Prague Pride: Samé otázky aneb Kdo je tu vlastně zbytečný?

Prague Pride ukazuje na nedostatky české společnosti, českých ateistů a českých Ateistů.

1. S proklamovanou tolerancí české společnosti to sice není tak tragické, jak naznačují jisté poněkud nepovedené průzkumy, ale výskat si taky evidentně nemůžeme.
2. Ateisté neorganizovaní kvičí vztekem a demonstrativně odcházejí z facebookových stránek, dovolí-li si Ateisté organizovaní doporučit pomoc gayům z vyloženě homofobních oblastí; část, protože v Čečně se přece gayům nic neděje, část, protože buzeranti z Prague Pride.
3. Ateisté organizovaní, tedy my, kteří si jsme problémů s tolerancí u nás i v zahraničí vědomi, zase zapomínáme zavelet do akce a nahlas se přihlásit k tomu, za co bychom se vážně bít měli.

Převážná většina námitek vůči lidem z LGBTQ skupin nějakým způsobem pramení z křesťanství. Ať už se přímo odkazujeme na nevůli libovolného boha ohledně sexuality, nebo na takzvané hodnoty, které v tomto případě pochopitelně vycházejí z bible, kořen je pořád stejný: kdysi bylo psáno. Následky jsou pak podle geografické lokace různé: diskriminace, šikana, ztráta svobody i smrt. Je to naše téma. I když se to některým z nás možná nelíbí.

„Pochod smrti“ máme zase za sebou. Celotýdenní festival Prague Pride završený sobotním průvodem a nedělním piknikem uzavřel svoje brány, a mně nezbývá než letmé ohlédnutí za tím, co jsme zase pěkně prošvihli*. Včetně mě, takže pokud máte pocit, že teď poněkud nadávám ateistické komunitě, nadávám i (a především) sobě.

V článku o výstavě Archa Noemova v Národním muzeu jsem prskala mimo jiné kvůli tomu, že se nad ohromnou příležitostí udělat kompaktní vzdělávací a zábavnou výstavu se zdroji Národního muzea patrně nikdo ani na chvilku nezamyslel.

My, když už jsme malá komunita a organizace samostatných akcí nám z důvodu nedostávajících se lidských kapacit poněkud drhne, máme příležitost přidat se k jiným akcím, jejichž hlavní organizaci zvládá někdo jiný. A taky nám to drhne.

Kdo tam všechno (ne)byl?

Sebeprezentace, případně prezentace zcela nesouvisejících myšlenek, se v průvodu či během týdenní akce zhostily takřka všechny myslitelné skupiny obyvatel, a to včetně skupinek, které by tradičně účastníky pochodu nejraději podřezaly. Pod ocasem i u Letné jsme tak mohli zaznamenat křesťany snažící se všechny spasit, případně je trochu poděsit představami pekelných muk. Další skupinky křesťanů jsme ovšem potkávali i v pochodu samém a následně v jednom ze stánků, neboť Ježíš už přece dávno miluje všechny.

Amnesty International předvedlo promyšlený, černě zbarvený pochod a transparenty se jmény a věky zavražděných gayů, leseb či transexuálů. Takové věci se dějí nepřekvapivě zejména v muslimských zemích, ovšem takové poznání je nepochybně nesnášenlivé a diskriminační, a tak mu naše oblíbená HateFree pochopitelně musela čelit nastrčením české muslimky ve slušivém růžovém šátečku.

Dále alegorické vozy mezi sebe přijaly reprezentaci jinak orientovaných Romů jakož i softwarové firmy SAP, chybět nemohli politikové v čele s Krndou, Zelenými, Piráty, mladými socdemáky i Ferim za jinak spíše konzervativní TOP09. Potkala jsem podpisové stánky prezidentských kandidátů Horáčka i Hilšera, přičemž druhý jmenovaný byl na místě osobně přítomen. Nevylučuji, že se tam vyskytl i stánek Drahošův, mohla jsem jej přehlédnout.

Na debatě v Paralelní Polis se promenádoval Hayato Okamura, rozdával svoje vizitky a nejvíce se kamarádil se zastáncem konzervativní pravice Václavem Davidem. Ve festivalovém magazínu naleznete kromě třetího z rodiny Okamurů, jehož zapojení na rozdíl od jeho bratra chápu, rovněž články předsedy Klubu skeptiků Sisyfos a jeho manželky, redaktorky Zdravotnického deníku.

Partnerem akce byl mobilní operátor Vodafone, anarchisté z Paralelní Polis nesouhlasící se státním podílem na financování akce jinak Pride nejen schvalují, ale uspořádali si vlastní, tematicky související debatní pořad (o tom níže). Aliance pro (jedinou správnou, páč jsme to řekli, a basta) rodinu a pořvávající náckové zvolili paralelní protestní akce, které jim automaticky zabezpečily zviditelnění se v hlavních zprávách.

