Začátkem ledna letošního roku se mnou Oldřich Szaban z Parlamentních listů udělal obsáhlý rozhovor. Hlavním tématem rozhovoru byla abrahámovská náboženství, křesťanství a islám, a podobnosti mezi nimi. Rozhovor do značné míry navazoval na můj nedávný článek o tom, jak řada konzervativních politických vůdců (např. v Polsku či Maďarsku) fakticky naplňuje agendu islámu v Evropě. Došlo však i na jiná témata, třeba na Donalda Trumpa či na obtíže liberálního ateismu.
Krátký výňatek z rozhovoru:
Není ale právě zdůrazňování evropských křesťanských hodnot určitou obrannou reakcí před přílivem islámu do Evropy? Proto lidé volí třeba Orbána nebo v Polsku Právo a spravedlnost; a další podobní možná přijdou. Nebo je to jinak?
A co přesně jsou ty „evropské křesťanské hodnoty“? Skutečně chceme navazovat na ideologii, která se opakovaně dopustila několika genocid, která v době, kdy disponovala absolutní a neomezenou vládou, perzekvovala prakticky jakýkoliv jiný než křesťanský způsob smýšlení, která perzekvovala a vraždila lidi za takové přečiny jako „rouhání“ či „homosexualita“? Výsostně evropskou hodnotou je i humanismus. Humanismus, který má počátky v antické filozofii, respektive především v epikureismu, a který byl obnoven a na který bylo navázáno v renesanci. Humanismus představuje hodnotu „našich předků“, ke které bychom se měli obracet. Bohužel, slovo humanismus je dnes zdiskreditováno podobně jako třeba „boj proti korupci“ či, konec konců, i „kritika islámu“. Filozofický humanismus však není Václav Havel. Je to třeba Bertrand Russell, Carl Sagan či A. C. Grayling. Cílem kritiky islámu není zbavit se cizího (islámského) zpátečnictví tím, že zde instalujeme a utužíme zpátečnictví naše vlastní. Cílem je zbavit se netolerantního zpátečnictví jako takového.
Celý rozhovor na Parlamentních listech si můžete přečíst zde.