Je libo být namletý do masokostní moučky, či zakusit nekonečně dlouhá muka v pekle?

Jak mnozí z Vás jistě poznali již z titulku článku, tento krátký text se bude věnovat už poněkud fousatému výroku Martina Konvičky. Článek však není, a ani jej tak tedy nevnímejte, obhajobou Konvičky, nýbrž se spíše bude pokoušet poukázat na pokrytectví či nekonzistentnost těch, kteří Konvičku za daný výrok kritizují, avšak zároveň jsou apologety islámu.

Prvně si připomeňme samotný Konvičkův výrok. Konvička na Facebooku napsal následující větu:

„A jako vítězové voleb vás, milí muslimové, nameleme do masokostní moučky.“

Takový výrok je ve své podstatě samozřejmě odsouzeníhodný, o tom pravděpodobně nepanuje sporu.  Výrok se posléze stal  zbraní v rukou řady Konvičkových odpůrců, právě v tom však spočívá úskalí, kterému se chci v těchto řádcích věnovat. Většinu Konvičkových odpůrců tvoří apologeti islámu, tedy lidé, kteří nějakým způsobem islám brání a omlouvají. Termín „apologet islámu“ zde chápu v širším slova smyslu. Apologet islámu není jen ten, kdo islám obhajuje z hlediska nějakých teologických a věroučných disputací, ale kdokoliv, kdo islám jakkoliv obhajuje. Kupříkladu někdo, kdo říká, že islám je mírumilovné náboženství, a že pouze zanedbatelné procento muslimů se uchyluje k násilí, čímž diskreditují onu dobrou muslimskou majoritu. Takový člověk je apologet islámu. Termín „apologet islámu“ zde tedy nemyslím jakkoliv pejorativně zabarvený. Jednoduše označuje skupinu lidí, kteří islám jakkoliv brání, v nejširším možném smyslu tohoto slova.

A právě diskreditace Konvičky na základě jeho výroku o mletí muslimů do masokostní moučky ze strany apologetů islámu vidím jako nanejvýš problematické, přičemž v následujících odstavcích si ukážeme proč. Ještě předtím však rozšířím „rádius problematičnosti“. Problém vidím nejen v tom, když Konvičkovi daný výrok vyčítají apologeti islámu, ale problém vidím jednoduše i v tom, pokud mu jej vyčítá jakýkoliv ne-kritik islámu, tedy každý člověk, který islám respektuje, nekritizuje jej, nevymezuje se vůči němu a obecně řečeno s ním nemá problém. Proč tomu tak je si ukážeme později.

Nyní tedy k meritu věci. V čem je problematické, pokrytecké a nekonzistentní, když apologet islámu či ne-kritik islámu používá výrok o masokostní moučce ke Konvičkově kritice? Odpověď rozdělím do tří bodů, přičemž jádro věci bude uvedeno již v bodě prvním, zatímco zbylé dva body budou první bod dále rozvádět.

1) Namletí do masokostní moučky X nekonečně dlouhé utrpení v pekle

Součástí islámu, stejně jako součástí jakéhokoliv abrahámovského náboženství, je peklo. Korán na mnoha místech slibuje mnoha různým skupinám lidí, že v pekle skončí. Islámské peklo nese název „Jahannam“ (kromě řady dalších názvů), přičemž jeho obyvatele by měli tvořit nevěřící, pokrytci, polyteisté, lidé knihy kteří odmítli pravdu (lidmi knihy jsou ostatní stoupenci abrahámovských náboženství, tedy židé a křesťané), arogantní odmítači pravdy, hříšníci, kriminálníci, tyranové, nespravedliví, ti, kteří perzekuují věřící, lidé, kteří spáchali sebevraždu, vrahové věřících, a v neposlední řadě také ti, kteří skrývají pravdu o Božím zjevení před ostatními.