A víte, kdo tam chyběl? My. Ne že by se oblast lidských práv, mezi něž práva LGBTQ menšin nepochybně patří, ateistů netýkala. Ne že by hlavní slovní i fyzické útoky na LGBTQ menšiny u nás i v zahraničí nepramenily z nesnášenlivosti právě těch náboženství, proti nimž aktivně vystupujeme. Ne že bychom ani v našem vlastním středu neměli co vysvětlovat (upozorňuji zejm. na debatu pod statusem), co uvádět na pravou míru.

Ne že by průvod už tak nesestával z mnoha neorganizovaných ateistů a dokonce i z některých organizovaných (pokud jsem správně počítala, tak celých dvou, mě a Vítka Škorpíka). Ne že bychom o akci nevěděli (osobně se účastním pravidelně, s předsedou Ateistů jsme se byli podívat na čtvrteční diskusi, máme v přátelích lidi, kterých se to zatraceně týká). Jen nás asi všechny postihlo nějaké závažné zatemnění mysli, protože jinak si to fakt nedovedu vysvětlit. Opravdu se nejsme schopni dát dohromady, já nevim…

• jeden debatní podvečer v rámci týdne Pride, kde se podíváme na diskriminaci LGBTQ menšin ze strany náboženských organizací?
• několik lidí a transparentů, a předvést to, co se povedlo Amnesty International, třeba se zdůrazněním původců tohoto násilí?
• stánek na Letné a/nebo v Pride Village, kde představíme naše postoje, a zároveň můžeme prezentovat i naše další materiály?

Bylo by to tak náročné? Asi ne. Kolik dalších takových akcí ještě asi ignorujeme? Asi dost. A k čemu tedy vlastně jsme? Asi k…

Tolik k zamyšlení pro příště. Máme na čem pracovat. Ale možná se ptáte, zda je to vůbec potřeba, nějaká Pride. „Oni“ na rozdíl od „nás“ něco dělají, ale třeba by ani neměli. Gayové u nás přece nijak diskriminovaní nejsou, společnost je tolerantní a informovaná a Pride, to je jen nějaký zbytečný festival. Vrátím se tedy k jisté debatě, která k Pridu sice vůbec nepatřila, ale vlastně patřila, a která především ukazuje

A proč vlastně?

10. srpna 2017 se v Paralelní Polis udála diskusní akce s poněkud nezvyklým, ale nakonec docela přínosným složením diskutérů. Za její organizaci pořadatelům velmi děkuji, neboť lepšího důkazu pro potřebu Prague Pride bychom si asi nemohli přát.

V rámci debatního panelu se představili:

David Mařák, prezident spolku Charlie. Zcela nepřekvapivě na straně LGBTQ menšin a pochopitelně i Prague Pride.

Objektivista Luboš Zálom, nezávislý novinář a sitebuilder považující v Praze konanou Prague Pride za spíše negativní záležitost „LGBT agendu“ za překrucování pojmu právo.

Anarchokapitalista Urza z Paralelní Polis, autor věnující se svobodě jednotlivce, nepřekvapivě na straně Prague Pride i LGBTQ hnutí.

Mladý křesťanský demokrat Václav David, ekonom a kulturní antropolog. Konzervativní křesťan nesnášenlivý vůči „gender a queer ideologii“ a sociálnímu inženýrství souvisejícímu s Prague Pride. Nechápete? Není to naposled. A to ještě můžeme být rádi, že původně ohlášený Pavel Matějný se diskuse nakonec zúčastnit nemohl.

Pýcha a předsudek

Pokud by někoho zajímala celá diskuse, může se podívat na záznam – s hodinou a půl času můžete dělat mnohem větší hlouposti. Já se budu věnovat jen bodům, které mne obzvláště zaujaly. A začnu pěkně od začátku reakcí Luboše Záloma na první otázku po přínosech a negativech Prague Pride.

„Já vidím jedno zásadní negativum, a to je to samotné slovo pride, které je v názvu, které je podle mě tím zásadním překroucením pojmů, protože pokud pokládáme sexuální orientaci za něco, co je vrozené, co není vůlí změnitelné, potom slovo hrdost tam nemá vůbec žádný smysl. Protože hrdí můžeme být pouze na to, čeho jsme dosáhli svojí vlastní vůlí. Takže organizátoři této akce si musejí vybrat, buď budeme pokládat sexuální orientaci za něco, co je důsledkem vůle, a tedy je to otevřeno nějakému morálnímu hodnocení, a můžeme debatovat o tom, jestli je na místě nějaká hrdost, anebo je to vrozená záležitost, a pak nemá smysl být na to nějakým způsobem hrdý. Ale ani se za to stydět, samozřejmě.“ (LZ)

Díky Urzovi, že tento bod vzápětí uvedl na pravou míru, dovolte mi k tomu ale dodat vlastní zamyšlení.

