Že jsou náboženství posedlá sexem není zase až tak úplně převratný objev, přece jen je vytvořili lidé a to jsou, jak známo hodně sexuální tvorové asi jako třeba delfíni (Nevíte někdo, proč si zrovna delfína vybrali pošahaní evangelikálové za maskota antimasturbační kampaně?). Přesto si myslím, že je na místě se sexualitou v náboženství trochu zabývat, protože právě náboženství představuje neuvěřitelně výkonný stroj, nebo možná snad továrnu, na nejrůznější sexuální frustrace. Většinou tím, že se snaží lidem sex různě komplikovat, zhnusit nebo rovnou zakázat.
Prvotní motivací byla moc.
Pravděpodobně tomu tak nebylo vždycky. Máme doklady (myslím my jako lidi) v archeologických nálezech i nejrůznějších kultech že kdysi asi působilo frustrace z přesně opačného důvodu. Stará náboženství byla velmi pro-sexuální a posedlá plozením. Neplodná žena (ale někdy i neplodný muž) mohla mít velmi těžký život a někdy byla i vyhnána ze společnosti. Plodnost byla hlavním principem moci ve světě, kde bylo nutné protivníka vždy fyzicky převýšit. Zbytky takových kultů najdete v hinduismu, kde se v chrámech nacházejí jakési „oltáře“ v podobě jóni (vulvy) a lingamu (penisu) a samozřejmě také v mnoha náboženstvích Afriky. Při pečlivém čtení najdete takové myšlení i ve Starém Zákoně, kde je zplození pokračovatele rodu považováno za povinnost. I nám z nich dodnes něco v Evropě nepěkného zůstalo – pohled konzervativních křesťanů na ženu, jako na továrnu na zárodky, které mají větší cenu než ona sama.
Hinduistický „oltář“ se zřejmou sexuální symbolikou (Je to ještě vůbec symbolika?) lingamu pronikajícího jóni.
I podruhé byla motivací moc.
Druhým přístupem náboženství k sexu byla snaha ovládnout jeho psychologické aspekty. Tedy především pocity libosti a změněné stavy vědomí. Projevila se v rozvoji chrámové prostituce rozšířené ve většině starověkých civilizací, ale i v sexuálních podtextech mnoha obřadů, mystérií a chrámového umění.
Římská freska z Vily mystérií v Pompejích
Křesťanstvím byly takové kulty odsuzovány, ale jejich myšlení do něj stejně část jejich mylšení pronikla. Jak to? Pokud znáte trochu psychologii, víte že se sexualita zcela potlačit nedá a křesťanství ji prostě v některých dobách a u některých lidí potlačovalo až příliš důsledně. V důsledku je proto nemalá část křesťanských mystických zážitků ovlivněna nebo přímo vyvolána právě potlačenou sexualitou. Vidění sv. Terezie z Ávily doporučuji jako výjimečně výstižný příklad! Citují z jejího setkání s andělem:
…krásný anděl jako stvořený ze samého světla. V ruce držel dlouhý zlatý šíp a měla jsem dojem, že na jeho hrotu zableskl oheň. Bylo to, jako by mi šípem několikrát probodl srdce a ten pronikl až do mých vnitřností, a když jej vytahoval, bylo to, jako kdy by mi je bral s sebou. Ta bolest byla tak opravdová, že jsem několikrát zasténala, ale ta hrozná trýzeň byla tak sladká, že byste chtěli, aby nikdy nepřestala …
Berniniho sousoší Extáze svaté Terezy – touto sochou začalo baroko. Je třeba něco dodávat?
Také potřetí je hlavní motivací moc.
Konečně třetí přístup byl naprosto opačný. Podle tohoto přístupu je sex hříšný, odporný a cítit z něj požitek je zvrhlé. Je od začátku pokrytecký. Přežívají v něm samozřejmě jen ty rody, které dogma hříšnosti sexu nedodržují důsledně. Všichni věřící jsou si tedy vědomi, že pocházejí z něčeho nízkého a odporného. Kulty tohoto druhu ovládají věřící prostřednictvím pocitů viny a ponížení které velmi úspěšně vyvolávají. Dnes v Evropě, Americe a podstatné části Asie převládá právě tento přístup vlivem křesťanství a islámu.