A jak to v jahannam, islámském pekle, vypadá? Podle Koránu má jahannam celkem sedm úrovní (každá další úroveň je horší než ta předchozí) a sedm vstupních bran pro různé typy hříšníků. Jahannam je ohnivou výhní, místem šlehajících plamenů a vařící vody. Palivem těchto ohňů jsou podle Koránu „lidé a kamení“ (Korán 2:24). Ohroženi peklem jsou de facto všichni – důležitou roli zde hraje Soudný den, v rámci kterého bude svět zcela zničen a všichni lidé (pochopitelně včetně již mrtvých) budou Alláhem souzeni, zdali si zaslouží dostat se do nebe (Jannah), či do pekla (Jahannam). Ti, jež nevěří v Boha, skončí v pekle s jistotou. Utrpení v pekle je pak dle popisů v Koránu jak fyzické, tak duševní.

Důležitost pekla v muslimském náboženství lze ilustrovat také na tom, kolikrát je v Koránu zmiňováno. Oheň pekelný 125x, jahannam 77x, či šlehající plameny (jaheem) 26x. Zřejmě netřeba dodávat, že peklo je v islámu míněno jako skutečné, reálně existující místo, nikoliv nijak metaforicky. Veškeré hrůzy, bolesti, utrpení a úzkosti, zažívané v pekle, jsou taktéž reálné – peklo je nejvyšším možným ponížením a prohrou. Nic není horšího, než právě peklo.

Jak dlouho nevěřící, či ti, kteří se nejrůzněji provinili vůči Alláhovým zákonům, budou muset muka v pekle zažívat? Na několika místech Koránu je explicitně uvedeno, že nevěřící budou v pekle navěky. To znamená – nekonečně dlouho, bez možnosti úniku. Nevěřící, kteří skončí v pekle, budou vystaveni některým z nejhorších myslitelných forem mučení, a to s vědomím, že budou trpět každý den. V den, kdy vstoupí do pekla. Týden poté. Rok poté. Tisíc let poté. Dvě miliardy let poté. Bez možnosti, že se z pekla kdy dostanou, jelikož samotná existence pekla je věčná. Podívejme se nyní na několikero veršů z Koránu, které o nekonečnosti utrpení v pekle podávají svědectví:

Pokud se týká nešťastníků, ti do ohně přijdou a v něm bude pro ně jen sténání a úpěni a zůstanou tam navěky, dokud nebesa a země budou trvat a dokud Pán tvůj nebude chtít jinak; a Pán tvůj je věru vykonavatelem toho, co si přeje. (11: 106-107)

A věru ti, kteří neuvěřili, i kdyby měli všechno, co na zemi je, a ještě něco podobného navíc, a nabízeli to, aby se tím vykoupili z trestu dne zmrtvýchvstání, nebylo by to od nich přijato a pro ně určen je trest bolestný. Budou si přát, aby mohli vyjít z ohně pekelného, avšak nikdy z něho nevyjdou, neboť je očekává trest trvalý. (5: 36-37)

Bůh dozajista proklel nevěřící a připravil pro ně plamen šlehající, v němž nesmrtelní budou navěky, a nenaleznou ochránce ani pomocníka žádného v den, kdy tváře jejich se budou v ohni otáčet sem a tam a kdy budou volat: „Kéž bychom byli uposlechli Boha a uposlechli posla!“ (33: 64-66)

A těm, kdož nevěří a jsou nespravedliví, Bůh věru neodpustí a neuvede je na cestu pravou, spíše na cestu do pekla, kde zůstanou nesmrtelní navěky. A to je pro Boha velmi snadné. (4: 168-169)

Však hříšníci prodlévají v trestu pekelném nesmrtelní a nedočkají se přerušení, však budou tam v beznaději. My jim neukřivdili, leč oni sami sobě ukřivdili. A budou volat: „Máliku, nechť Pán tvůj s námi skončí!“ A odpoví jim: „Zde zůstanete vskutku!“ (43: 74-77)