Obecně vzato, vymezování se vůči názvům akcí nebo v textu záměrně zvoleným pojmům na základě vlastního pochopení či lidové etymologie, aniž bychom se alespoň na chvíli zamysleli nad historií, dalšími významy, a možnými důvody pro volbu daných pojmů, je cestou do nejhlubších pekel.

Napadlo by vás kritizovat název happeningu Frozen Prague, protože Praha přece není žádný jogurt? Nebo se vymezovat proti solidaritě s oběťmi tsunami na druhém konci světa tím, že solidarita podle výkladového slovníku souvisí také s pospolitostí, a ta je soužitím lidí, obvykle částečně příbuzných, na jednom místě, pročež o nějaké solidaritě třeba s obyvateli Polynésie nemůže být ani řeč? A co třeba takový rasismus? Pokud jako biolog chápu, že je pojem rasa nevhodný až biologicky nesmyslný, znamená to, že rasismus neexistuje?

Pokud by vás takovéto zcela ptákůprosté ptákoviny ani nenapadly, proč vás – jakožto lidi obecně – napadá řešit, jestli třeba požadavek respektu vůči osobám s preferencí opačného pohlaví náhodou nesouvisí s povinnou úctou k těmto osobám?

Máte v úctě lidi a názory, které respektujete? Já třeba ne. Mohu-li si v rámci příkladu vzít ještě jednou do úst tady Honzu Mráze, autora textu na obrázku výše, jako člověka, kolegu-ateistu a kolegu-pravičáka jej zcela nepochybně respektuji, a respektuji i jeho názory, byť s nimi velmi často nesouhlasím. Znamená to, že k němu mám úctu? Mno… vzhledem k tomu, že jsem od přírody neuctivý jelen, a úcty se mi nedostává ani v případě autorit světového formátu… ne, fakt ne. Sorry. Respekt a úcta nejsou úplná synonyma, a vydávat je za ně, hodí-li se mi to zrovna do krámu, není hodné nejen úcty, ale ani toho respektu.

No a s tím pridem je to podobné. Pride znamená mj. pýchu, a používá-li se v kontextu akce LGBTQ komunity, tak to přece automaticky znamená být pyšný na svou sexuální orientaci, no ne? No, ne. Znamená to hrdost na schopnost se vyrovnat s ne zrovna přátelskou společností, přiznat se sám k sobě, byť mne to třeba může hodně stát (občas včetně rodiny, přátel či dokonce života), jednoduše na schopnost narovnat hřbet. Víte, to je taková ta věc, kterou by měl čas od času udělat každý – a třeba pak na sebe bude i hrdý.

Proud myšlenek Luboše Záloma pokračoval v debatě samé, jakož i ve v ten den vydaném blogu poukázáním na skutečnost, že se Pride koná v relativně tolerantních zemích, a nikoli třeba tam, kde homosexuálům hrozí vězení nebo smrt. To není možné, říkáte si. Racionálně uvažující člověk přece nemůže chtít, aby se lidé v příslušných oblastech sami přihlásili o popravu, a ještě se hezky shromáždili a vyrovnali, aby vykonavatelé neměli s následnou ochranou práv a tradičních hodnot příslušné země žádnou námahu. Inu, zjevně to možné je:

„Jestliže se takováto událost koná v tak tolerantní zemi, jakou je Česká republika, kde homosexuálům nehrozí žádný útisk a nejsou na svých právech nijak kráceni, a nečiní se žádné úsilí o to, aby se taková akce konala v zemích jako je Saúdská Arábie nebo Írán (tam by to mělo smysl – včetně podpory ambasád svobodnějších zemí), kde je homosexualita skutečně politicky pronásledována a homosexuálům tam jde o život, ukazuje se velmi jasně, že organizátorům, všemožným iniciativám na podporu všemožných sexuálních odchylek (tzv. LGBT hnutí) od normálu, jde spíše o to, jak se pohodlně vlámat do již dávno otevřených dveří.“ (úryvek z blogu LZ)

Luboš Zálom se prezentuje jako nezávislý novinář. Neměl by si jako takový nejprve o věci, o které se chystá psát či mluvit, něco zjistit? Proč se pro průvod používá označení Pride… neví. Že si jedinec v registrovaném partnerství nemohl, zatímco samostatně žijící muž mohl osvojit dítě… neví, resp. bylo mu to vysvětleno v rámci debaty. U nepřesně pochopené situace se třemi lidmi v „manželství“ v jedné jihoamerické zemi zjevně nešel dál než za povrchní novinová zpracování. To je jistě fajn, dělám-li si jenom jakousi povšechnou představu o světě, ale chci-li se přesně k tomuto tématu vyjadřovat a dokonce některé z těch věcí, o nichž vlastně vůbec nic nevím, používat jako argumentů, možná by stálo za to si o nich napřed něco zjistit.

