Jak (ne)být za kreacionistu, aneb Odmítají mi odpovědět, takže mám pravdu

Pokud nechcete být za kreacionistu (nebo prostého blba), (1) nepoužívejte náboženskou terminologii v pokusech o debatu na přírodovědná témata, (2) zjistěte si alespoň základní informace o problematice, na niž se ptáte, (3) neskákejte z tématu na téma ve snaze uštvat soupeře, ale ukažte snahu o hlubší pochopení tématu, (4) nepoužívejte argumentační klamy, nebudujte strawmany, netvořte sugestivní otázky a obecně se nesnažte manipulovat odpovídajícím, (5) schopnost správně vyhláskovat cizí termíny nestačí, ukažte, že opravdu chápete, co znamenají, (6) nebuďte arogantní, neoznačujte standardní vědu, které nerozumíte, za pseudovědu, (7) zkuste se oprostit od představy, že je člověk nejvyšší formou života hned pod vaším bohem, a že je zcela vyňat z řádu přírody – to když jsme u té arogance, (8) uvědomte si, že pokud se jdete tázat, předpokládá se, že se chcete něco dozvědět, a nikoli umlátit soupeře a přesvědčit jej o své pravdě – v takovém případě jste si vybrali špatný žánr a diskuse s vámi je automaticky ztrátou času pro obě strany.

V minulých dnech se ve facebookové skupině Evoluce versus stvoření objevilo deset otázek s autorovým dotazem, zda je zjevné, že je zplodil kreacionista. Rozeslány byly údajně 25 odborníkům na chemii, a překvapený autor nechápe, proč mu na ně nikdo z nich neodpověděl. Možná nevědí, možná otázky otřásly jejich životním přesvědčením. A možná byla kreacionistická agitka natolik zjevná, že na ni jednoduše nestálo za to odpovídat. Tomu však autor nevěří, protože jak by z prostého kladení otázek mohlo být zjevné, jaké je životní přesvědčení tazatele? Komukoli se špetkou zájmu o moderní vědu je samozřejmě autorovo přesvědčení zcela jasné hned od prvního dotazu, možná už dokonce z prvních několika slov, domnívám se však, že si celá věc zaslouží důkladnější rozbor, na nějž bude možné příště jen odkazovat. Zde tedy předkládám svůj pokus o vysvětlení.

Rozbor každé otázky bude následován příklady otázek, které naznačují upřímný zájem o danou problematiku, a z nichž sice občas vyplývají autorovy neznalosti, ne však záměrná ignorance a snaha nabourat něco, o čem se nesnažím zjistit ani základní informace. Podotýkám, že na otázky, které se týkají všeho od kosmologie, teoretické fyziky, přes chemii či filosofii vědomí až po fylogenetický strom odpovídám jakožto evoluční biolog se specializací, která se nejvíce týká asi otázky číslo devět. Omlouvám se tedy za případné nepřesnosti, budu vděčná za jejich upřesnění v diskusi, a zároveň tím indikuji, že to, co zde píšu, může ve svých vědomostech obsáhnout libovolný laik s IQ > 100 a trochou zájmu o věc. A jako obvykle se omlouvám za grafomanii.

Otázka 1.: Zda je počátek světa možný velkým třeskem, byť nikdo neví co, kdy, jak a proč třesklo, kdo nebo co připravil podmínky pro uskutečnění, marxisté by se mohli ptát, které třídě to slouží.

Jsou věci, které jsou

• z principu možné (jiná obydlená planeta – neexistuje nic, co by existenci obyvatelné planety vylučovalo, a důkaz pro možnost existence obydlené planety máme, neboť na jedné žijeme),
• z principu nemožné (krychle ve tvaru koule – definice krychle a koule jsou ve vzájemném rozporu),
• možné za určitých podmínek (organismus, který by létal pomocí svých uší; možné při jiném evolučním vývoji organismů na planetě, na Zemi už v současnosti těžko realizovatelné, neboť postupný vývoj takového orgánu by organismus zřejmě svrhl z kopce, na nějž šplhá v adaptivní krajině),
• věci, o nichž zatím nejsme schopni rozhodnout, zda platí či nikoli (transplantace hlavy – první pokusy se teprve uskuteční, ale je možné, že jde o natolik komplikovanou záležitost, že ji pacienti nikdy nepřežijí; uvidíme),
• věci, o nichž možná nebudeme nikdy schopni rozhodnout, zda platí či nikoli (teorie alternativní k Einsteinově relativitě, dávající však zcela shodné predikce, teorie strun, u níž se nám důkaz může mihnout před nosem, ale je to nepravděpodobné apod.),
• a věci, které nebudeme nikdy umět zodpovědět z principu (jednoduchý příklad bude Heisenbergův princip neurčitosti – u částice nikdy nemůžeme zároveň určit rychlost a polohu, respektive čím přesněji určíme rychlost, tím větší nejistota bude panovat o její poloze, a naopak).

