Kardinál Dominik Duka odsloužil mši za prezidenta Miloše Zemana a vlast v lánském kostele.
Návrh na odsloužení bohoslužby v kostele Nejsvětějšího jména Ježíš vzešel podle Forejta od katolické církve a prezidentská kancelář jej přivítala jako velmi „přátelské gesto“.
iDnes 20. listopadu 2015
Je to vlastně taková drobnost, dalo by se říci. Něco nenápadného, nepodstatného a přece v důsledku podivného a hrozivého. Miloš Zeman totiž sám sebe označuje za „tolerantního ateistu“. Proč o tom tedy píši?
Za posledních dvacet let neuvěřitelně narostla moc katolické církve. I když počet katolíků klesá, její vliv na mocenskou elitu roste. Už dlouhodobě prosakuje do našich sdělovacích prostředků, zákonodárných sborů, justice i policie. Je na místě se ptát, co na těchto místech vlastně dělá, jak na ně působí? V podstatě katolická církev v současnosti hraje dřívější roli komunistické strany. Prezident není samozřejmě pouze některá oblíbená či neoblíbená osobnost, je to také funkce a úřad.
Právě na něm je vidět, jak se celá česká politika pozvolna sklání před mocí katolické církve. První polistopadový prezident Václav Havel rozhodně nebyl ateista. Jeho pohled na svět byl právě z toho spektra „něcistů“, kterým Tomáš Halík tak demonstrativně pohrdá, či naopak vyslovuje jakousi naději, že „nábožensky dospějí“ a připojí se ke stejnému stádu, které již pase.
Václav Havel ale za svůj život nic takového neudělal, stal se katolíkem vlastně až po smrti. Tedy jako dítě sice pokřtěn byl, ale dlouhá desetiletí opravdu nepraktikoval. Katolický pohřeb 23. prosince 2011 si údajně přála jeho poslední žena Dagmar, katolická církev se ale této povinnosti ujala tak ochotně až to bylo vlastně nechutné a nestravitelné i pro běžné katolíky.
Zádušní mši tehdy celebroval Dominik Duka, kocelebrovali emeritní: arcibiskup pražský Miloslav kardinál Vlk, bývalý apoštolský nuncius v Praze Giovanni kardinál Coppa, apoštolský exarcha řeckokatolické církve Ladislav Hučko a pomocný biskup pražský Václav Malý.
Následující prezident Václav Klaus se po nějaký čas vyjadřoval o katolické církvi jako o spolku zahrádkářů, ale v průběhu svého funkčního období se u něj projevila zvláštní náklonnost k Dominiku Dukovi, s nímž se objevil v několika pořadech a letos (dlouho po skončení své první prezidentské éry) si jej Dominik Duka pozval i do svého pořadu Společný výslech.
Byl to zvláštní díl věnovaný jakési polistopadové retrospektivě. Zkusme se tak podívat i my. V průběhu onoho čtvrtstoletí od sametové revoluce se ateisté stali mediálně ostrakizovanou menšinou, proti níž je vedena nenávistná kampaň a chápání svobody vyznání se proměnilo v povinnou úctu vůči náboženství doprovázenou ústupky z lidských práv, jaké by byly dříve pro sekulární společnost nemyslitelné.
Po všech katolických skandálech, po církevních defraudacích státního majetku, po katolicku pokřtěných dronech, tunelech, po zakázkách na armádní bible, budování modliteben v nemocnicích (Pardubice, Praha – Motol, Hradec Králové) , v budově Poslanecké sněmovny ČR, po infiltraci náboženství do škol, po zdařilém konvertování Krtečka, Večerníčka a Malé čarodějnice…
Po tom všem bychom se samozřejmě měli ptát, co to znamená, když za sebe nechává sloužit prezident – ateista katolickou mši. Těžko pro něj může mít něco takového osobní význam. Zato v tomto gestu lze číst určitý mocenský ústupek – už třetí prezident sekulárního státu se sklonil před katolickou církví.