Tak nám v Polsku skončily volby do Sejmu, tedy do dolní komory polského parlamentu. Z vítězství se raduje strana Právo a spravedlnost (Prawo i Sprawiedliwość, PiS) římského katolíka Jarosława Kaczyńského. A dle očekávání, jeho vítězství oslavují téměř všechny anti-imigrační i anti-eurounijní kruhy nejen v České republice, ale i mimo ni. Proč píšu „téměř všechny“ a ne „všechny“? Téměř všechny proto, že existují také skupiny lidí, které se taktéž staví proti muslimské imigraci do Evropy, avšak zároveň neoslavují vítězství ultrakonzervativců jen proto, že se tito staví k muslimské migraci taktéž odmítavě. Racionální kritika islámu a muslimské migrace, která má svou bázi v hodnotách humanismu a sekularismu, je na hony vzdálená tomu, co hlásají katolicky bigotní extremisté okolo Kaczynského. Pokud problematiku hodně zjednodušíme, tak mohu říct, že sám zastávám negativní postoj jak vzhledem k muslimské migraci do Evropy, tak vzhledem k Evropské unii. Přesto ve mně však vítězný výsledek PiS nevyvolává záchvaty nekontrolované euforie a nadšení, jako je tomu, bohužel, u řady českých politiků z řad pravicových liberálů a dokonce i ateistů. Dalo by se říct, že právě naopak. Vítězství PiS nelze z pohledu ateisty a sekularisty interpretovat jinak, než jako zhmotněnou noční můru.
Nebudu teď brát v potaz to, že pravicoví liberálové by měli být z úspěchu PiS zhnuseni už jen proto, že má tato strana v plánu zvyšování sociálních dávek, zvyšování daní a obecně rozsáhlý hospodářský intervencionismus a silnou roli státu v ekonomice. To ponechme stranou a věnujme se problematice na úrovni ryze společenské. Co vlastně PiS hlásá v oblasti sociální politiky? Tak si to tedy, třeba pro pravicové ateistické liberální politiky, kteří vítězství PiS oslavují, zopakujme: PiS je proti potratům, proti možnosti eutanazie, proti registrovanému partnerství či sňatkům homosexuálů, proti legalizaci měkkých drog, proti zobrazování sexuálně laděných materiálů a násilí v médiích i proti odluce státu od církve. Naopak je pro výuku náboženství na školách. I když by šlo v řadě případů zacházet do detailů, asi to úplně není třeba. Dodejme snad jen ještě to, že PiS navrhoval změnu polské Ústavy, do které chtěla (podobně, jako se to povedlo Orbánovi v Maďarsku) propašovat zmínky o Bohu. V preambuli mělo konkrétně být obsaženo následující: „Ve jménu Boha všemohoucího! My, polský národ, skládajíce díky Boží prozřetelnost za dar nezávislosti…“. Je tedy třeba si položit otázku: Vážně si někdo troufne mluvit o sobě jakožto o sekulárním liberálovi a zároveň veřejně podporovat PiS? Já bych spíše skoro řekl, že podpora PiS může být vnímána jako akt veřejného přihlášení se k anti-liberálním idejím.
Bohužel, značná část lidí v České republice bude vítězství PiS mohutně oslavovat. Přesto, že jsme vnímáni jako ateistický národ, budeme oslavovat vítězství klerikální a ultrakonzervativní strany. Netřeba dodávat, že PiS v předvolební kampani taktéž vytáhla anti-imigrační kartu a je zřejmé, že v této otázce bude zastávat daleko tvrdší linii, než doposavadní vláda Občanské platformy (PO). Skutečnost, že se s PiS shodnu na nesouhlasu s muslimskou imigrací do Evropy, však ještě neznamená, že budu zavírat oči nad celou paletou zrůdností, jež má tato strana v programu a jež chce aktivně prosazovat. Popravdě řečeno, můžeme si jako ateisté, humanisté a sekularisté položit následující zcela relevantní otázku: Co nás potenciálně ohrožuje více – muslimská imigrace do Evropy, nebo vládnoucí bigotně katolické politické strany, které se svůj ultrakonzervativní charakter ani nesnaží zakrývat, ale naopak jej ještě vystavují na obdiv? Za sebe mohu říct, že odpověď na tuto otázku neznám, protože obě možnosti jsou velice nepříjemné. To, že křesťanská lobby proti-imigrační kartu využívá a i nadále využívat bude k posilňování a utužování svých pozic je tématem mého minulého článku, proto se zde o tomto tématu rozepisovat nebudu. Kdo článek ještě nečetl, tak tak může učinit zde.