V případě Velkého třesku je mnoho otázek, a mnoho teorií, oč vlastně šlo. Už teď víme, že tam patrně nic netřesklo, zato víme poměrně přesně, kdy k období, které nazýváme Velký třesk došlo, a k čemu při něm zhruba docházelo… po celých asi 380 000 let jeho trvání. Část otázky „… nikdo neví co, kdy, jak a proč třesklo …“ již tedy sama o sobě naznačuje na člověka zcela neinformovaného v disciplíně, na jejíž podrobnosti se doptává. To je pochopitelně varovný signál, neboť ignoranti se obvykle na otázky související s vývojem vesmíru neptají, a často vůbec netuší, že existovalo něco jako Velký třesk, a ti, kteří se o fyziku zajímají, zase ve své otázce neprozradí tak hluboké mezery ve znalostech moderní kosmologie. Toto tázání indikuje osobu, která se tak trochu zajímá o vznik světa, ale nikoli o to, co se o něm snaží vypovědět skutečná věda – v tomto ohledu se evidentně spokojila s chabými útržky vzpomínek na střední školu. Že by to byl kreacionista (I)?

Červený fáborek ovšem povlává již u první části otázky: „Zda je počátek světa možný velkým třeskem, …“ Takto uvedená kraťoučká otázka na vysoce komplexní téma, jehož neznalost je navíc indikována těsně následujícími slovy, naznačuje člověka, který si neuvědomuje výše uvedený výčet možností, a navíc netuší, co je to vědecký model, vědecká teorie. S ohledem na definici vědecké teorie je zjevné, že Velký třesk není něco, co si vědec vysmrkl o polední pauze z nosu, ale že jde o vysoce propracovaný komplexní model, jehož jednotlivé části jsou dlouhodobě prověřované, a přesto se je doposud nepodařilo falsifikovat. Je to platná vědecká teorie = z definice je možná. Toto člověk se zájmem o vědu ví, a neptá se tak, člověk se zájmem o zpochybnění vědy, aniž by jí porozuměl, se tak ovšem ptá poměrně často. Že by to byl kreacionista(II)?

V otázce se dále dočteme: „kdo nebo co připravil podmínky pro uskutečnění“. Potřebu otázky po přispění někoho či něčeho k danému přirozenému ději mají zpravidla zastánci inteligentního designu. Vědec ví, že mnohdy stačí zvýšení energie, aby došlo k samouspořádání systému. Také ví, že něco prostě nemůžeme (zatím) vědět (třeba co bylo „před“ Velkým třeskem), a dosazovat tam něco, co z principu nelze nijak falsifikovat či ověřit (jakoukoli příčinu, natož antropomorfní – ptáme se „kdo“, po osobě!), je poněkud bezúčelné. Ve vědě navrhujeme teorie, které jsou falsifikovatelné, a pro něž můžeme přinášet alespoň nějaké evidence, doklady (konečné důkazy ve vědě obvykle nemáme). Že by to byl kreacionista(III)?

Zcela zbytečné zavlečení marxismu (že by šlo o fanatického věřícího (neboť ti rádi propojují ateismus s komunismem a zavádějí tedy při každé příležitosti řeč na tato témata), tedy že by to byl kreacionista (IV)?) hned do první otázky a rovněž snaha o naznačení, že by všechno včetně vzniku Vesmíru mělo mít nějaký předem daný účel (který ovšem v přírodě zpravidla chybí, jak naznačují takřka všechny výzkumy v oblasti přírodních věd), mají též svoji signifikanci (že by to byl kreacionista(V)?

Jak se ptát lépe?

• V poslední době jsem se začal zajímat o teorii věčné inflace, ale po pravdě tomu tak úplně nerozumím. Nevíte o nějakém zdroji, kde bych se o tom mohl jakožto ne-fyzik dozvědět více srozumitelným způsobem?
• Začal jsem se zajímat o vznik Vesmíru, ale zjišťuji, že Velký třesk je trochu něco jiného, než nás učili na střední. Pochopil jsem správně, že se jedná o celé dlouhé období (tisíce let), během nějž došlo k expanzi časoprostoru (tohle nějak souvisí s inflační teorií? A inflační teorie a teorie věčné inflace jsou různé věci) a vzniku hmoty v té podobě, v jaké ji známe dnes?
• Už se našly nějaké otisky hypotetických dalších vesmírů v mapě reliktního záření? Slyšel jsem, že se po něčem takovém pátrá. Nevíte o tom něco bližšího?
• Je podle vás věčná inflace dobrým vysvětlením vzniku vesmíru, anebo favorizujete některé další teorie? Zajímalo by mne, které jsou podle vás nejzajímavější.

Otázka 2.: Jestli je možná druhá alternativa, tedy zda je hmota věčná, neboť to je v rozporu s tím, že je složená

No, po pravdě, ve vědě jsou málokdy dvě alternativy. Už naznačení, že je něco buď-nebo, indikuje falešné dilema, tedy manipulativní otázku bez cíle dobrat se pravdy, zato s cílem zviklat protivníka směrem k pravdě vlastní. Že by to byl kreacionista(VI)?

U předchozí otázky jsme si navíc naznačili, že věčnost Vesmíru je jednou z možností v rámci paradigmatu Velkého třesku – kupříkladu teorie věčné inflace s tím počítá, dále máme například teorie oscilujícího vesmíru a mnohé další. Zde je v otázce operováno s pojmem hmota, který bez bližšího vysvětlení nedává v tomto kontextu smysl: hmota v běžném chápání na začátku Velkého třesku neexistovala, ale vznikla až v jeho průběhu v procesu nazývaném baryogeneze, a tedy věčná být nemůže (kde se tato „druhá alternativa“ vzala? V moderní fyzice jistě ne), a elementární částice hmoty, které tehdy vznikly, a které jsou jaksi z definice také hmotou a z definice nesložené (elementární)… well, složené nejsou. Otázka opět silně indikuje člověka bez sebemenšího zájmu o pochopení moderní kosmologie (neobtěžoval se zjistit ani nejzákladnější informace o tom, co je to hmota, jak vznikala, a co je chápáno pod pojmem Velký třesk), který má však z nějakého důvodu zájem do ní (zcela neinformovaně) rýpat. Že by to byl kreacionista(VII)?