Tyto a mnohé další verše z Koránu nás nenechávají na pochybách o tom, jak dlouho že budou muka nebožáků seslaných do pekla trvat. Z tohoto pravidla však existuje výjimka. Jelikož je Alláh milosrdný a slitovný, někteří z hříšníků přeci jenom mají možnost se z plamenů pekelných dostat. Jedná se však především o rezidenty prvního stupně (ze sedmi) pekla, kde je utrpení „relativně“ (záměrně v uvozovkách) nejmenší. To je však vyhrazeno pouze pro upřímně věřící muslimy, kteří během svých životů zhřešili a jejich hříchy nebyly odpuštěny či vyváženy dobrými skutky po čas jejich životů na tomto světě. Všichni ostatní pak budou v pekle nekonečně dlouho. Na základě Koránu, ale i prohlášení mnoha imámů a islámských učenců je zřejmé, že nejspodnější, sedmá a nejhorší úroveň pekla, Hawiyah, je vyhrazena skupinám lidí, o kterých islám smýšlí vůbec nejhůře: jsou to polyteisté, nevěřící, a pak ti, kteří o sobě tvrdí, že věří v Alláha a jeho posla, avšak je to jen přetvářka a ve skutečnosti nemají Alláha a jeho proroka ve svém srdci. Pro tyto skupiny obyvatel pekla žádná naděje neexistuje.

Nyní se tedy dostáváme k zásadní otázce. Co ty, kteří jsou sesláni do pekla, v jahannam, islámském pekle, čeká? Některé věci již byly naznačeny výše. Vařící voda, šlehající plameny a ohně, které jsou krmeny lidmi a podobně. Podívejme se nyní, o jakých trestech hovoří Korán zcela explicitně. Pochopitelně se nedostaneme k celému výčtu, ale pouze k několika ukázkám. Korán například slibuje, že lidem bude v pekle pálena kůže. Avšak až jim jejich kůže celá shoří a žádná nezbude, jejich utrpení tím neskončí. Po kompletním spálení kůže jim totiž bude celá kůže obnovena. K jedinému účelu: aby mohla být zase spálena. A tak pořád do nekonečna.

Věru ty, kdož neuvěřili v Naše znamení, My v ohni sežehneme, a kdykoliv vyschnou kůže jejich, vyměníme je za jiné, aby tak trestu okusili. A Bůh zajisté je mocný, moudrý. (4: 56)

Další mučení obyvatel pekla spočívá v tom, že budou muset nosit oblečení z ohně, a dále pak v tom, že jejich hlavy budou polévány vroucí vodou, která je bude postupně rozleptávat.

(…) Těm, kdož neuvěřili, střižen bude šat z ohně a hlavy jejich budou polévány vodou vroucí, jež rozleptá vše, co v břichách jejich je, i kůži jejich, a pro ně jsou připraveny důtky železné. A kdykoli budou odtamtud chtít odejit kvůli utrpení, budou tam vráceni a bude jim řečeno: „Okuste trestu spalujícího!“ (22: 19-22)

Na jiném místě nás Korán zpravuje o tom, že hříšníci v pekle budou pospolu svázaní v řetězech, že jejich tváře budou pokryté ohněm a že jejich oděvy budou ze smůly. Je tedy možné, že v islámském pekle musí jeho rezidenti střídat oblečení z ohně a ze smůly.

V ten den pak spatříš hříšníky pospolu řetězy svázané, oděvy jejich ze smůly budou a tváře jejich ohněm pokryté, aby Bůh mohl odměnit duši každou za to, co si vysloužila, vždyť Bůh věru je rychlý v účtování. (14: 49-51)

Další ze sofistikovaných způsobů utrpení, které si Alláh na ty, kteří se provinili vůči učení islámu připravil, je oheň, jehož hustý a neproniknutelný dým hříšníky v pekle obklopí. Těm, kteří pak poprosí o pomoc a o slitování, bude odpovězeno následujícím způsobem: jejich tváře budou polévány roztaveným kovem.

