12. února se po celém světě slaví Darwin Day. Letos na tento den nepřipravil náš spolek žádnou oslavu a tak připomínáme tento významný sekulární svátek alespoň touto krátkou zmínkou.
Nemám tu v úmyslu opakovat to, co si ostatně pod heslem Charles Darwin můžete přečíst na Wikipedii. Mnohem důležitější mi na tomto místě připadá otázka: Co vlastně Darwin objevil?
Kreacionisté a asi i žáci základních škol by odpověděli, že vynalezl evoluci. To samo o sobě vlastně není pravda. Charles Darwin evoluci ani nevynalezl ani neobjevil. Pokud byste bloudili v historii evolučních představ zpět v minulosti, dostali byste se až kamsi do starověkého Řecka k Anaximandrovi, Empedoklovi z Akragantu a Aristotelovi.
Starověké vědě ale chyběl systematický výzkum a proto byly jejich představy postavené jen na osobních znalostech jednotlivých filosofů.
Naopak v době, kdy Ch. Darwin publikoval svou teorii, už věda začínala používat systematické postupy, jaké známe dnes. Poznatky o přírodě se hromadily takovou rychlostí, že byl objev evolučních principů skutečně „na spadnutí“. O tom ostatně svědčí i to, že je dnes (vcelku oprávněně) Darwinova teorie označována jako Darwinova-Wallaceova teorie, podle dalšího vědce Alfreda Russela Wallace, který ve stejné době přišel se stejnými tvrzeními naprosto nezávisle.
O dobových okolnostech si můžete něco přečíst v článku Jaroslava Petra: 200 let muže, který neobjevil evoluci
Aby toho nebylo málo,v dnešních skriptech evoluční biologie byste zjistili, že je evoluční teorie už vlastně prezentována jinak, než jak ji popisuje Charles Darwin v knize O původu druhů…
Tím se vracíme vlastně úplně na začátek: Co vlastně objevil Charles Darwin?
Ve skutečnosti vlastně objevil jeden z mechanismů evoluce a zjistil, že je to skutečně přírodní mechanismus – nevyžaduje působení vnější inteligence a nemá cíl. Podstatné bylo, že opravdu funguje, na rozdíl od tehdy mnohem přijímanějšího Lamarckova vysvětlení.
Popularita přírodního výběru byla, možná právě kvůli tomu zpočátku až příliš vysoká. Na poměrně dlouho se stal jakousi univerzální odpovědí zvláště v populární literatuře dokonce i na otázky, s nimiž neměl moc společného. Od doby evoluční syntézy, tedy od druhé poloviny třicátých let 20 století se však neustále ukazuje, že evoluce není jednoduchý princip, ale množství stále ještě objevovaných mechanismů.
Snažit se tedy dnes „popřít Darwina“ je něco, jako snažit se vyvrátit Eukleidovy Základy. Vědci se mohou přít o to, jakou má přírodní výběr roli ve vzniku nových druhů, nakolik v konkrétních případech působí či nepůsobí, ale nikoli o tom že existuje a probíhá.
Teorie Charlese Darwina byla počátkem současné vědy – evoluční biologie. To že byla jeho kniha O vzniku druhů přírodním výběrem, neboli uchováním prospěšných plemen v boji o život publikována 24. listopadu 1859 nám říká, jak mladá věda to skutečně je. Pokud chcete něco objevit, tak právě studium evoluční biologie vám skutečně nové objevy nabízí. Můžeme si být opravdu jisti, že o evolučních mechanismech ještě dlouhou dobu nebudeme vědět všechno.
Charles Darwin změnil náš pohled na svět a otevřel dveře nové vědy. Za to mu dnes náleží přípitek!