Českou společností se poslední roky šíří velice nebezpečný nešvar, který značně deformuje celospolečenskou debatu týkající se některých důležitých témat. Často ji deformuje dokonce v takové míře, že jakýkoliv diskurs znemožňuje ještě pořed tím, než vůbec může začít. Tento nešvar spočívá v plošném cejchování všech kritiků islámu: kritika islámu je považována za něco apriorně špatného a nepřijatelného. Samotná skutečnost, že někdo kritizuje islám, je vnímána jako důvod k tomu, aby byl člověk označen za primitiva, se kterým vůbec nemá cenu debatovat, protože zastává extremistické názory.
Je zde v podstatě kladeno rovnítko mezi kritikou islámu a extremismem; kritika islámu se tak jeví jako druh extremismu a kritici islámu jsou vykreslováni jako iracionální fanatici pohánění nesnášenlivostí, aneb „islám nemůže za Vaše posraný životy“. A je přitom úplně jedno, zdali Vaše kritika vychází z facebookých statusů Tomia Okamury, či z filosofických spisů – lidé, kteří se snaží kritiky islámu vyloučit z debaty, mezi tím rozdíl nedělají.
Na typický reprezentativní příklad se můžeme podívat na screenu z této facebookové debaty, jelikož vystihuje přesně to, o čem mluvím. Názorový oponent zjistí, že člověk, se kterým diskutuje, má u profilovky přeškrtnutou mešitu, tudíž kritizuje islám, a tudíž není vhodný k diskusi a jeho názor je nerelevantní:
V podstatě jediná kritika islámu, která je přijatelná, společensky přípustná a zároveň jediná, která je vůbec vpuštěna do debaty, je taková kritika islámu, ze které islám nevyjde špatně, respektive vyjde dobře. Pokud kritika islámu spočívá v tom, že islámu vytknete některé drobnosti s tím, že do budoucna se to určitě zlepší, ale že jádro islámu je v pořádku, pak je v pořádku i Vaše kritika. Jakmile však z Vaší kritiky vyjde islám špatně, je to problém. Dopředu totiž „víme“, že islám je dobrý a je třeba jej chránit před kritikou. Inu, musím v duchu toho, jak je nahlíženo na kritiky islámu konstatovat, že „kritika islámu taktéž nemůže za Vaše posraný životy“.
Nejhorší na tomto přístupu je fakt, že lidé, kteří jej zastávají, ve skutečnosti sami přispívají ke zhoršení situaci a sami mohou způsobovat, že se někteří lidé začnou cítit natolik frustrovaní, že začnou tíhnout ke skutečným extremistickým názorům. Představte si člověka, který je kritický vůči islámu. Avšak kdykoliv a kdekoliv, kde svůj názor prezentuje, je mu přinejmenším naznačováno, že jeho názor je špatný, xenofobní až rasistický, v horším případě ju mu nelibost okolí s jeho názory dávána najevo ještě výrazněji a daný člověk je fakticky ostrakizován – ať už ve škole, v zaměstnání, či v nějakém zájmovém spolku. Neustále o sobě slyší, jak jsou jeho názory špatné, xenofobní a náckoidní, až ho to vmete přímo do náruče Dělnické strany sociální spravedlnosti, či v mírnějším a častějším případě do fanklubu Tomia Okamury. Pokud by názory tohoto člověka nebyly apriorně odmítány a nebylo na něj apriorně nazíráno jako na xenofoba, nikdy by daná situace nenastala, i když samozřejmě mluvíme jen v hypotetické rovině.
