Není tomu tak dávno, co se na pultech knihkupectví objevila publikace Ne islámu! Protiislámská politika v České republice. Tato kniha, editovaná Miroslavem Marešem a sepsána kolektivem autorů převážně z Katedry politologie FSS MU, si klade za cíl zmapovat projevy proti-islámské politiky v České republice. Nezaměřuje se však jen na projevy odmítání islámu u politických stran, nýbrž i u různých hnutí a občanských sdružení. Knihu jsem si samozřejmě koupil a byl jsem velice zvědavý, co se dočtu. Podotýkám, že následující postřehy vyjadřují pouze mé první dojmy z této publikace, jelikož ji ještě nemám přečtenou celou. Zatím jsem si přečetl pouze několik pasáží napříč knihou a poté se do ní pustil od začátku (jsem momentálně asi ve čtvrtině). To, co jsem se však doposud dočetl, mě znepokojilo natolik, že se s Vámi o moje postřehy musím podělit už nyní.
– V knize existuje podkapitola s názvem “Ateistická protiislámská politik v ČR”. Ta mě samozřejmě zajímala nejvíce, a proto byla tou první, kterou jsem po odchodu z knihkupectví nalistoval. V této podkapitole se píše o našem sdružení Ateisté ČR a jsem v ní zmíněn i já osobně, spolu se Slávkem Černým. Ve více než dvousetstránkové knize je nám věnována necelá jedna strana. Bohužel to ukazuje na relevanci ateistické kritiky islámu v ČR. Zastávat v ČR humanistické a naturalistické pozice (ze kterých Nový ateismus čerpá), holt není příliš mediálně atraktivní. Nyní však k samotné pasáži (viz fotka):
– Prof. Mareš (autor dané kapitoly) píše: „Do protiislámského působení se v ČR zapojili i ateistické organizace. Ty z hlediska své podstaty vystupují proti netolerantní náboženské agitaci a vzestup islamismu ve světě pro ně představoval výzvu“. K tomu dodám, že vzhledem k tomu, že se již zde v kontextu hovoří o Ateistech ČR, tak my nevystupujeme ani tak proti islamismu, jako spíše proti islámu jako takovému. Ne proti extrémním a fundamentálním interpretacím, nýbrž proti tomu náboženství z jeho podstaty. Psát tedy, že nám vadí „islamismus“, je zavádějící.
– Dále jsme zmiňováni v souvislosti s demonstrací před Ministerstvem zahraničních věcí, kde se konala konference o „islamofobii“, sponzorována ateofobním Kuvajtem. V knize je jen uvedeno, že jsem v dopise pro spolupořádající Ústav mezinárodních vztahů upozorňoval na skutečnost, že „v Kuvajtu jsou trestány ateistické názory“ (dopis viz zde). My jsme ale neupozorňovali v nějaké obecné rovině. Upozorňovali jsme, že v Kuvajtu reálně existují zákony kriminalizující ateismus, a že jsou tyto zákony i prakticky užívány. Konkrétně jsme protestovali proti tomu, že v době pořádání konference byl v Kuvajtu za svůj ateismus vězněn Egypťan Abdul Aziz Mohamed El Baz. To je, domnívám se, dost závažná skutečnost, která měla být v textu uvedena.
– Velmi nepřesné je i to, jak se referuje o našem trestním oznámení na Muneeba Hassana Alrawiho, šéfa Ústředí muslimských obcí ČR. Píše se, že oznámení „bylo později odloženo, protože skutek nebyl posouzen jako trestný čin.“ Inu, celá pravda je taková, že prvně měl trestní oznámení na starosti státní zástupce Jan Petrásek, který v říjnu pro brněnský Deník řekl: „Pokud by na nahrávce k nenávisti vůči skupině podněcoval Tomáš Vandas z Dělnické strany sociální spravedlnosti, nikdo by o jeho vině nepochyboval. S Islámem je problém, že se k němu lidé staví opatrně. Ve výsledku je ale jedno, jestli nenávistné texty někdo hlásá z Mein Kampfu, Koránu nebo jiného náboženského textu. Muslimové musí být před zákonem na stejné úrovni jako křesťané nebo třeba zahrádkáři.” (http://brnensky.denik.cz/…/zalobci-sef-brnenskych-muslimu-a…) To bylo v září 2013. Pak se nic nedělo, a poté náhle, v listopadu téhož roku, už měl případ najednou jiný státní zástupce, Robert Hanuš, který teprve případ odložil. V knize uvedená informace tak je zavádějící.
