Youtuber Martin Rota si tentokrát střihl video, které působí (jak už to tak bývá) jako kdyby to byla naprostá ptákovina. Možná ale na konci dojdete k závěru, že je to vlastně zajímavý teologický problém. Nejprve ale musím uvést video, které komentuje pro ty, kteří jej neviděli.
Pokračování s kosmickými loděmi zde
A konečně tedy k videu Martina Roty:
Argumentace je jednoduchá a postavená na stejném základě jako pastafariánství. Pokud chcete stavět na tom, co se nedá dokázat, musíte přijmout doslova jakoukoli pitomost, které někdo jiný věří. Dokonce musíte podle stejného principu měřit i každé skupině, která jen tvrdí že v něco věří.
V nedávné době se některé úřady ale rozhodly že budou určovat, které náboženství je pravé a skutečné a které ne. Například naše ministerstvo vnitra se pravděpodobně mělo přejmenovat na ministerstvo víry, protože v roce 2013 rozhodlo že pastafarián Lukáš Nový nesmí mít na řidičském průkazu na hlavě cedník, neboť Církev Létajícího špagetového monstra není u nás registrovaná.
Je na místě upozornit, že takové rozhodnutí je v rozporu se svobodou vyznání, protože lidská práva nejsou postavena na příslušnosti k náboženské organizaci ale pouze na ochraně práv člověka (konkrétních lidí). Nemělo, by tedy hrát roli ani to, že jste jediným, prvním a zároveň i posledním představitelem své konfese.
Z bližší doby tu máme podobný případ v Nebrasce, kde pravděpodobně dovedou dokázat neexistenci, na rozdíl od renomovaných vědeckých ústavů.
Nicméně z teologického hlediska můžeme přece jen jedné námitce přiznat jistou relevanci. Totiž v tom, že jde o parodické náboženství a proto je vlastně dopředu zřejmé, že není myšleno vážně. Neexistuje sice způsob jak parodické náboženství od reálného rozlišit, ale v základě je ta námitka pravdivá. Z teologického hlediska je prostě „pramenem poznání“ víra.
No a právě zde přichází na scénu Kačenka. Její víra je prokazatelně náboženská podle všech známých dohledatelných projevů a podle všeho tomu, co říká, opravdu věří.
V tuto chvíli tu tedy máme někoho, kdo o sobě tvrdí, že je Ježíš a podle stejných principů, kterými se hájí všechny uznané konfese, nelze dokázat, že jím skutečně není. Kačenka „poznala“ své božství stejným způsobem, jakým věřící „poznali“, že je jejich Bůh skutečný.
V jednom se ale nakonec my ateisté s věřícími asi nakonec shodneme. Totiž že poznání podobných věcí je za hranicemi rozumu. Jen se zase trochu rozejdeme v tom, co za tou hranicí leží. Podle nich tak sídlí Bůh, podle názorů většiny z nás šílenství.