Na podzim loňského roku jsme tu měli zrušený metalový koncert ve Valašských Kloboukách, který se nemohl konat z důvodu „propagace satanismu“, která by mohla vadit tamním křesťanům (jako kdyby je někdo nutil na ten koncert chodit). O zhruba půl roku později se ze strachu z toho, aby nebyli věřící uraženi, opět zakazuje. Na vině jsou tentokrát „vibrace ďábla“, obsažené v díle básníka a filosofa Egona Bondyho. Smutné však je, že tím, kdo zakazuje, je tentokrát instituce tak vážená, jakou jistě Konzervatoř Brno je. Osmnáctiletá studentka třetího ročníku brněnské konzervatoře, Pavla Limmlová, si pro prestižní soutěž v rámci Poděbradských dnů poezie zvolila právě Bondyho poezii, což se nelíbilo vedení konzervatoře v čele s panem ředitelem Pavlem Maňáskem.
Jak informuje článek na iDNES, školní komise dívce účast na soutěži zakázala s tím, že zároveň své recitační vystoupení s Bondyho básněmi již vůbec nikdy nesmí opakovat v prostorách konzervatoře. Postih se dotkl i vyučující, která se studentkou vystoupení nacvičiovala: ředitel Pavel Maňásek jí navrhl snížení platu a zároveň jí udělil výtku za to, že studentce v plánovaném vystoupení nezabránila (po společenském tlaku z posledních týdnů nakonec od postihu ustoupil).
Naprosto skandální je argumentace pana ředitele Maňáska, který v předlistopadovém duchu vysvětloval, proč vystoupení mladé dívce zatrhl. Maňáskovi se nelíbí to, že vybraná báseň obsahuje velké množství vulgarit. Pro iDNES Maňásek řekl následující: „Myšlení komunistické cenzury je mi cizí. Máme ale i řadu dětí věřících rodičů, které by se mohly dostat do celkem silných rozpaků, kdyby slyšely takto hrubé vulgarity.“ Pavla Limmlová pro iDNES uvedla, že bylo jejím velkým přáním s Bondym vystupovat, avšak nakonec se dozvěděla, že „s ním nebude vystupovat. Nikdy. Nikde“. Limmlová dále pro iDNES vysvětlila, že „Bondy byl podle vedení školy estébák a takové autory je třeba zakázat, ne je interpretovat. Text je vrcholně vulgární a je v něm chaos, což je vibrace ďábla, a proto by se neměl šířit“.
A jak Limmlová uvádí na svém Facebooku, brněnská konzervatoř považovala Bondyho za amorálního. Podle další studentky konzervatoře, kterou oslovil Blesk a která si přála zůstat v anonymitě, však na konzervatoři příliš liberální duch nevládne a cenzura je tam běžná. Ředitel Maňásek se brání tím, že by vulgarita Bondyho básní mohla pobouřit děti věřících rodičů a ohrozit jejich mravní vývoj. Avšak tato Maňáskova argumentace je zcela lichá a pouze se snaží odvrátit pozornost od pravého důvodu, proč byl přednes Bondyho poezie zakázán. Jak totiž na iDNES uvádí učitelka, která s Limmlovou vystoupení nacvičovala, žádné nezletilé dítě na škole vystoupení Limmlové nikdy neslyšelo. Vždy se totiž nacvičovalo za zavřenými dvěřmi a ostatní studenti nebyli přítomni. Pomineme-li tu skutečnost, že patnácti, šestnácti či sedmnáctileté „děti“ budou jen těžko pobouřeny slovy jako „mrdání“, „sraní“ či „kunda“. Některé z těchto slov figuruje i ve slovníku pana prezidenta, mělo by proto být sedmnáctiletým „dětem“ zakázáno, aby poslouchaly prezidentovy projevy?
Ředitel tedy argumentuje tím, že by vulgární slova pobouřila děti věřících rodičů. Argumentuje tak za situace, kdy se žádné nezletilé dítě nemohlo dostat do situace, kdy by bylo přítomno nácviku dané básně studentkou Limmlovou. Soutěž, na kterou se Limmlová hlásila, pak nepořádala škola, tudíž to již nebylo starostí školy. Argumentace ředitele Maňáska je tak zcela zcestná. Jak vyplývá z kontextu, na vině nejspíše budou ony „vibrace ďábla“, které dle vedení brněnské konzervatoře vyzařují z Bondyho díla. Bondyho dílo není zrovna křesťanské, a proto je z pohledu křesťanství „amorální“, a proto je třeba jej zakazovat, stejně jako koncerty „satanistických kapel“ ve Valašských Kloboukách.