– Za zmínku stojí i následující věta: „Zřejmě pouze virtuální podobu mají aktivity deklaratorně militantních ateistických organizací, které se na internetu vyskytují od počátku druhé dekády, např. Církve militantního ateismu.“ Toto už je doslova hrubě zavádějící. Nechci psát manipulativní, protože manipulativní mám spojeno s úmyslným, toto je pravděpodobně chyba z nevědomosti, avšak chyba velice hrubá. Nevím, kdo má onu Církev militantního ateismu na svědomí, jelikož je zcela neaktivní, nicméně zde jde o to, že autor textu nepochopil, co znamená „militantní ateismus“. Militantní ateismus (lze užívat synonymně s Novým ateismem) je naopak deklaratorně pacifistický ateismus, militantní se jmenuje (dle Dawkinse) schválně, jelikož tvrdí, že „jeho zbraní je pero“. Kdo v této oblasti tápe a zajímá jej přesný detailní význam termínu militantní ateismus, odkážu jej na svou bakalářku, kde si pouze vyhledejte slovní spojení “militantní ateismus”. Neuvést tuto informaci znamená, že si čtenářstvo bude myslet, že militantní ateisté jsou militantní v původním smyslu tohoto slova. To se doopravdy někdo nemohl obtěžovat, při psaní odborné publikace, aby si tuto skutečnost zjistil, a nevnášel tak do éteru něco, co ovlivní čtenáře směrem, který však není korespondující s realitou?
– Stejně tak považuji za smutné, že vůbec nebylo zmíněno, na jakých ideových základech Ateisté ČR stojí, tedy na idejích Nového ateismu, naturalismu, humanismu, případně skepticismu. O tom v textu není ani řádek a to považuji za hodně velkou chybu. O tom, že se ztotožňujeme s ateisty, jakými jsou či byli Dawkins, Harris, Hitchens, Sagan či Russell, zde prostě není ani slovo a čtenář si asi může leda tak domýšlet, jaké jsou naše ideové základy.
– Přečtenou již mám úvodní metodologickou a pojmovou kapitolu s názvem „Koncepční a metodologické pojetí výzkumu protiislámské politiky v ČR“. V této kapitole se řeší, proč a s jakými pojmy se v knize bude pracovat. Nakonec je zvolen termín „protiislámská politika“, přičemž odmítnuto je užívání termínu „islamofobie“, což je samozřejmě správně, jelikož nic jako islamofobie neexistuje, je to smysluprázdný termín, vynalezený k ostrakizaci a degradaci kritiky náboženství, respektive kritiky islámu. Možná by si tedy někdo mohl myslet, že za ono odmítnutí užívání termínu „islamofobie“ mohu autory pochválit. Avšak nemohu. Jednak: termínu samotnému je před odmítnutím věnován docela velký prostor. Odmítnut pak je absurdně především díky vyjádření popírače evoluce Ivana Štampacha. Avšak co více: v textu je zmíněno i to, že někteří berou kritiku islámu jako rasismus! Tato absurdní konstrukce tedy v knize dostává taktéž prostor. A v knize tato absurdní koncepce dokonce ani není přímo odmítnuta, ale je uvedeno: „Nicméně v pojetí této knihy je uvedený pojem sporný, protože nevychází z konstruktivistického, ale z empiricko-analytického přístupu. Za rasismus v této monografii proto protimuslimské postoje pokládány nebudou.“ Tudíž: islamofobii je věnován prostor. Názoru, že kritika islámu je rasistická, je věnován prostor. Avšak ostudně není věnována ani kapka prostoru opačné straně, tedy těm, kteří se vůči samotnému termínu islamofobie a jejímu užívání vymezují. Proč zde nebyl citován Dawkins nebo Harris? Případně Imad Iddine Habib, Ali A. Rizvi, Kacem el-Ghazzali, Faisal Saeed al-Mutar či někdo jiný, kteří tyto koncepty taktéž považují za absurdní? Znají autoři vůbec tyto humanisty, naturalisty a kritiky islámu? Pokud ne – neomlouvá je to. Jestliže v publikaci byl prostor pro to, aby bylo čtenářstvo obeznámeno s tím, že někteří pokládají protiislámské postoje za rasismus, měla dostat prostor i druhá strana.
