Různých definic a rozdělení ateistů můžete na internetu najít více než dost. Všechny mají trochu pravdu a v hodně ohledech jsou zároveň dost mimo. Důvod je celkem známý – většinu z nich vytvořili věřící a navíc je sám pojem “ateista” vlastně vytvořený věřícími, takže lepí dohromady skupiny, které se v reálném životě zrovna dvakrát dobře nesnášejí jako například New Atheism následující skeptický myšlenkový proud západního myšlení a severokorejské komunisty vyznávající konfesi čučche.
Ukázkou takového přístupu je i česká Wikipedie, která rozlišuje mnoho druhů ateismů, aniž by komukoli takové rozlišování k něčemu bylo. Zkusím teď tedy udělat rozdělení mnohem hrubší, ale takové aby se v něm dalo alespoň trochu orientovat a aby snad mohlo sloužit jako nějaká opora v racionální debatě.
V první řadě bych rozlišoval ateisty v širším slova smyslu, tedy takové, kteří jsou tak definování hlavně z vnějšího pohledu. To jsou lidé, kteří prostě neuznávají ideu monoteistického boha nebo bohů. V dávných dobách byli mezi ateisty takto řazeni různými vyznáními i jinověrci, ale to je už jen historická zajímavost a proto jiná teistická náboženství mezi ateistické myšlenkové proudy v současnosti počítat nebudeme.
“Neuznávání” ale může být i tak chápané hodně široce. Za ateisty v širším slova smyslu můžeme považovat i některé deisty, buddhisty nebo epikurejce, kteří v existenci bohů věří či věřili, ale nemělo to pro ně v životě podstatný význam.
Část těchto lidí ale za ateisty nepovažujeme, protože se jimi sami být necítí. Právě tato “šedá zóna” se stává prostorem pro manipulaci buď pro zvyšování počtu ateistů a dokazování jejich pověrčivosti nebo naopak pro snižování počtu ateistů pouze na ateisty v užším smyslu.
Důležité je, že ateisté v širším pojetí mohou být věřící stoupenci neteistických kultů i když na bohy skutečně nevěří. Patří sem i různé větve komunistických ideologií, nebo víra v reinkarnaci, kosmickou spravedlnost, “energie” či “předurčenost” (tedy různí “něcisté”).
S ateisty v užším slova smyslu je to poněkud složitější. Jde vlastně o myšlenkový směr, z něhož vznikl New Atheism. Tito ateisté jsou skutečně nevěřící. Co to znamená? Samozřejmě že mají také schopnost či slabost věřit ( i ve smyslu “faith”). To, co je odlišuje od věřících je, že bezdůvodnou víru nepovažují za pozitivní hodnotu ale za negativní. Co je v hodnotových žebříčcích věřících postaveno úplně nejvýše je u nich čímsi zavrženíhodným.
Ateisté v užším smyslu se liší od věřících žebříčkem hodnot. Nepovažují víru bez důkazů za kladnou hodnotu, ale za chybu.
Jak to je možné a jakými myšlenkovými postupy k tomu dospěli? Pokud se podíváte ke kořenům tohoto způsobu myšlení, najdete tam Sokrata, Protagora, Epikura, celý starověký filosofický směr skepticismu a z novodobých osobností především K. R. Poppera. Zatímco starověké chápání reality bylo zpravidla postavené na tom, že věci (jednotlivosti) můžeme poznat, tento postup říká že tomu tak není. Ani tu nejmenší část reality nemůžeme poznat úplně, ale můžeme ji testovat a tak si o ní udělat určitou představu. Epikurejci tomu říkali “prosmenon” tedy “to co čeká” (myšleno ty vlastnosti, věci a jevy, které čekají na své poznání). Karl Raimund Popper na této myšlence založil svůj kritický racionalismus.
Moderní ateismus k němuž se hlásí právě hnutí New Atheism vychází právě z důsledné aplikace kritického myšlení. V podstatě říká že nejen každou hmotnou věc v našem okolí, ale i každou myšlenku a každé tvrzení můžeme podrobit testování a posuzování. Především je můžeme falzifikovat, čili:
Pro každé tvrzení lze stanovit podmínky či okolnosti, které jej vyvrací, pokud nastanou.
Nevyhýbá ani náboženství a právě tam nastává ten problém. Hlavní snahou náboženství je totiž to vyjmout některá tvrzení z dosahu kritiky (posuzování). Jenže ono to prostě nejde. Uvedu to na příkladu, kterým nebude nic jiného než známá Matylda Johna Lennoxe.