Problém je však ten, že v praxi je de facto jedno, zdali je člověk kritický vůči islámu, a zároveň člen DSSS a na Facebooku má u profilovky přeškrtnutou mešitu, či zdali je člověk kritický vůči islámu, a jeho kritika čerpá z myšlenek vědců a filosofů typu Harrise, Dawkinse, Hitchense či Krausse. Ať už čerpáte z profilu Tomia Okamury, či z filosofických knih, je to jedno: pokud Vaše kritika vidí islám jako špatný, máte v očích mnou popisovaných lidí smůlu a spadáte do stejné kategorie se všemi ostatními „kritiky islámu“, ať už je Vaše kritika sebevzdálenější od té, kterou na pódiích předvádí Tomáš Vandas. Pomineme-li tedy nyní ten fakt, že Vandas a DSSS islám vůbec nekritizují, a jde jim čistě o imigranty, případně o Araby. To je ostatně jedna z rozšířených taktik lidí, kteří se snaží o diskreditaci kritiky islámu: označují za kritiky islámu každého, kdo se jim hodí, kupříkladu neo-nacisty kritizující Araby a imigranty a pak řeknou: vidíte, islám kritizují jen rasisté, kterým vadí snědší pleť Arabů.
I pokud však vezmeme „kritiku islámu“, která vychází čistě z odporu vůči imigrantům, považuji za krajně nepřesné a neadekvátní házet Vandase, Bartoše, Okamuru a Konvičku do jednoho pytle. Zatímco Vandas a Bartoš jsou s vysokou pravděpodobností skuteční neo-nacisté a rasisté, přičemž takový Bartoš se k rasismu v některých ze svých facebookových postů vyloženě otevřeně hlásí, u Okamury či Konvičky to rozhodně neplatí. Na Okamuru či Konvičku můžete mít jakýkoliv názor, ale ani jeden z nich není nácek či rasista a mají k tomu hodně daleko. Pro lidi, snažící se vytlačit kritiky islámu z diskuse, však mezi tím není rozdíl. Ostatně, co chtít, když je těmito lidmi za „nahnědlého“, tedy „náckoidního“, považován i předseda ODS Petr Fiala. Jak jsem napsal výše, nácek je prostě každý od středu doprava. A když islám kritizují levicově smýšlející lidé jako třeba Dawkins? Nevadí, také je to nácek. Situace nabyla dokonce tak absurdních rozměrů, že za „islamofoby“ jsou považováni třeba i reformní muslimové typu Maajida Nawaze či Tareka Fataha.
Občas sice zaslechneme hlasy hovořící o tom, že kritika islámu jako taková nevadí, že vadí pouze tehdy, je-li napojena na xenofobní názory, které často mohou například Okamurovi příznivci zastávat. Že to není pravda však zjistíme vždy, když budeme veřejně prezentovat například Dawkinsovi či Harrisovi názory na islám. Připomeňme si třeba to, co Harris napsal v knize The End of Faith: Religion, Terror and the Future of Reason:
„Jsme ve válce s islámem. Tento fakt nemusí sloužit našim bezprostředním zahraničně-politickým zájmům našich politických leadrů, ale je tomu jednoznačně tak. Není tomu tak, že jsme ve válce s jinak mírumilovným náboženstvím, které bylo „uneseno“ hrstkou extremistů. Jsme ve válce s konkrétně tou vizí života, která je předepsána všem muslimům v Koránu a dále rozpracována v hadísech, které líčí výroky a činy Proroka.“
Připomeňme si také Dawkinse, který říká, že „islám je jedním z velkých zel tohoto světa“:
Zkuste vzít Harrisova či Dawkinsova slova za svá a jít s nimi někam diskutovat. Pokud vyslovíte názor, že islám je jedním z velkých zel tohoto světa, či pokud budete prezentovat Harrisova slova o islámu, mohu Vám takřka garantovat, že skončíte ocejchování přinejmenším jako islamofobové, s vysokou pravděpodobností však zároveň také jako xenofobové, ne-li rovnou nácci. Celé to poukazuje na jednu věc: je skutečně jedno, odkud vychází Vaše kritika islámu – pokud je výsledkem Vaší kritiky sdělení, že islám je ze své podstaty špatný, jste postaveni na úroveň rasistům a náckům.
Tento stav je však zcela nepřijatelný, a jak jsem již napsal výše, značně deformuje celospolečenskou debatu. Islamokritické názory jsou názory zcela legitimními, a to, že je někdo zastává, absolutně nezavdává žádný důvod k tomu, aby byl daný člověk vyloučen z debaty, či aby byl nazýván xenofobem či náckem, kterým v žádném případě není. Kritika islámu není projevem extremismu, nýbrž projevem vymezování se vůči extremismu.