A věru jsme připravili pro nespravedlivé oheň, jenž hustým dýmem je obklopí. A poprosili o pomoc, bude jim pomoženo vodou podobnou kovu roztavenému, jež spálí tváře jejich. A jak odporný to nápoj a jak hnusné to místo pobytu! (18:29)

Nezapomínejme samozřejmě na to, že tato muka budou obyvatelé pekla zažívat pořád a pořád dokola. Kupříkladu, když hříšníkovi bude poleptán obličej roztaveným kovem, který mu zcela rozežere kůži, bude mu poté nějakým způsobem „instalována“ kůže nová, aby mohl být jeho obličej opětovně poléván roztaveným kovem. Míst v Koránu, kde se hovoří o tom, že oheň bude ošlehávat různé části lidského těla, je celá řada. Kupříkladu v súře Věřící:

(…) ale ti, jejichž váha bude lehká, ti sami sobě ztrátu způsobili a budou v pekle nesmrtelní, jejich tváře bude oheň ošlehávat a oni zuby budou skřípat. (23: 103-104)

Všimněme si zde opět upomínky na to, že daní hříšníci „budou v pekle nesmrtelní“, aby mohli onu nevýslovnou bolest zažívat pořád a stále dokola. Na jiném místě nám Korán zase popisuje to, že nevěřící budou v pekle de facto grilováni, respektive „jejich tváře budou v ohni otáčeny sem a tam“:

Bůh dozajista proklel nevěřící a připravil pro ně plamen šlehající, v němž nesmrtelní budou navěky, a nenaleznou ochránce ani pomocníka žádného v den, kdy tváře jejich se budou v ohni otáčet sem a tam a kdy budou volat: „Kéž bychom byli uposlechli Boha a uposlechli posla!“ (33: 64-66)

Korán popisuje také to, že hříšníci budou vláčeni tváří k zemi:

A hříšníci věru budou v pošetilosti a v bloudění, a v den, kdy budou tváří k zemi vlečeni, zvoláno bude: „Ochutnejte Saqaru pohlazení!“ (54: 47-48)

O poněkud drsnější variantě vláčení hříšníků se pak píše v súře Odpouštějící, kde je popisováno, že hříšníci budou mít okovy na šíjích, v nich budou vláčeni do vody vroucí a pak dále páleni:

Ti, kdož prohlašovali Písmo i to, s čím posly Své jsme vyslali, za lež, ti záhy poznají, až s okovy na šíjích a v řetězech budou vláčeni do vody vroucí a pak v pekle budou páleni! (40: 70-72)

Zajímavý trest připravuje islámské peklo také pro tyrany: budou napájeni hnisavou vodou, po doušcích tak malých, že je takřka nebude možné spolknout:

A prosili o rozhodnutí Boží a byl zklamán každý tyran tvrdošíjný, a před ním peklo stojí, v němž napájen bude hnisem tekoucím po doušcích malých, jež málem ani nespolkne. A smrt k němu bude přicházet ze všech stran, avšak nezemře, nýbrž za zády jeho bude stát trest přísný. (14: 15-17)

V súře Milosrdný je pak specifikován kov, kterým budou hříšníci poléváni. Jedná se o roztavenou měď. Dále se zde dozvídáme také to, že hříšníci se budou kroutit mezi peklem a vodou vroucí a varem kypící:

Které z dobrodiní Pána svého můžete popírat? Bude na vás poslán plamen ohnivý a měď roztavená, a nebude vám pomoci! (55: 34-35)

Toto je to peklo, jež za lež prohlašovali hříšníci, a budou se kroutit mezi ním a vodou vroucí a varem kypící! (55: 43-44)

Podívejme se také na to, jaká je v pekle strava. Hříšníci (nejen tyranové) budou pít vroucí vodu a jíst plody stromu Zaqqúmu – jedná se o roztavenou smůlu, která v břiše kypí.