Takto argumentuje sám apologeta:
Řekněme, že máme ženu, Matyldu, a ta upeče dort. Vy ten dort vezmete, nakrájíte na kousky a různým vědcům dáte kousek dortu, aby jej popsali. Fyzik svůj kousek dortu zváží, změří, biolog může zkoumat bakterie, chemik jeho složení…“
„Ale když bych se těchto vědců zeptal, proč Matylda upekla tento dort, nemůžou mi odpovědět. Ne proto, že by špatně měřili nebo něco špatně spočítali. To je zkrátka otázka, která se netýká jejich oboru. Pokud by na ni dali odpověď, nebyla by věděcká.“
„Odpověď, proč Matylda upekla dort, může být jednoduchá – třeba proto, že má její neteř narozeniny. Ale přírodovědec k této odpovědi nedojde zkoumáním dortu. To není chyba přírodních věd. Je to jejich vlastnost.“
Dobrá, zachovejme se v rámci situace a představme si, že mezi vědci bude jeden kněz nebo teolog. Co nám může říci tom, proč Matylda upekla dort? Nic, zjistí dokonce ještě méně než vědci, ale odpovědi se ani nepřiblíží! Pokud nepodvádí, nebo se s Matyldou osobně nezná, nevyzkoumá ze svého vzorku na tuhle otázku odpověď i kdyby se také nakrájel. Jediné co může, je spekulovat, což je také přesně to, co náboženští kazatelé dělají. Pokud přitom bude trvat na tom, že říká pravdu, bude lhát. Jiná možnost není.
Pokud tedy Noví ateisté říkají že nadpřirozeno neexistuje, mají tím na mysli právě toto. Tento druh nadpřirozena, o němž vědí pouze věřící, ale nevědí nevěřící, skutečně neexistuje a všechny řeči o něm jsou jen tlachy.
Když se věřících budete ptát, odkud mají ty informace navíc, odkáží vás na nějakou knihu, kterou ale napsali lidé se stejnými smysly a možnostmi poznání jako my. (Navíc samozřejmě svět prostě nevypadá jako něco, co by vzniklo v hlavě designéra.) Jsou to ty samé knihy, jejichž příběhy se dalece míjejí s realitou, v nichž jsou dokázané a spočtené protimluvy, logické chyby i propagandistické úpravy. Věrohodné tedy moc nejsou a hlavně se v nich píše o věcech. Posuzování totiž podléhají i ony.
Někteří věřící budou tvrdit, že mají vztah s živým bohem. V principu to není nemožné, protože náklonnost můžeme pociťovat i jednostranně a také k imaginární postavě. Pokud ale zároveň tvrdí, že s imaginární bytostí rozmlouvají a ona jim odpovídá, měli bychom je upozornit, že už na to existují léky. Ano i toto tvrzení lze kriticky posoudit.
Konečně nejbolestivější pro věřící je zjištění, že to dobré, co je přičítáno víře vlastně nefunguje. Bezdůvodná víra nedělá svět lepším, naopak zvyšuje pravděpodobnost konfliktů. Svět řízený podle náboženství vždy dospěl jen do podoby neustále kolabujícího a neuvěřitelně neproduktivního feudalismu. Prudérní náboženská morálka nesnižuje počet sexuálních deliktů, nebrání šíření pohlavních nemocí, nebrání kriminalitě, teroru ani nechrání proti vzniku diktatur. Vlastně se na tom všem církve docela ochotně podílejí.
To všechno lze zkoumat a doložit.
Asi si říkáte, že je to až moc jednoduché rozdělení a máte pravdu, jenže je velmi praktické. Všimněte si, že v něm například nejsou antiteisté. Proč? Protože je to také umělá skupina složená jednak z těch, kteří vidí v náboženství zlo samo o sobě a těch, kteří v ní vidí ohrožení pro vlastní ideologii.
Nenajdete tu apateisty, nihilisty a většinu typů ateistů uvedených na Wikipedii. Proč? Protože tohle v jejich rozhodování nehrálo roli. Za svůj život se už jistě s nějakým apologetou setkali. Buď je pouze nenadchl a nepřesvědčil, nebo se tou jeho vírou probrali zevrubněji a zavrhli ji naprosto racionálně. Takže opět mohou patřit jen do těchto dvou skupin.
Především tu však nenajdete “praktické ateisty”, tedy věřící, kteří se chovají “jako kdyby Bůh neexistoval”. To je totiž jen berlička pro nedělní kázání.
Noví ateisté nejsou však opozici (tím že jsou skeptici) jen k mainstreamovým náboženstvím, ale i k pověrám včetně těch, které zastávají ateisté v širším smyslu – k představě kosmické spravedlnosti, horoskopům, spiritismu, orgonitu, “energiím” , numerologii nebo třeba homeopatii a v podstatě stejně se Noví ateisté stavějí k politickým vírám. Není důvod si myslet, že nějaká prorokovaná budoucnost automaticky “přirozeně” nastane, že je někdo “vyvolený”, nebo že existuje nějaký univerzální návod na všechny společenské problémy lidstva. *
Není žádné tvrzení, které by mělo být vyjmuto ze zkoumání a kritiky.
Toto tvrzení je i jednou ze základních myšlenek našeho spolku.
*Poznámka: Je to velmi podobné jako ve skupinách skeptiků, kde se za skeptiky považují lidé skepticky uvažující o čemkoli a zároveň věřící, kteří jsou skeptičtí pouze vůči cizímu přesvědčení, nikoli svému vyznání, protože v ostatních vírách a pověrách cítí konkurenci.