V principu jsou patologické všechny tři přístupy, ale ten křesťansko-islámský hystericky antisexuální je mezi nimi asi nejschizoidnější. Pokud myslíte a chováte se podle něj, musíte se cítit špatně, pokud se podle něj nechováte, cítíte se špatně také, protože jste vlastně hříšník. Pokud v takové kultuře žijete, nechováte se podle tohoto principu, ani podle něj nemyslíte, může vám jít o život. V nejméně rizikových případech vám pak hrozí vyloučení ze společnosti. Navíc i v takových kultech bývá stále povinnost zanechat po sobě potomky. To je možné jen díky poměrně podrobně vymezeným postupům určujícím jak má probíhat sex, aby byl co nejméně hříšný.
Vzhledem k náboženskému pojetí, které říká „co je správné“ jsou všechny nevyjmenované alternativy považovány za špatné a další jsou dokonce na zvláštním seznamu jako zločinné. Typicky se to týká homosexuálních styků. Představa jediného správného typu sexu (popsaného v církevní příručce) je asi nejhloupější koncept, jaký pro lidskou sexualitu existuje. Je to totiž koncept, který nevyhovuje vůbec nikomu. Lidé jsou ve svých projevech velmi variabilní a navíc se jejich chování s věkem mění. K tomu všemu není to celé úplně představitelné bez různých (poetických i bizarních) fantazií a her. Pokoušet se jejich chování takovým způsobem sjednotit , hraničí s šikanou a neodůvodnitelným mučením.
Společnost byla k takovému anhedonismu vedena prostřednictvím neuvěřitelných příruček plných rad typu „zavři oči a mysli na Anglii“. I v současném katolickém pojetí je v podstatě hříšný jakýkoli jiný sex, než v misionářské poloze, mezi manželi, bez ochrany a bez antikoncepce. Je úplně jedno, jak jste se s manželkou (natož s milenkou) domluvili, všechny odlišné sexuální praktiky jsou zapovězené a pokud se o tom nemluví, tak jen proto aby ještě více neklesala už tak ubohá pověst této církve. Křesťanský (v tomto případě myšlen především katolický) přístup k sexualitě vytváří patologické společnosti. Ženy které prožívají rozkoš se cítí jako „hříšné“ a jakýsi punc hříšnosti zůstává na jakémkoli fyzickém kontaktu.
Křesťanství však zná i „zhřešení myšlenkou“ takže věřící jsou traumatizováni i obyčejnými podvědomě vyvolanými představami a reakcemi vlastního těla na přitažlivé potenciální protějšky.
Ještě šílenější bigotnost sexuální morálky panuje v islámu, který je posedlý zahalováním až do té míry, že i v legendě o rajské zahradě jsou muslimští Adam a Eva na počátku oblečení a jejich zahanbení se projeví tím, že z nich spadnou šaty. Napětí v muslimské společnosti vytváří fakt, že je od každého muslimského muže očekáváno, že založí rodinu a bude mít mnoho potomků, zároveň ale vytváří striktní rozdělení mužského a ženského světa zesílené všemožnými způsoby vzájemné izolace žen a mužů ať už během modliteb, na oslavách nebo dokonce v dopravních prostředcích.
Takové prostředí by bylo v evropských podmínkách považováno za rizikové z hlediska sexuálně motivovaného násilí, ale j muslimském světě je to standard. Nedostatek uspokojení v reálném světě zneužívá islám i jako motivaci – jde o oněch slíbených 72 panen v posmrtném životě mučedníkům.