Ptáte se , koho bych tedy v Polsku volil já? V Polsku skutečně člověk příliš na výběr nemá. Určitě bych nevolil doposud vládnoucí křesťanskodemokratickou Občanskou platformu. Občanská platforma je sice ekonomicky liberálnější, než Právo a spravedlnost, avšak sociálně ultrakonzervativní je podobně jako PiS. Jestliže si tedy Poláci vybírali, která ze dvou sociálně ultrakonzervativních stran bude sestavovat příští vládu, nezbývá, než naše severní sousedy upřímně politovat. Opět jen zkratkovitě: PO se vyslovuje proti potratům, proti stejnopohlavním sňatkům, proti dekriminalizaci měkkých drog, proti eutanazii, proti výzkumu embryonálních kmenových buňek, proti možnosti umělého oplodnění, a dokonce i proti odstraňování křížů a dalších náboženských symbolů ze škol a z veřejného prostranství. PO také podporuje „náboženské vzdělávání dětí“, tedy, v překladu, náboženskou indoktrinaci dětí ve školách. Mimochodem, dejte si tyto informace do kontextu s tím, že Občanská platforma je v českých médiích označovaná jakožto „liberální strana“.
Kdo nám zbývá dále? Na hraně pětiprocentní hranice volitelnosti podle exit-pollových průzkumů balancují současní vládní lidovci, Polská strana lidová (Polskie Stronnictwo Ludowe PSL), jejíž ideová báze spočívá v agrarismu a v křesťanské demokracii. Nevolitelní. Kdo dále? Do Sejmu se po víkendových volbách nově dostala formace .Nowoczesna (.N), založená liberálním ekonomem Ryszardem Petruem. Tato strana prosazuje ekonomicky skutečně liberální program. S touto stranou mám však pro změnu problém co se týče jejího postoje k muslimské migraci d Evropy. „Moderní strana“, jak lze polský název této formace volně přeložit, totiž kritizovala PiS za její protiuprchlickou rétoriku. Což o to, to já bych dost možná dělal, být politicky aktivním Polákem, taktéž. Problémem je, že Petruova strana nespatřuje v migraci muslimů do Evropy žádný problém. Spíše naopak. Podle této strany je totiž odmítání uprchlíků ostudou polské společnosti. A mimochodem, sám Ryszard Petru není žádným ateistou. Naopak, nábožensky se v nedávné minulosti poměrně silně angažoval. V roce 2013 Petru působil jako expert a řečník v náboženském televizním pořadu, který se věnoval „morálce a etice v časech krize“. Abych však byl objektivní, je také třeba dodat, že Petru je pro odluku státu a církve, avšak jak sám dododá, je „také pro dialog, jelikož poslední věcí, kterou nyní Polsko potřebuje, je náboženská válka.“
Toto Petruovo vyjádření pochopitelně nebylo proneseno ve vzduchoprázdnu. Petru v něm reagoval na představitele další o víkendu úspěšné polské politické strany, na vyjádření Pawla Kukize, lídra strany Kukiz`15, který se vyjádřil v tom smyslu, že by zrušil výuku náboženství na školách, což lze rozhodně hodnotit velice kladně. Tato strana dle exit-pollových odhadů získala kolem 9 % a stala se tak po PiS a PO třetí nejsilnější politickou stranou, která po víkendových volbách bude zastoupena v Sejmu. Kukiz je „původním povoláním“ hudebníkem, rockerem. No a nebylo by to samozřejmě Polsko, aby taktéž nebyl otevřeným římským katolíkem. O své víře Kukiz prohlásil, že je „cestou kříže“. Kukizova formace bývá médii označována za typickou anti-establishmentovou a populistickou stranu. Faktem je, že hlavním cílem strany Kukiz`15 je změna polského volebního systému pro volby do dolní komory polského Parlamentu. Současný proporční systém chce nahradit systémem většinovým s jednomandátovými obvody, tzv. systémem prvního v cíli, který funguje například ve Velké Británii. Jeho formaci však chybí určitá širší vize a ve víkendových volbách tak posbírala především protestní hlasy. Pro mě celkově vzato jen velice těžko volitelná.