A potom vskutku, vy zbloudilí, za lež prohlašující, ze stromu Zaqqúmu se najíte a břicha svá si naplníte a zapíjet to budete vodou vroucí a pít budete tak, jak chlemtají žízniví velbloudi. (56: 51-55)

Vskutku bude strom Zaqqúm patřit k hříšníka pokrmům. Je jak roztavená smůla, jež ve vnitřnostech kypí, podoben vodě vroucí. „Vezměte ho a do hlubin pekelných jej dovlečte a potom na jeho hlavu za trest vodu vroucí lijte!“ „Ochutnej, vždyť tys mocný, vznešený zajisté! Tohle je přece to, o čem vy pochybovali jste.“ (44: 43-50)

Stručný popis toho, co budou zažívat hříšníci v pekle, nabízí také česká muslimská stránka e-islam:

Na rozdíl od Ráje, zde se nám nejprve vybaví ohromný a převeliký oheň, ve kterém se lidé budou navěky smažit. Peklo je takové, ale je ještě i mnohem strašnější a krutější.

Stejný web nás pak spravuje i o tom, co je v pekle tím nejmírnějším trestem:

Nejmírnějším trestem je v pekle trest toho, komu dají pod paty žhavíky, od kterých mu začne vřít mozek.

Velice zajímavý je pak popis pekla na stránkách české Islámské výzvy. Prakticky tam jsou pouze shrnuty citace z Koránu. Zajímavé na tom celém je však to, že napravo od popisu pekla, kde je popisováno, jak nevěřícím bude spalována a následně obnovována kůže, jak budou kropeni roztaveným kovem atp., je nálepka „Doporučujeme: Buď HateFree“, s odkazem na stránky české iniciativy HateFree. Zeptejte se sami sebe, kdo je více nenávistný: ten, kdo věří v koncept islámského pekla, nebo ten, kdo jej kritizuje?

Máme za sebou poměrně detailní popis pekla: toho, kdo a proč do něj patří, jak zhruba to v pekle vypadá, jak dlouho v něm hříšníci budou pobývat a především, jaké jsou pro ně Alláhem nachystány tresty. Nyní se tedy dostáváme k pointě prvního bodu. Připomeňme si znovu výrok Martina Konvičky, za který je tolik kritizován řadou nekritiků a apologetů islámu: „A jako vítězové voleb vás, milí muslimové, nameleme do masokostní moučky.“ A nyní si položme následující otázku: co je horší, bolestivější, co přináší větší a delší utrpení, co je odpornější a amorálnější? Na tomto světě někoho jednou namlít do masokostní moučky, s tím, že tímto namletím daného člověka do masokostní moučky jeho utrpení skončí, nebo zažívat nekonečně dlouho spalování své vlastní kůže, s vědomím, že poté, co bude Vaše kůže spálena na troud, Vám bude „věnována“ nová a Vy budete zažívat spalování své vlastní kůže znovu? Stačí si vzít pouze tento jeden trest z mnoha, kterým jsou hříšníci v islámském pekle vystaveni, abychom došli k závěru, že být jednou pomletý do masokostní moučky je absolutně nesrovnatelně méně bolestivé, horší a způsobující menší sumu celkového utrpení, než být donekonečna mučen v pekle.

A to jsme stále v situaci, kdy Konvičkův výrok srovnáváme pouze s jedním z trestů. V pekle však hříšníci nejsou vystavováni pouze jednomu trestu, ale mnoha hrůzám, mezi které patří neustálé opékání v plamenech, polévání hlavy vroucí vodou, polévání hlavy roztavenou mědí, krmení se smůlou která ve vnitřnostech kypí, oblékání oděvů z ohně či ze smůly, rozleptávání orgánů, a řada dalších trestů.

