Po světě už se dostatečně rozkřikla zpráva o hromadném napadání žen na oslavách příchodu Nového roku v Kolíně nad Rýnem. Několik set muslimských mužů (500 až 1000) sexuálně obtěžovalo více než stovku žen v blízkosti tamního hlavního nádraží. Mnohé byly okradeny a policie přijala také dvě ohlášení znásilnění. Mobilní telefony ukradené za této noci byly později nalezeny mezi „uprchlíky“.
Nejoblíbenější současný motiv na tričko 🙁
V souvislosti s tímto incidentem nebyl tu noc nikdo zatčen mimo jiné také proto, že počet policistů na místě incidentu byl velmi nízký. Právě proto se na policii snesla vlna kritiky.
Proč nebyly navýšeny stavy policistů je nejasné. Pravděpodobným důvodem jsou platové podmínky. Co je naproti tomu naprosto jasné je to, komu za něj připisuje radnice vinu – napadeným ženám. Město chce totiž vydat kodex chování pro ženy, které se do Kolína vypraví na tradiční únorový karneval. Prý aby zajistilo, že se budou cítit bezpečněji a mohly nerušeně slavit.
Starostka Henriette Rekerová dala krátce na to ženám vskutku „knížeci radu“:
„držte odstup na délku paže“
Výrok si už vysloužil množství karikatur a vtipů typu:
„Chtěl jsem ji znásilnit, ale nemohl jsem nic dělat, byla ode mě na délku paže.“
Některé z nich až nepříjemně připomínají vtipy na téma „jak v Egyptě cestovat ve veřejné dopravě“:
Prodavač: Model Panna orleánská
Můžete se ptát, co dělá tato poznámka na stránkách ateistů. Víte v posledních desetiletích existuje jeden společný jmenovatel mnoha zločinů, které policie a zákon „nevidí“. Je jím náboženství. Postupně totiž vychází najevo, že podobné hromadné sexuální útoky proběhly i v dalších městech – ve Stuttgartu, Mnichově, Hamburku, Bielefeldu, Dusseldorfu, Frankfurtu a Berlíně. (Ve Freiburgu je zaznamenáno množství násilných útoků proti homosexuálům.) Dailymail
Došlo také nejméně k sedmi sexuálním útokům v rakouském Salzburgu a k podobným incidentům došlo i ve finských Helsinkách.
Scéna útoku je v podstatě vždy stejná: početná skupina muslimských mužů obklopí vyhlédnutou oběť – ženu a začne ji osahávat a okrádat. V některých případech ji i znásilní. Úplně stejně se už dříve chovaly sexuálně násilnické skupiny v mnoha muslimských zemích, Egyptě, Indii, Švédsku i Velké Británii. Jde o standardní chování, velkého počtu muslimských mužů. Bezpečnostní složky na takovou situaci tedy mohly být připraveny.
Soužití několika skupin s různou mírou kriminality v jednom státě evidentně možné je. Pokud o tom pochybujete, stačí snad připomenout, že násilná kriminalita mužů je zhruba desetkrát vyšší než kriminalita žen. Policie a justice však musí být schopny a ochotny takovému stavu čelit. Právě tahle ochota ale poslední dobou příliš často chybí. Není problém zasahovat proti jakýmkoli sexuálním násilníkům, proti demonstracím, nebo pouličním výtržnostem, pokud se policisté nebojí, že by kvůli tomu mohli být sami obviněni.
Tisíce dětí znásilněných kněžími policie v Irsku neviděla, další tisíce dětí znásilněných v britském Rotherhamu muslimskými gangy byly také pro policii i právo neviditelné a podobně tomu bylo i v dalších případech. A co mají takové případy ještě společného? Vždy se pachatelé snažili „hodit vinu“ na své oběti a ve všech podobných případech státní instituce zklamaly v tom, co bylo jejich smyslem. Pokud prohlašujeme, že římskokatolická církev stála na straně zločinu, když ukrývala své kněží před spravedlností, musíme stejně hodnotit i všechny, kteří paralyzovali policii a justici v případě islámu.
Všechny evropské země mají pro tento případ ve svých zákonech paragraf za spolupachatelství či účast na trestném činu.
Problém s uprchlíky je problém s islámem, protože právě v něm jsou muslimští muži vychováváni k tomu, že se takto k ženám bez dozoru chovat mohou. Problém s islámem je problém s náboženstvím a existuje mnohem déle, než uprchlická krize. Když se evropští politici rozhodli přijímat migranty, měli si být zároveň vědomi toho že budou muset řešit problém střetu misogynní, homofobním a těžce tribalistickým náboženstvím (ve smyslu „kmenové vidění společnosti„). Být si vědom rizik a umět je omezovat je totiž politika, ta skutečná politika, ne dojemné veřejné proklamace.
Možná je už na čase si přiznat že náboženství představuje v současné době pro evropskou civilizaci velmi rizikový společenský jev a mělo by být pod velmi přísným dohledem.
Ať chceme nebo ne, postoj startostky Henriette Rekerové ukazuje, že evropská společnost už něčím „obohacena“ byla. Totiž morálním hodnotovým žebříčkem džihádistů, v němž jsou za znásilnění vinny oběti. Myslím, že tohle je to nejhorší z náboženství, co by naše kultura měla velmi důrazně odmítnout.
Poznámka: Vím že se tu brzy objeví námitka, že křestané jsou jiní, ano jsou, trochu, ale ne právě v tomto.
Komentář: Hamed Abdel – Samad : “It also has to do with Islam” na stránkách Cicero (en)