Jak se ptát lépe

• Pořád se nedokážu dostat přes počáteční asymetrii hmoty a antihmoty ve Vesmíru. Pokud to správně chápu, jde o jeden ze základních problémů baryogeneze. Co myslíte, že je v současnosti nejlepším vysvětlením?
• Z laického hlediska na mne ty Planckovy časy a tisíciny sekundy působí dost nepředstavitelně. Jak se vlastně dopočítalo, v jakém přesném okamžiku docházelo ke vzniku kvark-gluonového plazmatu, k oddělení reliktních neutronů, nebo k baryogenezi? Rád bych si v tom udělal trochu jasněji.
• Jak jde skloubit baryogeneze se Standardním modelem?
• Omlouvám se za asi dost hloupý dotaz, ale o vznik Vesmíru jsem se začal zajímat až nedávno, a teď si čtu o takových věcech jako je baryonová asymetrie, supersymetrické částice, GUT symetrie, CPT symetrie… vůbec v těch pojmech nemám jasno, můžete mne, prosím, odkázat na nějaký jednoduše pochopitelný úvod do problematiky?

Otázka 3.: Zda je možné věřit v možnost syntézy dostatečných koncentrací aminokyselin L, alfa, aby se mohly v tzv. prebiotické polévce vytvořit biogenní peptidy

Už samotné operování s pojmem víra, věřit, nás zcela zjevně svádí na zcestí. Ve vědě se nevěří, ve vědě se předkládají doklady pro jednotlivé modely reality, testují se predikce, zahazují se tvrzení falsifikovaná, a teorie, které máme podložené a odolávají testování přijímáme jako v současnosti nejlepší modely skutečnosti. Všude mimo vědu zase můžeme věřit, čemu chceme. Třeba že je Slunce zelené, zelenému organismu s dřevnatým kmenem se říká svetr, a měkkýši dovedou létat. Snaha vnutit představu víry do plně vědecké otázky, která je podrobována zcela normálnímu vědeckému zkoumání indikuje jedinou skupinu osob, kteří tak činí… Že by to byl kreacionista(VIII)?

Dále jde o návaznost otázek. Z kosmologie Velkého třesku, u níž jsme si nade vši pochybnost ověřili, že autor otázek nemá ani základy znalostí z moderní fyziky a pravděpodobně ani vědy obecně (neví, co je teorie apod.) přeskakujeme bez varování k podrobnostem ze zcela jiného oboru (chování typické pro… že by to byl kreacionista(IX)?) a navíc k šermování odbornými vědeckými termíny, kterým autor vzhledem ke své prokázané neorientaci ve vědě zjevně nemůže rozumět. Že by to byl kreacionista(X)?

Věřit v to samozřejmě můžeme, mimo vědu, a tato otázka se hned prvním použitým slovesem stala nevědeckou, můžeme, jak již bylo řečeno, věřit v cokoli. To sice není zcela uspokojivá odpověď, ale vzhledem k tomu, že na otázku uspokojivě odpovědět nelze, je to – kromě reakce nulové, které se autorovi po zásluze dostalo – možná nejsmysluplnější odpověď, které by se dalo dočkat, zkusme jít ale přece jenom trochu dál. Ani kdybychom totiž odebrali ono nevědecké sloveso, otázka nebude působit jako dotaz člověka, který má upřímný zájem o získání nových vědomostí z oblasti. Člověk ve vědě zorientovaný totiž tuší, že odbornými termity se nemává jenom tak, bez ladu a skladu. Je potřeba si ujasnit, nač se přesně ptáme, proč, zda má naše tázání oporu v současných poznatcích, zda pro naše tázání platí nějaké vymezující podmínky, co už o věci vlastně víme.

Co vlastně znamená otázka na „možnost syntézy dostatečných koncentrací aminokyselin L, alfa, aby se mohly v tzv. prebiotické polévce vytvořit biogenní peptidy“? Proč ji pokládáme? Je důvod, aby k dostatečné syntéze právě takových aminokyselin docházelo? Je důvod, proč by nemělo docházet k syntéze aminokyselin jiných? O jaké probiotické polévce mluvíme, variant je přece vícero? Co jsou to, v kontextu probiotické polévky, biogenní peptidy? Potřebujeme, aby vznikaly? Potřebujeme, aby vznikaly v probiotické polévce? Za jakých okolností? Smysluplná vědecká odpověď na otázku učesanou do vědecké formy může znít:

• Ano, v tom, co já chápu jako probiotickou polévku, mohly vznikat všechny potřebné druhy aminokyselin.
• Ne, v tom, co JÁ chápu jako probiotickou polévku, potřebné druhy aminokyselin vznikat nemohly.
• V tom, co JÁ chápu jako probiotickou polévku vznikaly aminokyseliny za těch a těch neověřitelných podmínek… já vlastně nevím.
• … a tisíce dalších možností, z nichž málokterá přináší informace o tom, co se skutečně dělo nebo nedělo.

