V historii se s ideou všeléku setkáváme stále dokola. Znají jej snad ve všech společnostech. Na to jak je známý je překvapivé, že jej nikdy nikdo nevyrobil… tedy vlastně vyrobil jej někdo mnohokrát, jen nikdy nefungoval tak, jak by si lidé představovali. Buď zabíral jen na některou nemoc, nenezabíral vůbec, nebo byl dokonce jedovatý. Ostatně současná mánie polykačů bazénové desinfekce MMS/CDS2 (Master Mineral Solusion – chloritan sodný+kyselina citronová= oxid chloričitý) nebo koloidního stříbra, má vlastně úplně stejné příznaky.
Pokud se nad tím zamyslíme, je vcelku logické, proč panacea nemůže zabírat tak, jak si její zastánci představují. Pokud máte jakýkoli složitý systém, jakým je i lidské tělo nebo společnost, mohou mít také jeho poruchy téměř nekonečné množství příčin. I když se omezímě na ty nejčastější, půjde stále o několik postupů vedoucích k nápravě, které budou často navzájem v rozporu asi jako snaha o léčbu hypoglykemického a hyperglykemického záchvatu naráz.
Myšlenka univerzálních řešení je pravděpodobně hluboce zakořeněná v lidské mysli a vždycky se najdou lidé, kteří se o ně budou pokoušet, přestože jde o snahu srovnatelnou s úsilím o vynalezení perpetum mobile. Asi tušíte, že už mířím k ideji boha. Ano, pokud nevíme co to je, věřící mají vždycky po ruce jasné vysvětlení – Bůh!
Co bylo před velkým třeskem?
Jak vznikl život?
Proč se v přírodě tak často vyskytuje číslo fí?
Na všechno jedna odpověď, jako v tom vtipu:
Učitelka v církevní škole:
Je to malý, skáče to po stromech a ji to oříšky, co je to?
Žák:
Myslím, že veverka, ale jak vás znám, tak asi Ježíš
Jedna z velmi výstižných poznámek pod tímto textem byla:
Ještě nedávno by to byl Lenin.
Je to naprostá pravda, princip univerzální politické panacey je stejný. Ta podobnost mezi ideologií, šarlatánstvím a náboženstvím může někoho zarazit, ale ve skutečnosti je očekávatelná, protože žádná ostrá hranice mezi těmito třemi jevy neexistuje. Uctívači politických směrů se svým chováním podobají uctívačům jakéhokoli náboženství, když si pro sebe připouštějí jen ty aspekty, které se jim líbí ale přehlížejí ty, které s sebou ideologie nutně nesou.
Náboženství, stejně jako politické ideologie jsou zpětnou racionalizací (v psychologickém významu slova). Jde tedy o to zdánlivě rozumově „sladit“výsledky se svými předpoklady tak, aby předpoklady potvrzovaly, nikoli o snahu mezi nimi najít skutečné vztahy.
Už sama definice pravo-levého politického spektra obsahuje tolik rozporů, že bychom ji neměli vůbec brát vážně. Například „levice“ má být rovnostářská, zároveň ale akcentuje silný stát a přerozdělování majetku, což samo o sobě dává určité části společnosti do rukou moc, jakou ostatní nemají.
„Pravice“ má být individualistická, snažit se o minimalistický stát a zároveň hájit lidská práva, jenže tatáž pravice bývá zároveň tradicionalistická, podporuje náboženství a vládu mocných jednotlivců, kteří svobody ostatních jednotlivců potlačují. Nezřídka lidem v kolektivním vlastnictví brání i tam, kde by to bylo pro všechny výhodné.
Samozřejmě, problém je v tom, že politické postoje byly zbožštěny natolik, že jsou považovány za dobré samy o sobě, ale už se nikdo neptá: Proč? Do jaké míry? Při jakých podmínkách?
Naučili jsme se používat princip vědeckého skepticismu na náboženství. Pokud jej ale nedokážeme přenést i do jiných oblastí života a myšlení, budeme muset časem vymyslet další hnutí proti stejnému principu stupidity.
V tomto videu vypráví MUDr František Koukolík o stupiditě, která vedla ke kolapsu společnosti na Velikonočním ostrově. Je to známý příklad, podrobněji rozebíraný v knize Jareda Diamonda: Kolaps Proč společnosti zanikají a přežívají.
Univerzální léky, jako univerzální postupy v čemkoli jsou nakonec vždy stupidní.