Těsně pod pětiprocentní hranicí se pravděpodobně ocitla formace KORWiN, což je politická strana veterána polské politiky, Janusze Korwina-Mikkeho. Korwinova proti-imigrační rétorika je ještě o několik levelů výš, než ta, kterou v předvolební kampani předváděli politici z PiS. Korwin je, pochopitelně, taktéž římským katolíkem a ve společenských otázkách je poměrně silně konzervativní. Ekonomicky mi sice Korwin svým libertarianismem až anarchokapitalismem vyhovuje, avšak hájení tradičních konzervativních hodnot polské společnosti mi s tím tak úpně nejde dohromady. Proto v případe Korwina můžeme hovořit o jakési fúzi pravicového libertarianismu s národním konzervatismem. Korwin je proti potratům, proti eutanazii, proti sňatkům homosexuálů atp. V Polsku by zavedl monarchii a jediné, co jej ve společenských otázkách tohoto typu odlišuje od svých konzervativnějších kolegů je to, že by Korwin legalizoval měkké drogy. Celkově vzato pochopitelně nevolitelný.
Kdo z relevantních hráčů na polské politické mapě nám tedy zbývá? Sjednocená levice (Zjednoczona Lewica, ZL). Její program je sociálně velice liberální a jako snad jediná se vymezuje vůči polskému tradicionalismu a je otevřeně anti-klerikální. Sjednocená levice představuje slepenec levicových subjektů, které se v letošních volbách rozhodly kandidovat pospolu. Polská levice je už řadu let v troskách a Sjednocená levice byla vystavěna především na post-komunistickém Svazu demokratické levice, který doplnili polští Zelení, Palikotovo hnutí (otevřeně anti-klerikální formace z voleb z roku 2011, která se však během svého parlamentního působení značně zdiskreditovala) a několik dalších levicových formací. Sjednocená levice hodlá usilovat o likvidaci hodin náboženství na školách a o zavedení sexuální výchovy. Podporuje také možnost interrupcí a sňatky homosexuálů, stejně jako legalizaci měkkých drog. Co se týče problematiky eutanazie, dle mnou dohledaných materiálů se ZL staví proti. Program je to, snad až na tu eutanazii pěkný, že ano? Tedy alespoň levicověji zaměření čtenáři by měli jasno. Jak je Vám však asi patrné z úvodních odstavců, pro mě je Sjednocená levice nevolitelná z ekonomických důvodů úplně stejně, jako jsou pro mě polské ultrakonzervativní a tradicionalistické strany nevolitelné z důvodů společenských. Přeci jenom je však z ateistického a sekulárního hlediska nutné vnímat Sjednocenou levici za jedinou sekulární sílu na polské politické mapě. A proto článek zakončíme velice smutně a negativně: Sjednocená levice ve víkendových volbách získala zhruba 6,6 %, což však, vzhledem k tomu, že se nejedná o samostatnou stranu ale o koalici stran, stačit nebude a strany Sjednocené levice tak v dolní komoře polského Parlamentu nebudou zastoupeny.
Migrace muslimů do Evropy? Stále hlubší integrace Evropské unie a zvětšování se kompetencí Bruselu na úkor národních států? Ano, to jsou zcela relevantní a závažné problémy. Polsko však očividně čelí problému daleko většímu, problému, který jak muslimskou migraci, tak problémy spojené s Evropskou unií, značně přesahuje – problému klerikalizace a teokratizace polské politiky. Spolu s debaklem Sjednocené levice mizí z polského Parlamentu pravděpodobně jediná otevřeně sekulární síla, usilující o odluku státu a církve. Pokud byste však přeci jen chtěli na závěr něco pozitivního, tak snad jen to, že v porovnání s Polskem jsme na tom ještě stále docela dobře.