Otázka je špatně formulovaná. Hází na hromadu odborně znějící termíny, aby to vypadalo, že ji psal někdo, kdo se v problematice orientuje, ale ve skutečnosti je vidět, že si pouze načetl nějaké pojmy bez hlubšího pochopení. Která skupina lidí tohle dělá? Ano. Že by to byl kreacionista(XI)?

Jak se ptát lépe

• Snaží se některé z teorií vzniku života vysvětlit asymetrii v chiralitě organických molekul, s nimiž se setkáváme v živých organismech?
• Jaké jsou v poslední době teorie složení tzv. probiotické polévky a jaké děje se v nich mohly uplatňovat při vývoji života? Která varianta vám připadá nejpravděpodobnější a proč?
• Existují argumenty, podle nichž život nemohl vzniknout v tzv. probiotické polévce? Existují pro to nějaké doklady? A jaké jsou nejpravděpodobnější alternativní teorie?
• Kdysi mi na základě četby například Markošových Starých pověstí pozemských přišly živé jíly jako hodně zajímavá možnost vzniku života z anorganických replikátorů, ale v poslední době o této variantě příliš neslyším. Byl na tomto poli učiněn v posledních letech nějaký pokrok, který by teorii podpořil, nebo už byla spíše zavržena?

Otázka 4.: O životě, jakožto realitě, která je naprosto neempirická, jejíž projevy můžeme pouze pozorovat a ptát se, jak mohl „život naskočit“ na hypotetickou prebiotickou polévku, která nikdy nikde neexistovala.

Cože? To není otázka, to není dokonce ani gramatická věta, natožpak věta smysluplná, jenom nějaký povzdech. Jedním ze snadných rozpoznávacích znamení kreacionistů je skutečnost, že tito z důvodu svého tápání ve vědě ve skutečnosti nemají svoje myšlenky pořádně ujasněné, a tak je nedovedou ani rozumně formulovat. Víte, když si letmo projedete několik pojmů, a poslechnete si, leč nepochopíte, třikrát přežvýkané argumenty jiných kreacionistů, kteří sami nic nechápou, vzniká z toho taková pavědecká varianta tiché pošty. Můžete si to namodelovat na svých či sousedových dětech. Pusťte děcku, asi tak sedmiletému, půlhodinový podrobný rozbor mechanismu fotosyntézy, o nějž se pokusí nepříliš bystrý student střední školy ve svém referátu. Potom toto sedmileté děcko nechte, ať celou věc vysvětlí svému pětiletému sourozenci, a toho nechte, ať to vysvětlí vám. Když zkomolené názvy jevů a prvků dohledáte ve slovníku a nahradíte jejich správnými variantami, získáte kreacionistické povídání. Něco na způsob této „otázky“. Blablabla realita blablabla neempirická, blablabla pozororovat, blablabla hypotetickou prebiotickou blablabla neexistovala blablabla, to ale působím moudře, co? Nikoli. Že by to byl kreacionista (XII)?

Samozřejmě se můžeme pokusit rozklíčovat, co tím asi tak autor mohl myslet, a odpovídat v tom smyslu, že věda se navzdory kreacionistickým předpokladům nedělí na historickou a empirickou, a ve skutečnosti lze prakticky ověřovat a falsifikovat predikce vztahující se výhradně k historii (že by to byl kreacionista (XIII)?), nebo v tom smyslu, že prebiotická polévka vůbec existovat nemusela, neboť jde jen o jednu z teorií vzniku života, ale proč vlastně? Bavíme se s člověkem, který nemá potřebné základy vědecké práce, biologie, chemie, fyziky ani ničeho jiného, co by potřebovala, aby nás mohl aspoň trochu stíhat, vysvětlování je tedy marné.

Jak se ptát lépe

• Víte, že dotaz je zpravidla stručným sdělením, které obsahuje jasně formulovanou zjišťovací nebo doplňovací otázku, na niž lze ve skutečnosti odpovědět? Promiňte, to byl ode mne dotaz čistě rétorický.
• Jakým způsobem se ve vědě testují teorie týkající se dávné minulosti?
• Existují nějaké pokusy o vznik života v laboratorních podmínkách, případně existuje nějaký důvod, proč to nelze či není radno udělat?
• Jakým způsobem spolu komunikuje věda a filosofie v otázkách definice a původu života? Existují k tomu nějaké dostupné zdroje v češtině nebo v angličtině?
• Snažím se k biologickému poznání přistupovat i trochu filosoficky, a v poslední době jsem přelouskal knihu Z evolučního hlediska – pojem evoluce v současné filosofii od Havlíka, Hříbka a kolektivu, ale jako filosofický začátečník jsem se poněkud, ehm, zamotal v kapitole o kruhovosti transcendentálního argumentu v rámci příspěvku Jiřího Noska. Četli jste to někdo? A mohl by mi tu kapitolu, prosím, někdo stručně shrnout, abych ji pochopil? Děkuji.

Otázka 5.: Jak se ze zvířete podobného jelenu stala velryba, jak vylezli tvorové z moře, aby osídlili pevninu, zda jsou ptáci malí agilní dinosauři, jak se z jednobuněčných organismů samovolně vytvářely složitější, kdo kdy pozoroval nebo v laboratoři uskutečnil evoluci.

