Nedopsal jsem ještě článek o tom jak je nebezpečné, když uznávaný filozof Jan Sokol prohlašuje že spousta lidí (na rozdíl od věřících) vlastně svobodu nepotřebuje, když mi na monitor přistálo mnohem závažnější tvrzení. Závažnější proto, že tu jde o právní výklad, který pronáší Mgr. Petr Polák vedoucí oddělení rovného zacházení Kanceláře ombudsmana. Tuto konkrétní část si můžete poslechnout od 34 minuty záznamu ČT Náboženské symboly v sekulární společnosti.
Petr Polák: Já bych předznamenal, že vyjádření zástupce ombudsmanky jsou pro tento případ irelevantní. To si může myslet pan Křeček jako soukromá osoba nikoli jako představitel kanceláře veřejného ochránce práv. Klíčové je, že vlastně nošení hidžábu který zakrývá hlavu poprsí a krk, obličej je samozřejmě vidět, přistupuje setrvale judikatura ať už ostatních států nebo judikatura Evropského soudu pro lidská práva jako k projevu náboženského vyznání navenek. V tomto konkrétním případě o kterém se bavíme aktuálně jeho vyjádření víry té naší klientky, té stěžovatelky a my jsme ho respektovali a neexistoval žádný důvod, proč o tom pochybovat.
Moderátor: Na druhou stranu, já tedy doufám, že to řeknu teď srozumitelně, ale pokud by tedy kdokoli nosil jakoukoli pokrývku hlavy a tvrdil že je to výraz jeho náboženského přesvědčení, tak ji nosit může?
Petr Polák: Tady se musíme bavit o tom, že jde o nějaké tradiční náboženství. Bavíme se o židovské víře, Žid může nosit jarmulku, sikhové nosí turbany, ženy nosí třeba hidžáby. Takže samozřejmě nemůže jít o jakýkoli symbol ale jde o to že to musí být symbol který je uznaný a spjatý v podstatě s tradičním náboženstvím.
S tvrzením, že pokud někdo nosí náboženský symbol, byť jakkoli odporného kultu, ale neobtěžuje s ním ostatní, tak není důvod proti němu zasahovat, lze souhlasit. A prosím pomiňme teď že celý humbuk kolem šátků na zdravotnické škole je jen další bitva o umělý trávník.
Mnohem horší je něco jiného. To co už dříve naznačil případ s prvním českým pastafariánem, který chtěl mít v občanském průkazu na fotografii na hlavě cedník, se nám teď vrací v mnohem méně pěkné formě. Petr Polák nám říká, že se máme rozloučit se svobodou vyznání.
Někteří věřící jsou si prostě rovnější.
Po chvíli pak předvede Petr Polák dokonalý orwellovský obrat, když na dotaz moderátora odpovídá:
Moderátor: Není tedy umožnění nošení šátku muslimské dívce naopak diskriminací těch ostatních, kteří teď pokrývku hlavy mít nemohou? Byť to tedy není z náboženských důvodů ale třeba z důvodů nějakého filosofického přesvědčení.
Petr Polák: Tak vysoce to filosofické přesvědčení na které vy míříte, nebo nějaký světonázor, tak vysoce si ho naše Listina základních práv a svobod necení. Prostě to náboženské přesvědčení a víra stojí výše a o diskriminaci těch ostatních se samozřejmě nejedná.
O diskriminaci těch ostatních se ale samozřejmě jedná (nikoli samozřejmě tím, že by bylo nošení pokrývek hlavy někomu povoleno, ale tím že jiným je z absurdního důvodu stejné právo odmítnuto) a naší Listinu základních práv a svobod takhle krkolomně vykládat skutečně nejde. To je již protipostoj, který nelze obhájit jako odlišný právní názor.
Konkrétně o svobodě vyznání mluví Hlava první čl. 3, Hlava druhá čl. 15 a 16.
Čl. 3
- Základní práva a svobody se zaručují všem bez rozdílu pohlaví, rasy, barvy pleti, jazyka, víry a náboženství, politického či jiného smýšlení, národního nebo sociálního původu, příslušnosti k národnostní nebo etnické menšině, majetku, rodu nebo jiného postavení.
- Každý má právo svobodně rozhodovat o své národnosti. Zakazuje se jakékoli ovlivňování tohoto rozhodování a všechny způsoby nátlaku směřující k odnárodňování.
- Nikomu nesmí být způsobena újma na právech pro uplatňování jeho základních práv a svobod.
Čl. 15
- Svoboda myšlení, svědomí a náboženského vyznání je zaručena. Každý má právo změnit své náboženství nebo víru anebo být bez náboženského vyznání.
- Svoboda vědeckého bádání a umělecké tvorby je zaručena.
- Nikdo nemůže být nucen vykonávat vojenskou službu, pokud je to v rozporu s jeho svědomím nebo s jeho náboženským vyznáním. Podrobnosti stanoví zákon.
Čl. 16
- Každý má právo svobodně projevovat své náboženství nebo víru buď sám nebo společně s jinými, soukromě nebo veřejně, bohoslužbou, vyučováním, náboženskými úkony nebo zachováváním obřadu.
- Církve a náboženské společnosti spravují své záležitosti, zejména ustavují své orgány, ustanovují své duchovní a zřizují řeholní a jiné církevní instituce nezávisle na státních orgánech.
- Zákon stanoví podmínky vyučování náboženství na státních školách.
- Výkon těchto práv může být omezen zákonem, jde-li o opatření v demokratické společnosti nezbytná pro ochranu veřejné bezpečnosti a pořádku, zdraví a mravnosti nebo práv a svobod druhých.
Listina základních práv a svobod jednoznačně odlišuje vyznání a víru. Přičemž „vyznání“ označuje tradiční konfesi, zatímco „víra“ zde označuje skutečně jakoukoli víru, která neporušuje lidská práva ostatních. Dokonce staví na stejnou úroveň svědomí a vyznání. Otázka po filosofickém přesvědčení byla tedy na místě.
Tento výklad je historický a opírá se ještě o desátý bod Deklarace práv člověka a občana (z něhož jsou všechny podobné dokumenty odvozeny) který říká:
10. Nikomu se nesmí dít újma pro jeho názory, i náboženské, ledaže by jejich projev rušil pořádek stanovený zákonem.
Nejde tedy o to, že by si LZPS nějak zvláště cenila vyznání, ale o to že takto chrání svobodu myšlení.
Zdá se že tato „bitva o hloupý hadr“ může mít mnohem horší důsledky pro celou naši společnost. Zároveň také ukazuje velmi názorně, že skutečným ohrožením nejsou kultury s barbarskými zvyky (ty konec konců můžeme odmítnout), ale lidé na odpovědných místech, kteří narušují základy naší vlastní společnosti.