– S tím souvisí další faux pas z této úvodní, metodologické kapitoly. Je zde diskutováno jisté rozčlenění, z jakých pozic je islám kritizován. Nakonec je užita tabulka Němce Achima Bühla, který určil osm hlavních proudů, které dle něj zastávají nepřátelské postoje k islámu. Co myslíte, je mezi těmito postoji zmíněn jeden z nejvýznamnějších islamokritických proudů poslední dekády, Nový ateismus? Ne, není. Ani slovo. Je zmíněn alespoň ateismus jako takový? Ne, není. Je zmíněn naturalismus? Ne není. Je však zmíněn: osvícenský FUNDAMENTALISMUS, který dle tabulky spočívá v zastávání následujícího: neslučitelnost modernity a islámu, islám jako „ohrožení modernity“, neslučitelnost islámu a lidských práv, islám jako „ne-osvícený“. Toto je prosím pěkně považováno za osvícenský FUNDAMENTALISMUS. Byl jsem docela v šoku, když jsem to četl. O Novém ateismu nicméně není doopravdy žádná zmínka. Asi ani netřeba dodávat, že kritika islámu z řad ex-muslimů, respektive arabských ateistů, není taktéž nijak zmíněna.
– V knize jsem také při letmém prohlížení narazil na to, že násilí v souvislosti s islámem je spojováno s „extrémní interpretací daného náboženství“. Tudíž možnost, že by byl islám špatný bez „extrémní interpretace“, že je netolerantní a nesnášenlivý už ve své podstatě, vůbec není diskutována a je zamítnuta.
– Můžeme se dočíst také to, že v muslimských zemích v současné době dochází k prudké sekularizaci. To by mě skutečně zajímalo, kde kdo na tuto informaci přišel.
– Abych jen nekritizoval, z toho mála, co jsem zatím četl, je tam i řada dobrých myšlenek. Kupř.: „Je nicméně třeba připomenout, že ideologicky a nábožensky neutrální stát je obvyklým předpokladem náboženské svobody, neboť tento princip brání náboženské a ideologické indoktrinaci ze strany státu samotného. Právě koncepce sekulárního státu totiž garantuje rovnou svobodu všech náboženských vyznání.“
– Na závěr tohoto příspěvku jsem si nechal citaci ze závěru “právnické kapitoly“ s názvem „Protiislámské projevy a aktivity z právního hlediska“. Její autor, Štěpán Výborný, v závěru píše:
„Předchozí text zajisté nemohl dopodrobna obsáhnout právní možnosti zásahů proti nenávistným projevům směřujícím proti islámu a muslimům, pokusil se však v základu představit hlavní právní instrumenty, které mohou být vůči hlasatelům této záště aplikovány. Závěrem je však nezbytné vyzdvihnout, že právo nemá být hlavním nástrojem, který by měl s protiislámskými projevy bojovat; naopak právo představuje až krajní normativní systém, který pouze v nezbytných a krajních případech silou své všeobecné závaznosti omezí nejvýraznější projevy nenávisti. A takto by i stát neměl hledět pouze na zmíněná restriktivní opatření, ale měl by si uvědomit, z čeho ony nenávistné ideje vycházejí, a v co největší míře působit na tuto jejich podstatu.“
Musím říct, že tohle považuju doslova za skandální. Ten slovník: „proti nenávistným projevům směřujícím proti islámu“, „vůči hlasatelům zášti“, „který by měl s protiislámskými projevy bojovat“, „z čeho ony nenávistné ideje vycházejí.“ Doopravdy neskutečné. Vážně je mi záhadou, kam se poděla nějaká objektivita, když se má jednat o odbornou knihu. Kritika islámu je zde degradována na projevy nenávisti, na projev zášťi, na „nenávistné ideje“, proti kterým je třeba bojovat atp. Možná, že si to autor ani neuvědomoval, ale ve skutečnosti popisoval islám: islám je zdrojem nenávisti a nesnášenlivosti, islám je zdrojem nenávistných idejí. Tyto možnosti však v knize nejsou vůbec zmíněny. Je to prostě klasika: kritika islámu ano, ale pouze, pokud z ní islám vyjde dobře. Jakmile z kritiky islámu vyjde islám špatně, je taková kritika nenávistná, nesnášenlivá a xenofobní. V odborné knize bych však čekal méně zaujatý a více objektivní přístup. To znamená, abych nebyl pochopen špatně: ne psát tam nutně to, co si myslím já. Ale uvést i názory protistrany a pak je srovnat, ne uvést názor jen jedné strany, s tím, že autor pasáže dokonce sám tuto názorovou stranu preferuje a neskrývaně ji propaguje, stejně jako ponižuje stranu druhou, tedy islamokritickou. Je však zřejmé, že jestliže do knihy píše kapitolu člověk, který je schopen napsat to, co se píše v této mnou citované pasáži, tak si o takovém objektivním přístupu můžeme nechat jen zdát.
Četli jste knihu? Jaký na ni případně máte názor Vy?