch kterých pasáží Koránu považují za akt hereze a odpadnutí od víry. Je to poměrně logické: vezměme v potaz, že Alláh disponuje atributy vševědoucnosti, všemohoucnosti a neomylnosti a je Stvořitelem Universa, který stvořil nás, naši Zemi, vše živé i neživé, celý vesmír, zkrátka vše. Jak by potom kdokoliv, kdo jím byl stvořen, mohl cokoliv vědět lépe, než on sám? V islámu jsou proto tyto snahy o vlastní interpretaci vnímány jako povyšování se nad Boha, které je vnímáno jako akt odpadnutí od islámu (jež je takřka ve všech muslimských zemích dle platné legislativy trestné). Navíc, pokud vezmeme v potaz to, že Alláh je nejdokonalejší možnou entitou a Korán je jeho dílem, vysvitne, že Korán nelze jakkoliv reformovat či revidovat, aniž by zároveň nebyly porušeny předpoklady o absolutní dokonalosti Alláha. Je-li Alláh nejdokonalejším jsoucnem a Korán je jeho výtvorem (tedy Korán má podíl na této absolutní dokonalosti), přidáním či odebráním čehokoliv se kvalitativně nutně zhorší: Co je dokonalé, nemůže již být zlepšeno, z podstaty dokonalosti to není možné.
K tématu reformace islámu se v dubnu letošního roku vyjádřil také egyptsko-německý politolog, novinář a spisovatel, Hamed Abdel-Samad, autor knih Islámský fašismus a Účtování s Mohamedem, které vyšly i v českém překladu. Abdel-Samad se narodil do rodiny sunnitského imáma a za svých mladých let byl členem Muslimského brarstva. Ze své náboženské víry však postupně vystřízlivěl a stal se ateistou. V Káhiře studoval japonštinu, francouzštinu a angličtinu, aby poté v Německu, kam příšel ve věku 23 let, vystudoval také politologii na univerzitě v Augsburgu. Abdel-Samad následně působil jako univerzitní pracovník v Erfurtu a Braunschweigu. Veřejně známým se Abdel-Samad stal v roce 2009, kdy v Německu vyšla jeho knižní prvotina Mein Abschied vom Himmel (Moje rozloučení s nebem). V reakci na jeho islamokritickou činnost nad ním byla v roce 2009 vynesena fatwa smrti a Abdel-Samadovi poté byla přidělena policejní ochrana.
Hamed Abdel-Samad (vpravo) na fotce s Kacemem el Ghazzalim z IHEU.
Podobný scénář se opakoval v roce 2013: Mahmoud Shaaban, profesor egyptské univerzity Al-Azhar, v rozhovoru pro egyptskou salafistickou televizní stanici Al-Hafez obvinil Abdel-Samada z hereze a řekl, že „Abdel-Samad musí být zabit za spáchání hereze, pokud odmítne své postoje odvolat“. Dále uvedl, že „poté, co bude Abdel-Samad konfrontován s důkazy toho, že spáchal herezi, je povoleno jej zabít“. Nutno dodat, že v roce 2014 byl Mahmoud Shaaban z univerzity suspendován. Abdel-Samad se však výhrůžkami smrtí nenechal odradit a ve své islamokritické aktivitě pokračoval, a pokračuje i nadále. V roce 2015 spustil na YouTube svůj kanál s názvem Ṣundūq al-Islām („Box of islam“). Tento kanál však Abdel-Samad provozuje v arabštině, jelikož cílí právě na arabské publikum.
K otázce reformovatelnosti islámu se Abdel-Samad vyjádřil pro marocko-francouzský web TelQuel. V angličtině pak o celé věci informoval Saad Eddine Lamzouwaq ze serveru Morocco World News. Abdel-Samad pro TelQuel uvedl, že „pokud by bylo islám možné reformovat, stalo by se tak již před několika stoletími. Islám je ultra-sakralizovanou entitou. Kdo by měl tu odvahu přepisovat a reformovat slova Alláha? V rámci islámu navíc neexistuje žádná centrální autorita tak, jako je tomu u katolické či u pravoslavných církví.“ Další překážkou pro reformaci islámu je dle Abdel-Samada to, že islám jde daleko za hranice náboženství a proto nemůže být reformován. „Islám je v zásadě neslučitelný se sekularismem. Islám představuje tradici, která spojuje náboženství s ekonomikou, politiku s militarismem a která značně komplikuje vztahy mezi muslimy a nemuslimy,“ uvedl Abdel-Samad.
Úplně černě to však Abdel-Samad přeci jenom nevidí. Domnívá se totiž, že ačkoliv islám reformovat nelze, muslimové (respektive jejich mentalita) ano: „Pokud budeme o islámu uvažovat jako o supermarketu, lze říct, že nemůžeme změnit rozmístění jeho zboží. Změnit však můžeme chování spotřebitelů tak, aby si nevybírali zboží s prošlou lhůtou trvanlivosti,“ zakončuje Abdel-Samad.
