Češi jsou pravděpodobně nepodivnější národ na světě, protože i když jsou to největší ateisté, nejvíce důvěřují papeži Františkovi. Tedy to tvrdí průzkumy provedené nedávno CVVM a STEM. Opravdu, píší o tom přece v novinách! Tedy v těch elektronických:
České noviny: CVVM: Češi věří papeži a prezidentovi, Merkelová se propadá
Aktuálně: Mezi Čechy je nejoblíbenější papež František a premiér Robert Fico
Hospodářské noviny: Nejoblíbenější zahraniční osobností je papež František
Pokud to ve vás vzbuzuje takové neurčité podezření, jste normální. Ano, něco tu nepasuje. Každého by to mělo trknout už při pohledu na název výzkumu CVVM: Důvěra vybraným politikům v mezinárodním kontextu – prosinec 2015 nebo při pohledu na zprávu STEM: Světové osobnosti v zrcadle našeho veřejného mínění.
Lidé odpovídali v dotazníku STEM na jedinou výzvu:
Asi nás výsledek nemusí překvapovat.
A jak vypadal výběr CVVM?
Opravdu mě nepřekvapuje, jak papež František obstál v této konkurenci. Máte tu na jednu stranu politiky, jejichž prestiž i prestiž jejich zaměstnání je pod úrovní prostitutek (nic osobního proti prostitutkám) a na druhé straně stařečka, jehož jediným účelem je přinášet katechismus s „lidskou tváří“. Tedy říkat ty příšerné věci mile.
Určitě bych mohl hledat důvod i v četnosti toho, kolikrát je přenášen se simultánním překladem projev zástupce komického mikrostátu jménem Vatikán a kolikrát třeba nějaký projev předsedy Evropské komise či generálního tajemníka NATO.
Musím se v duchu pousmát nad představou, kolik Čechů asi u vyslovení jmen jako Werner Faymann, Jens Stoltenberg nebo Jean-Claude Juncker proneslo onu větu: „Kdo to sakra je?“
Na druhou stranu, pokud by šlo o duchovní vůdce, jistě by papež František hravě zvítězil nad Jamesem Wilsonem McConkiem III., patriarchou Kirillem, Salmánem bin Abd al-Azízem či Davidem Miscavigem. Obávám se (ne neobávám, to se jen tak říká), že v souboji o popularitu se současným dalajlámou Tändzinem Gjamcchem by už vítězem nebyl, nebo by se jím stal jen proto, že média často vůbec neuvádějí jeho občanské jméno.
I když nakonec oba výzkumy ukazují spíše účinnost katolické propagandy v našich médiích, něco k zamyšlení na nich přece jen je.
Jak je možné, že lidé na nejvyšších stupních žebříčku rozhodovacích pravomocí vůbec mohou tak demonstrativně kašlat na svoji prezentaci?
Jak mohou média v demokratické zemi považovat za důležitější mínění starce trvajícího na tisíciletých pověrách před názorem hlavního představitele vojenské aliance, která rozhoduje o tom, jestli bude zachován mír nebo vyhlášena válka?
A konečně: Jak to že zapomínáme, že náboženští vůdci dělají politiku?
Papež František je přímo odpovědný za to, jakou politiku vede katolická církev na mnoha místech světa. Je odpovědný za homofobní a „Pro Life“ hnutí ve Slovinsku, na Slovensku i u nás a za jeho zasahování do zákonodárství. To je hodně zlá politika!