Gish Gallop v rámci jediné otázky je skoro umění, ale pochvaly se za něj nedočkáte. Obsah výzkumných témat stovek světových laboratoří z různých oblastí je prezentován jako jediná otázka, ač je jich ve skutečnosti několik, a odpověď na každou vydá na knihu… nebo možná stovku knih. Nejlepší odpovědí na něco takového je mlčení. Moc slov může vždycky působit jako vylhávání se ze šlamastiky, ale stručně přitom odpovědět nelze.

Druhou nejlepší odpovědí je výčet dvou až tří zdrojů ke každé podotázce, nejlépe ve složení (a) jednoduchá krátká animace jevu se stručným vysvětlení (k evoluci v laboratoři by tak mohlo sloužit třeba toto video), (b) kniha podrobně leč populárním způsobem vysvětlující danou problematiku (evoluci mořských savců může osvětlit například tato publikace), a (c) odborný vědecký článek postihující nějaký detail z dané problematiky, aby bylo zjevné, jakým způsobem přicházíme na konkrétní tvrzení následně shrnutá v odborných i popularizačních knihách (příspěvek k pochopení evoluce větší komplexity, v tomto případě mnohobuněčnosti, tak přispívá například tento článek).  Každopádně z otázky samotné je patrný nikoli zájem o poznání reality, ale zájem o zahlcení druhé strany otázkami, na něž patrně nezná z hlavy všechny odpovědi, a tudíž ji to může psychologicky zviklat v jejím světonázoru, ač reálný důvod pro toto zviklání zcela chybí. Že by to byl kreacionista (XIV)?

PS.: To, že Jelena vypadá jako velryba ještě neznamená, že velryby vznikly z jelenů 😉

Jak se ptát lépe

• Jaká je podle vás v současnosti nejlepší publikace shrnující up-to-date poznatky o vývoji velryb a ostatních mořských savců?
• Četl jsem o laboratorně uskutečněných pokusech s evolucí hmyzu, ale ukázalo se, že zábrana ve křížení ve skutečnosti nebyla zapříčiněna divergencí genomů, ale osídlením parazitickým organismem. I toto je však stále vydáváno za doklad evoluce v laboratorních podmínkách, můžete mne odkázat na zdůvodnění, případně mi to vysvětlit?
• Můžeme považovat vznik a vývoj bakteriální rezistence vůči některým druhům antibiotik za evoluci v laboratorních podmínkách? Nemám v tom totiž úplně jasno.
• Rád bych se něco bližšího dozvěděl o evolučním vzniku ptáků, nevíte o nějakých dostatečně dobrých zdrojích pro neodborníky, avšak bez zbytečných zkreslení? Díky.

Otázka 6.: Jak došlo k tomu, že rozmnožování dělením se samovolně změnilo u „vyšších organismů“ v pohlavní rozmnožování. Pro vytvoření nového druhu je nutný dostatečný počet „mutantů“. Byl v případě pohlavního rozmnožování evolucí vytvořen v daném časovém intervalu dostatečný počet „mutantů“, aby se mohli vůbec rozmnožovat a zachovat rod?

Pohlavní rozmnožování ve smyslu výměny genetické informace mezi jedinci téhož druhu se nezávisle na sobě vyvinulo mnohokrát, a to nejen  vyšších organismů, ale u všech skupin živých organismů, tj. u eubakterií, archebakterií, a ve všech říších eukaryotních organismů (u opisthokont, kam patří živočichové, u améb, u rostlin, u chromist, exkavátů atd.). Naznačení, že jde o vlastnost „vyšších organismů“, navíc bez specifikace, co tím vlastně myslíte, naznačuje na neznalost učiva biologie základní školy. Opět povrchní zájem bez jakýchkoli znalostí (vs. nezájem u normálních lidí a znalosti u těch se zájmem). Že by to byl kreacionista (XV)?

Samovolné? Vážně? Kdo tohle slovo používá, když se ptá na mechanismus této změny, a tedy zjevně ví, že s tou samovolností to asi nebude tak horké. Naznačuje kreacionistické uchopení evoluce, v níž se údajně věci dějí zcela samovolně, bez příčiny. Že by to byl kreacionista (XVI)?

Takhle to nefunguje. Kdokoli, kdo se zajímá o biologii, ví, že řada věcí v biologii nevzniká tak, že se stane, a pak už musí být vždycky. Řada pohlavně se rozmnožujících organismů se nerozmnožuje pohlavně každou generaci, ale jenom občas, když jsou vhodné podmínky. Dokonce máme pohlavní a nepohlavní skupiny organismů v rámci blízce příbuzných druhů obratlovců (např. některé ryby). Nemusíte mít prvního mutanta Adama, a první mutantku Evu, ti se namnoží spolu pohlavně, a pak k nim z neznáma doputují, ehm, nějaké jinde vzniklé samice, které si vezme a pohlavně se rozmnoží s jejich syny. Takhle nelogicky to funguje v bibli a nikoli v přírodě, kde mohou existovat hermafrodité jen občas si vyměňující genetickou informaci s jiným hermafroditem. Snažit se přírodě vnutit nelogické biblické mýty, vážně? Že by to byl kreacionista (XVII)?

