Poslankyně zvolená za ANO2011, nyní za TOP09, Kristýna Zelienková rozvířila stojaté vody kolem sporu o Istanbulskou úmluvu, když interpelovala ministra spravedlnosti Pelikána (ANO2011) ve věci ratifikace této úmluvy parlamentem. Ten jí odpověděl, že ratifikace je odsunutá do povolebního času, nejdříve na listopad 2017. Důvod můžeme spíše tušit v tom, že proti ratifikaci úmluvy se již v minulosti silně postavila KDU-ČSL, která se obává indoktrinace dětí a zavádění genderového pohledu do české společnosti. Zastánci, jako bývalý ministr Dienstbier, naopak argumentují potřebností úmluvy kvůli efektivnějšímu potírání násilí na ženách, jako je ženská obřízka nebo nucené sňatky v zahraničí, které se do Evropy dostávají především v souvislosti s šířením islámu.
Co je Istanbulská úmluva?
Istanbulská úmluva je mezinárodní smlouva iniciovaná Radou Evropy, která zavazuje podepsané státy k postupu vůči násilí na ženách, pomocí prevence, jejich ochrany, stíhání zločinů a monitorování této kriminality. Jako mezinárodní smlouva je Istanbulská úmluva nadřazena našemu právu. Úmluva vyžaduje, aby byl zaveden trestní či jiný postih těchto činů:
- fyzické týrání
- psychické týrání
- nebezpečné pronásledování (stalking)
- sexuální násilí a znásilnění
- sexuální obtěžování
- vynucený sňatek
- mrzačení ženského genitálu (ženská obřízka)
- vynucený potrat a vynucená sterilizace
Argumenty odpůrců Istanbulské úmluvy
Možná nevyslovený, ale přesto zjevný fakt je, že problémem je ideologické uchopení podepsané úmluvy. V preambuli Istanbulské úmluvy se dočteme:
S vědomím, že násilí vůči ženám je projevem historicky nerovného poměru síly mezi muži a ženami, jenž vedl k nadřízenosti mužů a diskriminaci žen a bránil ženám v plném rozvoji;
S vědomím, že násilí vůči ženám jakožto násilí genderově podmíněné má strukturální povahu a toto násilí je jedním z klíčových společenských mechanismů, jež ženám vnucují podřízené postavení vůči mužům;
a dále
S vědomím, že ženy a dívky jsou riziku genderového násilí vystaveny ve větší míře než muži; S vědomím, že domácí násilí postihuje neúměrně více žen, ačkoli jeho obě mohou být i muži;
Toto jsou všechno formulace, které musí na konzervativce nebo člověka, kterému se nelíbí politické směřování nové či regresivní levice, působit jako rudý hadr na býka. KDU-ČSL se pochopitelně nelíbí fakt, že úmluva myšlenkově vychází z konceptu mužských privilegií, které je podle této ideologie nutné ze společnosti odstraňovat výchovou a praktickými kroky zvyšujícími ženské příležitosti uplatnění ve společnosti (čti kvóty a dotace).
Další námitky směřují k tomu, že je nesmysl chápat násili na ženách jako výlučně genderově podmíněné, k čemuž se podle lidovců ČR zaváže. Obavu způsobují také části, které se týkají výchovy dětí, povinném zapojení nevládních organizací a duplicitě zákonů, kdy mnohé násilí pojmenované v úmluvě již trestné je, aniž bychom do trestního práva nutně zařazovali genderové hledisko.
Sám ministr Pelikán věří, že v tuto chvíli se jedná o trestné činy, které se u nás dějí pouze v teoretické rovině, i když připouští možnost jejich šíření v České republice. „Ten posun v ratifikačním procesu je způsoben tím, že k tomu, abychom mohli ratifikovat tuto úmluvu, tak si musíme poněkud poupravit náš trestní zákoník a musíme si tam zavést trestné činy, které, věřím, jsou u nás v tuto chvíli ještě jen teoretické. Věřím, že tak tomu bude i v budoucnu, ale člověk nikdy neví. Jsou to trestné činy typu záměrné vylákání ženy, muže nebo dítěte do cizího státu za účelem jejich donucení k uzavření manželství a tak podobně.“
Musíme ratifikovat Istanbulskou smlouvu abychom ochránili dívky před obřízkou?
Otázkou skutečně zůstává, jestli je nutné úmluvu ratifikovat, abychom dosáhli toho, co je jejím hlavním cílem. Zastánci úmluvy vesměs argumentují trestnými činy, které do Evropy ve větší míře přicházejí spolu s muslimy a islámem. Odpůrci používají přirovnání. Jestli musíme každé násilí páchané na ženách konkrétně vyjmenovat, tak bychom do trestního zákoníku měli prosadit i postih za napichování na kůly nebo kamenování.
Ženská obřízka a nucené sňatky jsou přitom problém, se kterým se těžko vyrovnávají i tak vyspělé právní systémy, kterými jsou německý nebo britský. V Německu podle nejnovější vládní zprávy podstoupilo FGM (ženskou obřízku) 48000 žen a další tisíce dívek čelí každý rok nebezpečí, že jim bude obřízka provedena. Většina zmrzačených žen pochází z Eritree, Somálska, Egypta, Etiopie a Iráku. Odhaduje se, že ve Spojeném království postoupilo tento zákrok 103000 žen a další desítky tisíc dívek čelí nebezpečí, že jim obřízka bude provedena. Přestože je v UK ženská obřízka výslovně trestná již od roku 1985, k prvnímu trestnímu stíhání došlo až v roce 2015.
To ukazuje, že ženská obřízka spolu s nucenými sňatky, ke kterým teprve hledají v Německu právní přístup, jsou specifický druh kriminality, který vyžaduje na míru šitá opatření tak, aby byla účinná. Tyto činy jsou často prováděny ve velmi uzavřených komunitách, kde má žena tradičně nižší společenské postavení, než jsme zvyklí z Evropy. Na prosté zavedení trestného činu do zákonů nelze spoléhat jako na dostatečné opatření. Na druhou stranu nevidím sebemenší důvod, pro spojení boje proti tomuto násilí do jednoho celku s kontroverzní ideologií, na které v naší společnosti nepanuje konsensus a která tak může žádoucí a praktická opatření přenést do úrovně nábožensko-ideologického sporu.