Touhle neřestí, tedy tvoření si a prezentace názorů na věci, o nichž víme kulové, samozřejmě není věcí čistě Luboše Záloma. Jeho trvzení lze, koneckonců, velmi dobře postřehnout rozprostřená po řadě internetových diskusí, blogů, novinových článků či videorozhovorů s politiky a dalšími zpovídáníhodnými (tedy aspoň z pohledu novináře) jedinci. A co snáze se nám takový nepodložený názor utváří, když už máme dopředu nějaký svůj oblíbený předsudek. Chcete si to vyzkoušet? Napište si na facebooku status: „Pedofilie jako taková není ilegální. Nezákonné je zneužívání dětí, z nějž pouze 10 % mají na svědomí pedofilní jedinci.“ A kupte si popcorn. Na tom statusu jsou zajímavé dvě věci: je naprosto pravdivý, a půlka známých vám za něj bude chtít urvat hlavu. Kde je předsudek, pravda „relativizuje“, a tudíž se nepřipouští.

Je nikdo nediskriminuje. Diskriminují se konzervativci. A platí to stát!

Václav David svou promluvu začal dojemným příběhem o tom, jak jeho sice za účast na této debatě v práci nikdo nediskriminuje, ale mohl by, a zejména v západních demokraciích, kde jsou vyjádření proti LGBTQ menšinám často postihována (třeba zvolením za prezidenta USA). Asi se málokdo z nás bude zastávat tvrdě levicové „feministické“ genderpolitiky; ta se ovšem, jakkoli se nám lidé typu VD snaží vnutit dojem, že jde o tažení zlovolných homosexualistů, z řad queer komunity rekrutuje jen zřídka, a dávat mezi ně rovnítko je asi stejné, jako je, když už jde o ty „feministky“, pokládat za zástupce většiny žen. A ano, taky je nemám ráda, to ovšem rozhodně neomlouvá chování VD, který levicové transexuálky neváhá označovat jako „to“.

Pokud už u nás k nějaké diskriminaci dochází, je to diskriminace vůči zastáncům konzervativních hodnot. To se pozná mimo jiné tak, že

„Prague Pride má omezování svobody slova v programu. Jedna z minulých Prague Pride v předchozích letech měla jako heslo Povstaň proti homofobii, což de facto znamená bojuj za omezení svobody slova.“ (VD)

Reálně se taková cenzura potom projevuje tak, že například Jiří Hromada řekl v nějaké diskusi Michalu Semínovi, že si přeje, aby dotyčný nemohl legálně říkat to, co říká (tedy například věci jako „Oni by rádi si ty homosexuály v rodinách vyráběli tím, že propagují tento životní styl a znejisťují orientaci mladých chlapců a děvčat. Je to jejich cíl.„, což je přece naprosto standardní, pravdivé a nehomofobní vyjádření, a ne nějaké šíření nenávisti prostřednictvím nepravdivých sdělení, to dá rozum), případně v tom, že i na milého VD bylo před lety podáno trestní oznámení. Ale on přece není žádný homofob, on říká jenom pravdu (viz obrázek výše).

Tahle debata má dvě roviny. Můžeme se bavit o uvolnění svobody slova v plném rozsahu, a přiznávám se, že sama stojím spíše na této straně. Chce-li někdo tvrdit, že koncentráky neexistovaly, Hitler byl prima chlápek, a Mein Kampf je ta nejkvalitnější literatůra, jakou si lze vůbec představit, proč ne. Každý by měl mít právo ze sebe udělat totálního blba. Na druhou stranu pokud už nějaké zákony jsou a v prohlášeních některých řekněme méně nadaných občanů naší vlasti zaznívá jenom špatně maskovaná nenávist co chvíli, možná bychom jí měli věnovat patřičnou pozornost (jo, imámů se to ovšem týká také).

Mimochodem, hájit konzervativní hodnoty je úlohou státu mimo jiné proto, že výstřelky LGBTQ komunity bude muset financovat – tedy až se jednou někteří možná třeba v budoucnu asi taky občas dostanou do vězení.

„Když už tady jednou máme stát, který zajišťuje bezpečnost a spravedlnost, tak také zajišťuje vězeňství (…) a dokud bude stát zajišťovat věznice nebo to outsourcovat u soukromých věznitelů, tak musí stát v těch věznicích oddělit muže a ženy. Jsem přesvědčen, že není možné, aby třeba mě odsoudili k nepodmíněnému trestu za homofobní vyjadřování, jak si někteří přáli, a následně abych řekl, že jsem žena a dali mě do ženské věznice. Jsem přesvědčen, že dokud existuje stát, tak musí rozlišovat mezi muži a ženami, a musí mezi nimi rozlišovat objektivně.“ (VD)

Financováním současným zase stát napomáhá k zařazení LGBTQ komunity mezi prorežimní kolaboranty, což je, tedy až se jednou někteří možná třeba v budoucnu asi taky občas dostanou do rukou krvelačného davu toužícího po popravě elit, bude fakt mrzet. Docela by mne zajímalo, zda se VD této rétorice učil z komunistických příruček ohledně třídního boje a zlých imperialistických zrádců, anebo zda na to všechno přišel sám za sebe. Ony ty katolické příručky možná nebudou až tak odlišné.