Je však na místě pozastavit se u toho, že dle Maňáska by v Bondyho básních ukryté vulgarismy mohly „dětem věřících způsobit rozpaky“, a pravděpodobně tak narušit jejich mravní vývoj. Tak by mě zajímalo, co za člověka může vyznávat etický systém, v rámci kteréhož je nepřípustné nahlas vyřknout slova typu „mrdání“ či „sraní“, avšak v rámci kterého je zároveň zcela v pořádku učit děti o tom, že je správné zabíjet a kamenovat jinověrce (Deuteronomium 13:7-11), kamenovat děti (Deuteronomium 21:18-21), zabíjet homosexuály (Leviticus 20:21), vyznávat jako morální vzor pomstychtivého psychopata, který vyhrožuje trestem v plameni ohně těm, kdo jej odmítnou následovat (2. Tesalonickým 1:6-9), případně vyhrožovat hozením do ohně a spálením těm, kteří se budou vzpírat jeho autoritě (Jan 15:6), či děti učit nesnášenlivost vůči nevěřícím tím, že jsou tito popisováni jako nečistí a zlí lidé (1. Timoteovi 5:8 či Titovi 1:15)? Tedy, krom veškeré další netolerance, nesnášenlivosti a utlačování, které lze v Bibli křesťanského náboženství, které nazývá svého Boha Láskou, najít
Navíc: pokud se zakazuje recitovat básně, které by mohly urazit věřící, tak by se mělo zakázat recitovat i veškeré nábožensky laděné básně, protože ty by zase mohly urážet nevěřící. Pokud se jednu skupinu obyvatel preventivně rozhodneme chránit před tím, aby ji náhodou někdo neurazil, zatímco jinou skupinu nikoliv, jedná se o ukázkový případ nerovnosti a diskriminace. Samozřejmě, já osobně bych, na rozdíl od křesťanů, nezakazoval recitovat žádné básně. Ať si každý recituje co je mu libo. Jen tím poukazuji na absurditu té argumentace, která tvrdí, že se musí zakázat recitace nějaké básně proto, že by mohla urazit věřící.
Dobrou zprávou na závěr je, že studentka Pavla Limmlová se nakonec soutěžě na Poděbradských dnech poezie zúčastnila – i když nereprezentovala brněnskou konzervatoř, ale sama sebe. Ve finále pak Limmlová získala prestižní Cenu Českého rozhlasu. Na stranu Limmlové se postavila řada lidí z uměleckého světa, včetně poroty poděbradské soutěžě či šéfa Herecké asociace Jiřího Hromady.
Vzhledem k argumentaci, kterou pan ředitel Maňásek použil při obhajování zákazu narušujícího uměleckou svobodu slečny Limmlové, a především pak v kontextu toho, že „děti věřících“ se nikoliv s vulgaritami, ale s programovou netolerancí, nesnášenlivostí a diskriminací jakožto s pozitivně prezentovanými hodnotami setkají především ve svatém textu svého vlastního náboženství, rozhodl jsem se panu řediteli zaslat následující mail ve formě „poděkování“:
Vážený pane řediteli,
chtěl bych Vám velice poděkovat za Vaši usilovnou snahu o návrat předlistopadových komunistických hodnot do české společnosti. Proti nevhodnému a nevyhovujícímu umění je samozřejmě třeba bojovat, a to se vší urputností. Nicméně, jestliže Vám tolik záleží na útlocitných věřících, a bojíte se, že by recitace „nevhodné“ básně mohla urazit jejich křehké náboženské cítění, musím se Vás zeptat, zdali v rámci zamezení diskriminace zakazujete také recitování nábožensky laděných básní? Ty by se pro změnu mohly dotknout nevěřících. V případě, že nebudete usilovat taktéž o zákaz recitování nábožensky laděných básní, pak jste nekonzistentní, protiřečíte si, dopouštíte se diskriminace a porušujete princip rovnoprávnosti.
Pochopitelně, já zakazování žádných básní neschvaluji, jen tím poukazuji na absurdnost Vašeho rozhodnutí. Zároveň, jestliže se domníváte, že by vulgarismy mohly narušit mravní vývoj a dostat do rozpaků děti věřících, musím se Vás zeptat na následující: Co myslíte, jaký vliv bude mít na děti, ať už jakékoliv, budou-li se učit o tom, že je správné zabíjet a kamenovat jinověrce (Deuteronomium 13:7-11), kamenovat děti (Deuteronomium 21:18-21), zabíjet homosexuály (Leviticus 20:21), vyznávat jako morální vzor pomstychtivého psychopata, který vyhrožuje trestem v plameni ohně těm, kdo jej odmítnou následovat (2. Tesalonickým 1:6-9), případně vyhrožovat hozením do ohně a spálením těm, kteří se budou vzpírat jeho autoritě (Jan 15:6), či budou-li naváděny k nesnášenlivosti vůči nevěřícím tím, že jsou tito popisováni jako nečistí a zlí lidé (1. Timoteovi 5:8 či Titovi 1:15)? Nedomníváte se, že vulgarismy, které děti mimochodem mohou pochytit i od prezidenta republiky, jsou oproti výše uvedenému opravdu pouze velice, velice slabým čajem?
Pokud je Vaše odpověď na mou poslední otázku záporná, pak bych Vás rád kolegiálně informoval, že v takovém Rusku platí od roku 2013, po podepsání prezidentem Vladimirem Putinem, zákon „kriminalizující urážku náboženského cítění“. Tato legislativa je navíc Kremlem aktivně uplatňována. Věřím, že pro mnohé věřící tak musí být Rusko takřka rájem na Zemi. V případě, že by Vám tento způsob ochrany náboženského cítění připadal nedostatečný, pak doporučuji kupříkladu Saúdskou Arábii či Írán – tam hrozí za urážku náboženského cítění dle platné legislativy rovnou smrt.
Možností je hodně – jen Vás prosím, nevnášejte tyto zpátečnické tendence zpět do naší společnosti. Předem děkuji.
S pozdravem
Mgr. et Mgr. Jan Werner