Jak se ptát lépe

• Kde všude se u živých organismů vlastně vyvinula sexualita? Bylo to vždy stejným způsobem? A jsou si tyto nezávislé vzniklé systémy pohlavního rozmnožování podobné?
• Proč se vlastně vyvinulo pohlavní rozmnožování? A proč tolikrát? Má to nějaké výhody? Jaké?
• Zaujaly mne sexuální a asexuální blízce příbuzné druhy ryb, nevíte, kde bych o nich sehnal nějaké další informace?
• Ta sexualita ryb je vážně fascinující. Opravdu mohou některé druhy měnit pohlaví v průběhu života, či být jedním pohlavím, ale maskovat se jako druhé? A může tlama samečka sloužit jako děloha? Existují nějaké informace o evoluci těchto systémů a znaků? Díky za případné odkazy.

Otázka 7.: Zda je lidské vědomí a rozumová činnost produktem hmoty, ačkoliv zdravý rozum a každodenní pozorování jasně ukazuje na informaci, která předchází hmotu.

Jak může zdravý rozum a každodenní pozorování na něco jasně ukazovat, a i kdyby ukazovalo, je tento „poukaz zdravého rozumu“ důkazem, že to tak skutečně je? A co je to zase ta hmota? A co je to vlastně informace? A proč do toho pleteme lidské vědomí, jak to s tím souvisí? Tohle je zase další z řady argumentačních klamů, respektive kombinace odkazu na zdravý rozum, a snahy z něj dovodit výpověď o skutečnosti. Typické. Že by to byl kreacionista (XVIII)?

Jak se ptát lépe

• Existují nějaké studie nebo přehledné články o vývoji vědomí?
• Četl jsem nějaké informace o vzniku emergentních jevů, je možné, že by i něco tak komplexního, jako je lidské vědomí, bylo případem takového jevu, a existují nějaké výzkumy, které by se tím zabývaly?
• Jak je to s informací a hmotou, respektive energií. Vím, že se s pojmem informace operuje i v teoretické fyzice například ve sporech mezi Susskindem a Hawkingem, ale nejsem si jist, že jsem schopen něco takového pochopit bez základů. Ta informace, o níž se baví astrofyzikové, nějak souvisí se Shannonovou teorií informace, a je ve fyzice, v biologii, v informatice a v dalších oborech používána v nezměněné formě, anebo existují nějaké jiné varianty nebo celé alternativní teorie? Snažím se v této problematice alespoň trochu zorientovat.
• Kdo je v současnosti asi nejperspektivnějším badatelem v oblasti vzniku a fungování lidského vědomí, četl jsem, že existují nějaké divoké kvantově laděné teorie od současných fyziků, jako je Roger Penrose, ale nejsem si jist, zda bych zrovna tím měl začínat, když ještě o věci moc nevím. Myslíte, že by mi k orientaci mohly pomoci knihy od Daniela Dennetta či Stevena Pinkera, nebo byste mi doporučili ještě někoho jiného?

Otázka 8.: Kde se vzaly fyzikální zákony a jak to, že každé minimální vychýlení fyzikálních konstant by vedlo k tomu, že by nikdy nenastaly podmínky pro život a vědomí, tedy že bychom se nikdy nepotkali, neboť by zde ani nikde jinde nebylo k žití.

Otázka naznačuje něco, co jednoduše není pravda (každé minimální vychýlení fyzikálních konstant by nevedlo k tomu, že by nikdy nenastaly podmínky pro život a vědomí), je schválně manipulativní (vede k argumentu z ignorance, nevíme, můžeme si tedy snadno doplnit, že za to jistě mohla nějaká všemocná bytost) a svádí k odseknutí slabou verzí antropického principu (protože proto). Kdo se takto obvykle ptá? Že by to byl kreacionista (XIX)?

Jak se ptát lépe?

• Slyšel jsem, že se základní fyzikální interakce dle Standardního modelu od sebe oddělily v průběhu Velkého třesku, ale nedohledal jsem příliš bližších informací pro nefyziky a nematematiky, nevíte o nějaké populárně-naučné publikaci, která by tuto problematiku shrnovala?
• Jak se vlastně vědci staví k silnému a slabému antropickému principu, prý se to zkoumá i na fyzikální úrovni, nejsou k tomu dispozici nějaké materiály?
• Jak je to s rozmezím fyzikálních konstant a vzniku vesmíru vhodného k životu – k jak velkému vychýlení které fyzikální interakce by muselo dojít, aby nebyl možný vznik vesmíru s podmínkami k životu (a k životu, jak jej známe)?
• Existují nějaké alternativy k antropickému principu? Jak je to vlastně s nejrůznějšími teoriemi naznačujícími možnostmi existence mnoha vesmírů, z nichž většina podmínky vhodné pro vznik života nemá? A jak je to s oscilujícím vesmírem, mohly mít všechny oscilace stejné nastavení fyzikálních konstant? Vím, že to prozatím nelze nějak ověřit, ale zajímaly by mne aspoň současné hypotézy a jak by se případně mohly projevovat na tomto vesmíru.

Otázka 9.: Kde se vzaly lidské vlastnosti, jimiž se lišíme od ostatních organismů, tedy schopnost ovládat své pudy, ctnosti a neřesti, svědomí, vědomí, schopnost řeči, vůle, schopnost práce a vytváření nástrojů z více částí, abstraktní myšlení v pojmech, pojem pravda, kulturní činnost, sebereflexe, plánování a možnost poučení z minulosti, dále požívání drog a alkoholu a také smysl pro humor?