„To, že stát omezuje svobodu slova, a to i svobodu slova ve smyslu kritiky Prague Pride, že třeba finančně podporuje organizaci HateFree, tedy ne finančně podporuje, to je přímo pracoviště v rámci úřadu vlády, tak vede k tomu, že se potom na homosexuály nahlíží jako na ty, kdo to táhnou s režimem, jako na prorežijní skupinu, na ty, co slouží těm nahoře. A často se tak na ně může pohlížet i v případě, že oni jsou homosexuálové pouze v soukromí, ale s organizací HateFree, Prague Pride a prostě celkově s veřejně projevovanou homosexualitou nemají nic společného. Ale až potom ten hněv občanů na ty vládnoucí elity prostě dosáhne toho vrcholu, tak prostě může dojít k tomu, že dojde k lynčování nejenom úředníků, policistů, politiků a tak, ale třeba i homosexuálů, protože budou označeni za součást toho establishmentu, toho zla. A budou takto označováni i lidé, kteří se vůbec nijak na tom omezování svobody slova nepodíleli.“ (VD)

Jinými slovy, pokud jste správný úchyl, jste úchyl jenom v soukromí (na veřejnosti jste co, heterosexuál? asexuál? ach, ty otázky…). Pokud nejste úchyl jenom v soukromí a myslíte si, že se za to, jak jste se narodili, nemusíte stydět ani na veřejnosti, můžete být snadno zařazen mezi skupinu lidí omezujících svobodu slova. Cože? Vztahuje se to třeba taky na vysokoškoláky? Jako že když mám vystudovanou státní vysokou školu a dokonce na ní dělám doktorát a hodlám tam pokračovat ve výzkumu, měla bych být laskavě vysokoškolákem jenom v soukromí? Protože mne financuje zlý stát, jsem zjevně prorežimní a tedy až se rozbouřený dav jednou vydá lynčovat státní úředníky a policisty (?!), půjdu jako kolaborant bojovníků proti svobodě slova na lano taky. Mno, to je dobře, že to mám jisté, aspoň se nemusím bát k Pride i nadále hrdě hlásit.

A pokud jde o tu diskriminaci…

„Pokud jde o tu diskriminaci, v České republice může manželství s jedním člověkem opačného pohlaví uzavřít kdokoli, i homosexuál. Když já si najdu nějakou ženu, která se mnou bude chtít uzavřít sňatek, tak se tedy budu chtít oženit, a stát mě nepošle na falograf, abych dokázal, že jsem heterosexuál. Stejně tak když si najdu nějakého pána, a budu s ním chtít uzavřít registrované partnerství, stát mě nepošle na falograf, aby dokázal, že jsem homosexuál. Takže v podstatě existencí manželství tady nedošlo k žádné diskriminaci homosexuálů. Může manželství se ženou uzavřít i homosexuální muž. A stejně tak registrované partnerství, ačkoli bylo primárně vytvořeno pro homosexuály, a tedy by se dalo říct, že je zvýhodňuje, protože nejde uzavřít registrované partnerství s osobou opačného pohlaví.“ (VD)

Ano, Václav David má naprostou pravdu. I homosexuál si může vzít ženu. To jenom ta žena se na to obvykle kdo ví proč moc netváří.

Musím přiznat, že jsem fakt vděčná, že myšlenkové pochody Václava Davida můj mozek nedává; tohle bych v hlavě mít opravdu nechtěla. Opět se ale dostáváme ke smýšlení normálního, nepříliš poučeného člověka z běžné společnosti. Pokud máte partnera, jste plodní, máte děti a spokojenou rodinu, možná vás ani nenapadne, že pro někoho dalšího může být něco takového zcela nereálné. Jistě, z minulosti známe řadu případů gayů, kteří se většinu života přetvařovali v normální heterosexuální rodině. Ne každý to však zvládne (fyzicky; pokud je vám špatně při pohledu na dva líbající se muže, vězte, že pro některé z nich je podobně povznášející představa milování se se ženou), a i kdyby zvládl: Vážně je dobré ostatním doporučovat, ať žijí celý život v přetvářce? Co kdyby vám, jste-li heterosexuál(ka) někdo řekl, že pokud chcete rodinu, tak ano, ale pouze s osobou stejného pohlaví. Chceme-li tvrdit, že se nás životy druhých nijak netýkají, tak jim do nich alespoň nekecejme – včetně kecání do toho, s kým si smějí či nesmějí pořídit dítě (přirozeně, prostřednictvím IVF, osvojením…). A ještě jedna odvážná myšlenka: možná bychom jim nemuseli ani kecat do toho, jakého jsou pohlaví. Ono nám do toho totiž vůbec nic není.