Je tedy zcela zřejmé, že to, co islámské peklo chystá pro nevěřící, je neporovnatelně horší, než obsah onoho Konvičkova výroku. Jestliže Konvičku jeho kritici kritizují za navádění k násilí, za nehumánnost apod., jak mohou být neteční k tomu, co je obsahem islámu, respektive k tomu, co za muka islám slibuje nevěřícím, polyteistům a mnohým dalším? A jak islám někteří z nich dokonce mohou omlouvat? Jsou to lidé, kterým vadí návrhy na mletí muslimů do masokostní moučky (a to je v pořádku), ale zároveň jim nevadí donekonečna opakované spalování kůže, polévání hlavy vroucí vodou a roztavenou mědí, rozleptávání orgánů, opékání v plamenech, oblékání oblečení z ohně, vláčení do vroucí vody apod. Lidé, kteří něco takového nekritizují (o obhajování a tedy o apologetech nemluvě) nemají žádné právo kritizovat Konvičku za výrok, jehož obsahem je skutek, který přináší prokazatelně méně bolesti a utrpení než tresty připravované pro hříšníky v islámském pekle.

2) Člověk X Bůh

Kromě kvalitativních a kvantitativních rozdílů co se týče celkové sumy utrpení a bolestivosti zde existuje ještě další, zcela zásadní rozdíl mezi výrokem Konvičky a tím, co se píše v Koránu. Jedná se o distinkci mezi člověkem a Bohem. Zatímco výrok o masokostní moučce vychází z úst (ze své podstaty) nedokonalého člověka, Korán je slovem Boha, Alláha, který dle islámu stvořil celé universum. Existuje zde tedy i značná ontologická diference: ontologický status Martina Konvičky je jiný, než ontologický status Boha. Stručně řečeno, pointou tohoto argumentu je, že to, co tvrdí Alláh má neporovnatelně větší význam, důležitost, váhu ale i pravdivost, než cokoliv, co kdy může říct Konvička či jakýkoliv jiný příslušník živočišného rodu homo sapiens.

3) Afekty a emoce X ryzí dokonalost

Poslední podargument vyplývá z předchozího. Konvička jakožto člověk je při svém konání ovládán celou řadů lidských afektů, emocí a pudů. Nejedná vždy zcela racionálně, respektive dokonale. Naproti tomu Alláh představuje ryzí dokonalost. Alláh při svém tvoření a konání není ovládán emocemi, afekty a pudy. Zatímco u Konvičky by tedy bylo možné omluvit jej v tom smyslu, že se jednalo o výrok, který napsal v afektu, v naštvanosti, pod tíhou negativních emocí atp., u Alláha něco takového není možné. Konvička se mohl svým výrokem mýlit, Alláh nikoliv, jelikož jeho atributy jsou neomylnost, vševědoucnost a všemohoucnost. Nemusíme tedy říkat, že lze Konvičkův výrok omlouvat emocemi a afekty, lze jednoduše říct, že se mohl mýlit, zatímco Alláh nikoliv. Atribut božské dokonalosti nenávistné výroky o mučení nevěřících, polyteistů a mnohých dalších v pekle ještě umocňuje a zvyšuje jejich relevanci.

Závěrem opakuji, že tento článek neslouží k omlouvání výroku Martina Konvičky, má však za cíl poukázat na hrubou nekonzistentnost těch, kteří jej kritizují. A nejen těch. Kritizuje-li totiž někdo Konvičku, ale zároveň nekritizuje islám, jehož součástí je koncept pekla popsaný výše, jedná se o někoho, kdo je přinejmenším hrubě nekonzistentní, spíše však pokrytec. Takovým lidem totiž vadí jednorázové namletí do masokostní moučky, nikoliv už však donekonečna opakované mučení toho nejhoršího kalibru. Pak jsou zde i apologeti islámu, tedy lidé, kteří islám nějak omlouvají a obhajují. Otázkou zůstává, co vůbec říct k lidem, kteří islám, součástí jehož učení je i peklo prošpikované nikdy nekončící bolestí a utrpením, jakýmkoliv způsobem obhajují. Vhodná slova mě nenapadají.