Předpoklad kvalitativního vydělení člověka z živočišné říše je kreacionistický, až to bolí. Zvířata dovedou ovládat své pudy (a dokonce dokážou naučit jiné příslušníky svého druhu nepodléhat pudům, pokud by to uškodilo celé skupině, viz pokusy na šimpanzích), ctnosti a neřesti jsou náboženský nesmysl, který naštěstí uznávají už jenom křesťanstvím zmanipulovaní nebožáci, svědomí má každý pes, který zrovna pochcal páníčkovi botu, vědomí mají zcela zjevně přinejmenším všechny vyšší organismy, řada zvířat má dokonce i teorii mysli, schopnost řeči máme sice nejdokonalejší, ale komunikace mezi zvířaty je naprosto fantastická, a funguje dokonce mezidruhově, vůle bez upřesnění, co se tím myslí, je kravina, práci vykonává každé zvíře, které si například staví hnízdo, u zvířat už bylo pozorováno vytváření nástrojů k vytváření nástrojů, a v laboratorních podmínkách se naučí vytvořit nástroj z několika částí i lemur, abstraktní myšlení v pojmech, no jistě, „blbá“ krysa dokáže symbolicky označit otrávenou potravu a podobně, pojem pravda šimpanz bez problémů zvládne a zároveň s ním i smysl pro humor (a pak říká ošetřovateli, že je zelenej banán, páč to není pravda, a je to sranda), plus samozřejmě půlka zvířecí komunikace je uměním klamat, ptáci v rámci námluv vytvářejí umělecká díla, wtf je sebereflexe?, plánování, paráda, sojky a jejich perfektní epizodická paměť, kdy si do různých úkrytů schovají různé formy potravy, a pak si pro ně chodí ne v pořadí, v jakém je uložily, ale podle toho, co se jak rychle kazí, učení existuje u všech skupin přinejmenším od měkkýšů výše, a alkohol a drogy některá zvířátka tuze ráda, a to nejen v laboratorních podmínkách, ale i v přírodě.

Tahle otázka řve do světa, že její autor vůbec nic neví o živočišné říši, ale sám sebe považuje za něco kvalitativně zcela odlišného, něco, co mezi zvířata vůbec nepatří, něco, co se z nich v žádném případě vyvinout nemohlo. Dost tím o sobě vypovídá. Že by to byl kreacionista (XX)?

Jak se ptát lépe

• Je pravda, že organizovanou výuku mláďat odpovídající jejich věku najdeme například u surikat? Jsou k tomu nějaké bližší informace?
• Jak je to s teorií mysli u primátů, je pravda, že šimpanzi mají teorii mysli? A co jiné druhy živočichů, pozorovali jsme to ještě někde jinde?
• Jak to, že pes rozumí lidské komunikaci a typicky lidským symbolům, jako je třeba gesto ukázání na něco, lépe, než primáti? Mohu k tomu nalézt nějaké studie?
• Jak se po biologické stránce liší lidská řeč a komunikace jiných živočišných druhů, jsou nějaké stopy evoluce této dovednosti?

Otázka 10.: Zda evoluce člověka proběhla podle propagovaných nevědeckých teorií dvěma možnými způsoby: Buď se narodil člověk živočišnému předchůdci člověka, nebo se změnil tento hypotetický tvor v člověka v průběhu jeho života. Nejsou tyto alternativy scestné?

Propagované nevědecké teorie? Co to je? Že by to byl kreacionista (XXI)?

Proběhla dvěma možnými způsoby, hm, takže opět falešné dilema (to už jsme rozebírali dříve; že by to byl kreacionista (XXII)?) skládající se z dvou nesmyslů naznačujících základní nepochopení biologického pojmu druh a obecně nepochopení vztahů mezi lidskými kategoriemi a skutečností (lidské kategorie bývají diskrétní, příroda spojitá; nic jako máma je jeden druh, synek jiný druh, případně se to překlopilo přesně v 33. roce synkova života v přírodě neexistuje; že by to byl kreacionista (XXIII)?) a následované dalším argumentem ze zdravého rozumu (musíme vidět, že tyhle dvě alternativy nefungují, takže celá ta evoluční pseudověda je zjevně zcestná; že by to byl kreacionista (XXIV)?). Plus samozřejmě musíme tohle řešit u člověka, to je podstatné, je jedno, že by to byl princip, který musel fungovat u jiných druhů úplně stejně, ale člověk je něco víc, tam přece musíme vidět, že je to blbost. A navíc ještě to „živočišnému předchůdci člověka“, naznačujícímu, že člověk už živočich není, což je samozřejmě blbost. Že by to byl kreacionista (XXV)?

Ne, takhle to fakt podle evolučních teorií nefunguje. Takhle to funguje podle toho, co se kreacionisté snaží vydávat za evoluční teorii, čili podle slaměných panáků. Evoluce druhů je zpravidla plynulá, k utvoření genetické bariéry dochází pozvolna, druhy jsou často alespoň částečně kompatibilní ještě dlouho po svém oddělení, i když mají mláďata třeba sníženou šanci na přežití, a druhy se dokonce často zase zpětně spojují. Ty pevné čáry si tam kreslíme my, a to ještě v každém oboru jinak, jak se nám to hodí (druh z hlediska molekulární genetiky je něco jiného než druh z hlediska ekologie, což je něco jiného než druh z hlediska morfologie atd. Z hlediska evoluce je druh spíše zcela zbytečnou kategorií, význam mají až vyšší taxony).

Jak se ptát lépe?