Bylo nebylo, před dávnými časy jeden král…

Vezmeme si slovo, najdeme si, v jakém smyslu se začalo používat třeba ve středověku, prohlásíme, že jde o skutečný význam toho slova i v současnosti, a na základě toho… profit. Je to tak snadné, zkuste to taky! Tak například si vezměte takové slovo tolerance; na základě jeho použití v dokumentu z osmnáctého století nám přece musí být naprosto jasné, že zatímco celá východní Evropa a takzvané méně tolerantní země jsou ve skutečnosti tolerantní naprosto dokonale, naše západní společnost je, bohužel, už spíše akceptující. Vždyť dnešním rodičům už ani nevadí, pokud je jejich dítě jinak orientované! Tragédie.

„Když se dostaneme k jádru slova tolerance nebo když si vezmeme text Tolerančního patentu, tam je z toho zcela jasné, že pokud něco tolerujeme, znamená to, že to trpíme, že to trestně nepostihujeme, ale že to nepovažujeme za rovnocenné a správné.“ (VD)

Měli bychom se vrátit k původním ideálům lidských práv například z doby Tolerančního patentu, anebo aspoň k časům tatíčka Masaryka, který byl velice liberální, ale gayové podle něj také patřili do vězení. A tím bychom se měli řídit. Vždyť přece z Masarykových ideálů jako společnost stále vycházíme!

„… T. G. Masaryka, který odmítal dávat milosti lidem, kteří měli jít do vězení za homosexuální styk, vědomý a dobrovolný, nikoli za to, že spáchali znásilnění, a který hodně mluvil o tom, že by stát měl mluvit o tom, jak má rodina fungovat. Ačkoli na můj vkus je Masaryk moc levicový, moc liberální, moc protikatolický, tak já se tady vlastně přesto s ním shoduji asi nejvíc a všichni ostatní tady říkají něco úplně jiného. Nemusíme mít Masaryka rádi, ohledně Paralelní Polis je založena na jiných myšlenkách než na masarykovských, ale prostě masarykovský diskurs je tady stále převažující a na Masaryka se kouká jako na nějakého zakladatele současného státu, a tak to prostě je a nemůžeme s tím nic dělat.“ (VD)

„Takové manželství nevytváří další děti, teda další budoucí daňové poplatníky, další vojáky. Tomáš Garrigue Masaryk řekl jasně, že lidé by měli mít tři děti, dvě jako náhradu za sebe a jedno pro stát.“ (VD)

Už jste to pochopili? Já asi jo, tak schválně, evidentně jsme tolerantní, protože gaye nezavíráme, ale jen je považujeme za horší, ale vlastně je to špatně, protože bychom gaye zavírat měli, neboť nám nevyprodukují další budoucí vojáky. Pochopila jsem to správně? Když už je náš stát založen na masarykovských ideálech, tak bychom je měli dodržovat důsledně. Nakonec když je naše pozemská fyzika pořád ještě navázána hlavně na Newtona, taky ve svých laborkách aspoň část dne povinně věnujeme pátrání po kameni mudrců. Když Newton, tak se vším všudy. Než budu pokračovat ve psaní, musím si ještě píchnout desetinásobnou dávku vitamínu C, abych nedostala rakovinu. Uznávám přece Linuse Paulinga, tak musím uznávat i jeho názory na medicínu. Jinak je to pokrytecké. Obry, na jejichž ramenou stojíme, přece musíme brát vždycky se vším všudy. A pokud měli mozol na patě, máme ho mít taky. Jo a hlavně bacha na termity…

„Obecně slovo pár bych používal pouze v souvislosti s heterosexuály. U homosexuálů jsou to dvojice, případně třetice, čtveřice, pětice,… Jaksi párovost vychází už z té komplementarity mužů a žen.“ (VD)

Takže nezapomeňte: až si příště budete ohřívat párek, případně oblékat kalhoty, nezapomeňte zkontrolovat, která z nožiček respektive z nohavic je holčička, a která chlapeček. V případě, že jsou obě vaše nožičky či nohavice rodu ženského, musíte svá označení napravit. K večeři máte od té chvíle dvojek, a ten zmršený oděv raději rychle odložte do popelnice (to se přece s věcmi, které nemá Jehova rád, dělá). A hlavně u toho pozdravujte svoji oblíbenou pětici homosexuálů.

„Fobie, cokoli fobie, přečetl jsem si o tom pojmu něco…“ (příspěvek do diskuse na téma nepoužívejme již zažité termíny s posunutým významem, protože to se prostě nedělá.)

A když už jsme u té historie.

„Když se schvalovalo registrované partnerství, které shodou okolností prošlo 15. března, tedy na výročí okupace nacistickým Německem, což je asi důvod, proč se asi to výročí nijak neslaví ani v homokomunitě, protože by to hned tedy bylo připomenuto, co se ten den stalo ještě dalšího.Tehdy jsem žil v Ostravě a náš ostravsko-opavský biskup František Václav Lobkowicz měl ohromné problémy, když to do médií řekl, že to je další velká tragédie v tento den.“ (VD)

Páni, lidem se nelíbilo srovnání registrovaného partnerství s nacistickou okupací. To mne opravdu překvapuje. Myslím, že už to s tou cenzurou vážně přeháníme, ohrazovat se vůči pověstné křesťanské lásce a toleranci. Vůbec nechápu, jak to někoho může napadnout!

Obecné poučení: Názory na současný jev vytvořené na základě nalezení současného termínu pro daný jev ve výkladovém nebo etymologickém slovníku jsou v lepším případě zavádějící. Stejně zavádějící je potom myšlenka, že vyznávám-li ideály nějakého člověka, musím jej akceptovat se vším všudy. Není tomu tak. Ač uznávám například aristotelské základy logiky, nemusím se dále držet přesvědčení, že ryby nemají sexuální rozmnožování. Dokonce jako biolog nemůžu. I když to říkal Aristoteles.

Václav David nesouhlasí prakticky s ničím, co plyne z masarykovských ideálů. Ale vybere si jeden konkrétní detail, který plyne mnohem spíš z ducha doby než z obecně masarykovského přístupu, a začne tvrdit, že uznáváme-li Masaryka, musíme uznávat i tohle. A nemůžeme s tím nic dělat! No. Můžeme. Zejména můžeme neuznávad davidovské interpretace Masaryka. Myslím, že nic lepšího pro svoje duševní zdraví udělat nesvedem.

Zaznělo ještě pár věcí, například

• tradiční příklady manželství s kamenem a psem, což podle Urza není pro společnosti nijak škodlivé, a tak by to nemělo být nijak regulováno. S tím je jediný problém, pokud je manželství či libovolná jiná forma svazku záležitost dvou (a více) objektů, pes ani kámen svou stranu smlouvy nepodepíšou. Taková diskuse je tedy poněkud bezpředmětná.
• na adopci nemají právo ani homosexuální ani heterosexuální páry. Právo na nežití v děstkém domově mají děti. Díky Davidu Mařákovi za tato slova. Přesně tak.
• spravedlnost či rovnost před zákonem nejsou podstatné, jak zaznělo od Urza i Luboše Zlámala. Zásadně nesouhlasím. Rovnost před zákonem je snad jediná věc, kterou by stát skutečně dodržovat měl.
• děti mají právo na své biologické rodiče, a proto není dobré ani umělé oplodnění. To od Václava Davida. Tak jak je to teda s těma skoro povinnýma třema dětma na rodinu, najednou to neplatí? A jasně, u heterosexuálních párů otcovství kontrolovat nebudeme. Ale hlavně ne IVF pro homosexuály, protože tam je to najednou důležité. Skutečně otřesný diskriminační přístup schovaný za práva dětí. Některých. Jen té skupiny, jejichž rodiče nemáme rádi.
• nemáme důkazy, že homosexuální rodiče dítěti neškodí, a dokud ty důkazy nebudou, nemůžeme děti předávat homosexuálům říká Luboš Zlámal; nedovedeme to testovat, říká Urza. Oboje je špatně. Jednak důkazy samozřejmě máme, vycházející studie jsou zcela přesvědčivé, a jak je na nich vidět, testovat to zjevně lze – samozřejmě se můžeme bavit o případných chybách v metodologii daných studií. A druhak, jak už jsem se snažila naznačit v diskusi, je absurdní požadovat svěřování dětí pouze do statisticky nejlepších párů – pár je třeba posuzovat individuálně.

A to by snad k oné debatě raději stačilo, nebo tu budeme ještě pozítří.

Stůj, noho!

Nežli jsem dopsala předcházející řádky, Petr si dovolil doporučit našim příznivcům podporu sbírky na gaye prchající z Čečenska. To si dovolil moc. Vlna demonstrativních prásknutí dveřma je sice vítaná – alespoň pročistí vzduch, protože některé osoby, dovolím si tvrdit, v našich řadách opravdu nepotřebujeme –

 

na druhou stranu trochu mrazivá. Nezakládalo se tehdy ještě sdružení ateistů kvůli tomu, abychom se mohli oficiálně vymezit proti pošlapávání lidských práv a principů sekulárního státu z náboženských důvodů? A proč si teda tolik lidí myslí, že je každé vykročení příslušným směrem špatně? Chránit práva gayů u nás je špatně, nic se jim tu přece neděje (vždycky se přece mohou oženit s kamarádkou). Chránit práva gayů tam, kde jim jde o život, je špatně. Chtít vyváženější programovou skladbu TV je špatně. Požadovat zlepšení výuky evoluce na školách, kde se teď napůl učí o stvoření, je špatně. A tak můžu pokračovat. Vše z toho postupně na našich facebookových stránkách a diskusích postupně zaznělo. Pokud je tedy všude kolem nás posvátná půda, kterou se nesmíme ani letmo odvážit znesvětit, můžeme se rovnou rozpustit. Anebo taky můžeme setrvat u svých hodnot, které se u řady z nás pojí se sekulárním humanismem.