• Jakým způsobem dochází ke speciaci, a jak je možné, aby k ní docházelo sympatricky? Vznikající sesterské druhy by přece měly být nějakým způsobem oddělené?
• Jak přesně v biologii ohraničujeme druhy, existuje nějaká univerzální definice, a jak můžeme říct, že dvě příbuzné skupiny jsou skutečně odlišné druhy, když jsou
  • Třeba geneticky zcela kompatibilní, ale geograficky jsou oddělené?
  • Velmi podobné vzhledově, ale špatně se mezi sebou kříží?
  • Vzhledově zcela odlišné (čivava vs. vlk), ale přitom potenciálně se křížící (no dobře, u čivavy in vitro, ale třeba u labradora bez problému)?
  • V případě ring species – kde končí jeden druh a začíná druhý?
• Jak moc nám byly naši blízce příbuzní předci podobní? Dokázali bychom třeba člověka vzpřímeného vychovat stejně, jako vychováváme naše děti? Byl by schopen stejně komunikovat, stejně se učit? Jak velkou by měl inteligenci? Uměl by naopak něco, co my neumíme (třeba rozpoznat pachy či zvuky s větší přesností a na větší vzdálenost)? Co jsou evoluční novinky člověka dnešního typu?
• Kolik genetické informace mají společné blízce příbuzné druhy, a je to stejné napříč vyššími taxony? Tj. je například genetický rozdíl mezi sesterskými druhy travin podobný jako genetický rozdíl mezi sesterskými druhy hlodavců? Mohli bychom rozčárkovat biosféru na druhy čistě podle genetických podobností?

Závěrem

To máme pětadvacet náznaků, že je autorem otázek kreacionista, a to v pouhých 10 otázkách. Skóre dva a půl varovného signálu na otázku je možná z hlediska nezúčastněného pozorovatele ohromující, žel v kreacionistických kruzích zcela běžné. Na základě vlastních zkušeností mohu tento soubor otázek označit za na naprosto typického zástupce kreacionistického tázání. Znaky jsou jednoznačné:

• Přeskakování od tématu k tématu ve snaze nachytat odpovídajícího, namísto upřímné snahy se o některém z témat něco dozvědět.
• Manipulativní formulace otázek směřující k argumentu z neznalosti – tohle nesedí, takže vlastně nevíme, takže by tam mohlo být to, co já chci, aby tam bylo (třeba Odin).
• Tvorba strawmanů vydávaných za tvrzení evoluční vědy, přičemž řada z těchto strawmanů evoluční myšlení přímo popírá.
• Pozoruhodná neinformovanost tázajícího v oblastech, na něž se doptává – zjevné základní neznalosti biologie, chemie, fyziky, matematiky, informatiky, historie, filosofie a vědeckého uchopení světa obecně.
• Chápání člověka jako něčeho stojícího zcela mimo živočišnou říši, ideálně nad ní. Typický raně-středověký žebřík nižší organismy – vyšší organismy – člověk – bůh.
• Výrazný nesoulad mezi množstvím použitých odborných termínů a pochopením teorií, z nichž pocházejí.
• Pronikání náboženské terminologie a náboženského chápání světa. V teorie se věří, jevy musejí mít předem daný důvod.
• Míchání významů pojmů mezi několika kontexty, přičemž v každém znamená daný pojem něco jiného. Hmota v běžné mluvě a ve fyzice. Informace v běžné mluvě, v teorii informace a v jejích aplikacích v rámci různých oborů. Druh z hlediska laického pochopení a druh v různých biologických disciplínách.

Pokud se autor tohoto výpotku diví, že mu pětadvacet obeslaných odborných chemiků s úspěšnou kariérou a tedy nutně nedostatkem volného času neodpovědělo, a pokud by z toho snad dovozoval, že snad na jeho pochopení světa přece jenom něco bude, když tolik odborníků nedovede odpovědět na nesmyslné, zavádějící a zcela zjevně kreacionistické otázky, navíc bez výjimek s jejich zaměřením zcela disjunktní (pokud se některý z těch chemiků nezabývá konkrétně abiogenetickými teoriemi, ani jedna z těch otázek se jeho oboru týkat nemůže, v onom nejlepším nepravděpodobném případě by se jeho oboru týkala jedna špatně formulovaná otázka a tak trochu ta nesmyslná ne-otázka z bodu 4), hodně tím o sobě vypovídá, a nic z toho nevyznívá kladně.

Mám vlastní otázky:

• Jak je možné, že autorovi při formulaci otázek vůbec není divné, že vlastně sám neví, nač se ptá, proč se tak ptá, a co znamenají pojmy, s nimiž v otázkách operuje?
• Kde se v lidech bere očekávání, že jim na každý nesmysl někdo odpoví?
• A kde se bere přesvědčení, že pokud někdo neodpoví na nesmyslné neotázky, je tomu tak proto, že mainstreamové vědecké paradigma, na jehož základě funguje i počítač, na kterém autor svoje otázky smolil, nefunguje?
• Jak špatně je na tom naše školství, když z něj lezou takto tragicky nevzdělaní lidé?
• Co můžeme udělat, aby se situace zlepšila?

Oprava: Velký třesk prý trval spíše cca 380 000 let než 300 000, které jsem tam měla uvedené původně. To je tak, když člověk ví, že tam bylo něco s trojkou, ale neověří si to 😉

Uložit