 

 

Závěrem

snad jenom tolik, že jen z debaty samotné musí být zřejmé, kolik nepochopení, mýtů, ale i špatně skrývané nenávisti kolem LGBTQ komunity stále panuje. Kořeny mnohých z prezentovaných předsudků tkví zjevně v křesťanství, navíc ani muslimský útlak nedovede některé z našich rádoby protiislámských příznivců přesvědčit, že jsou lidská práva i naším tématem. Děláme toho v této oblasti žalostně málo, kdybychom toho dělali víc, třeba by aspoň v řadách našich členů a příznivců tolik zbytečných miskoncepcí nezůstávalo. Za sebe slibuju, že to do budoucna napravíme. A pokud se to někomu nelíbí, nikdo jej u nás nedrží. Mezi ateisty a Ateisty vždycky byl, je a bude rozdíl.

Dočetli jste až sem? Jsem zvědavá na vaše komentáře. A za odměnu a ke zlepšení nálady si tu dovolím odložit jednu písničku. Je tematická.

*) Původně tam bylo samozřejmě p(r)osrali, ale dostalo se mi poučení, že lidé nejsou schopni rozlišit utroušenou vulgaritu od urážky určené jejich osobě. Předpokládám, že ti, kteří dočetli až sem, mají více než jednu mozkovou buňku; tak si na ten začátek domyslete moje původní vyjádření. 😉

Odkazy v textu

1. Netolerantní Češi a Slováci aneb jak problém zatemnit statistikou (facebook)
2. Prague Pride je pochod smrti naší civilizace. To nesmíme podporovat, řekl Jiří Čunek. A už se strhlo peklo (parlamentnilisty.cz)
3. Prague Pride (praguepride.cz, web)
4. Expozice Archa Noemova: Politicky korektní kabinet kuriozit (osacr.cz)
5. Prague Pride 2017 – průvod, klerofašisté a neonazi protest (youtube)
6. Kdo jsou obránci a obránkyně lidských práv? (amnesty.cz)
7. HateFree na Pride 2017 (facebook)
8. Prague Pride MAG (praguepride.cz, pdf)
9. L.G.B.T. People Are More Likely to Be Targets of Hate Crimes Than Any Other Minority Group (nytimes.com)
10. Čunek: Musíme řešit to, že vymíráme, gayové a lesby děti nerodí, proto je Prague Pride pochod smrti (video.aktualne.cz)
11. Indonesian gay men forced to move underground after police increasingly target LGBT community (independent.co.uk)
12. Musím říct, že vážně nechápu ten každoroční hejt vůči Prague Pride… (facebook, status + debata pod ním)
13. Paralelní polis (paralelnipolis.cz, web)
14. Spolek Charlie (charlie.li, web)
15. Luboš Zálom: O mně (luboszalom.cz)
16. Urzovy články (urza.cz)
17. „Transčlověk“ je stejně vágní kategorií, jako „nadčlověk“ či „podčlověk“ (facebook, status)
18. Přenos panelové diskuze ► Diskuze | Týden hrdosti LGBT (facebook, video)
19. Festival Prague Pride a ideologická podstata LGBT hnutí (zalom.blog.idnes.cz)
20. „Sice to není pravda, ale mohla by být!“ (facebook, stránka)
21. Trump Administration Argues Federal Civil Rights Law Does Not Protect Gay Employees (slate.com)
22. Donald Trump bans transgender people from serving in US military due to ‚disruption‘ they would cause (independent.co.uk)
23. Trump escalates clash with LGBT community (politico.com)
24. The Trump Administration Has Been a Disaster for LGBT Americans (gq.com)
25. The End of Gay Rights (psmag.com)
26. Chtějí vyrábět další homosexuály, říká kritik pochodu sexuálních menšin (idnes.cz)
27. Poslouchej Jehovu (jw.org, video)
28. Změny slovního významu, básnické prostředky (jazyk-cesky.studentske.cz)
29. A Meta-Analysis of Developmental Outcomes for Children of Same-Sex and Heterosexual Parents (squareonemd.com, odborná studie, pdf)
30. Ateisté ČR podporují sbírku Prague Pride na gaye z Čečenska (osacr.cz)