To nejdůležitější
Celé by to byla vlastně jen fraška, kdyby se mohli lidé kdykoli rozhodnout, jestli podle sexuální (nebo i jiné) morálky určitého náboženství žít chtějí nebo nechtějí. Žel se lidé posedlí náboženstvím z nějakého důvodu domnívají, že jejich představu o morálce jsou povinni sdílet všichni , tedy i ti, kteří jejich náboženství nevzývají. Že tak automaticky vznikají perzekvované menšiny s odlišnou morálkou je vcelku jasné. Nejde samozřejmě jen o homosexuály. Ti měli pouze tu smůlu, že jsou ve všech abrahámovských náboženstvích jasně označeni jako nepřátelé, které je nutné stíhat nebo i zabíjet. (Křesťané je v nejstarších dobách upalovali, muslimové shazovali ze střech.)
Jako velmi důrazné varování bychom měli vnímat vnikání takových náboženských požadavků do zákonodárství sekulárních států. Typickým příkladem pro nás může být letošní únorové referendum proti svatbám homosexuálů na Slovensku. Připomínám, že mělo jít o úřední, nikoli náboženské sňatky, jejichž hlavním účelem byla legalizace soužití a majetkových vztahů. Katolická církev se tentokrát pustila velmi daleko za hranice sekulárních principů a stala se jednoznačnou hrozbou pro svobodu jednání a svědomí, když se pokusila ovlivnit životy lidí mimo svojí přímou působnost zasahováním do zákonů. Internet byl zaplaven spoty snažícími se ovlivnit výsledky referenda a v kostelích četli kněží Pastýřský list citující papežův výrok:
„Manželský pár je Božím obrazom, je to muž a žena, obaja spolu, nie len muž a len žena; ale obaja. Toto je obraz Boha, obraz lásky, tam je s nami Božia zmluva, je tam zosobnená – v tej zmluve medzi mužom a ženou“ (Príhovor na generálnej audiencii, 2. apríla 2014).
Člověka musí logicky napadnout: Co mají sakra společného slovenští nevěřící homosexuálové s obrazem božím? A naopak co se má co papež nebo biskupská konference zajímat o jejich manželství?Abych neprodlužoval už tak dlouhý článek, vypomohu si tentokrát dvěma videy Lukáše Balabána.
Naštěstí se nakonec obyčejní Slováci zachovali mnohem rozumněji než jejich biskupové.
Náboženskou morálkou jsou samozřejmě ohroženi především lidé, kteří ji nezastávají. Nejvíce pronásledovaní pak ti, kteří se svým projevem vycházejí na veřejnost. Nevyhýbá se ani skupinám, které jsou relativně málo exotické i z pohledu „konzumní“ společnosti, jako například naturisté (což vlastně ani není sexuální minorita).
Podstatné je, že socializovaní lidé ze sexuálních minorit představují naprosto plnohodnotné osobnosti a v liberální společnosti mohou bez problému fungovat. Není důvod, aby jim nějací církevníci nahlíželi pod peřinu a kontrolovali kdo tam je, co tam dělá, nebo kolik jich tam je.
Jistě, teď si můžete říci, že jde vlastně o starost „těch úchylů“, tak proč se tím zabývat. Zákony přijímané nikoli na základě snahy o prospěch společnosti, ale proto, aby vyhověly požadavkům hysterických kazatelů náboženské morálky, jsou však nakonec nebezpečné všem.
V Evropě, Americe i na Předním Východě můžete být odsouzeni k drakonickým trestům za konsensuální sexuální aktivitu, která nikomu neublížila. Co víc, můžete být stíháni za to, že jste „vzbudili pohoršení„, přičemž nevzbudit pohoršení začíná být poslední dobou docela těžké.
Stále narůstající počet muslimských křiklounů se totiž cítí být pohoršen úplně vším a křesťané jim v tom úspěšně sekundují. Křesťanské i muslimské náboženské autority i laická hnutí bojují proti informovanosti v oblasti sexu čímž podporují šíření pohlavně přenosných nemocí, dokonce někdy i záměrně, jako v případě boje proti očkování proti HPV viru nebo léčbě AIDS. Sice nejsou důkazy, že by katolická církev vysloveně záměrně šířila AIDS v Africe, ale její přístup k používání kondomů je všeobecně známý. Méně známé jsou důsledky – náboženskost společnosti na celém světě koreluje s promořeností pohlavními nemocemi a počtem nezletilých matek. Přesně v protikladu proti tomu co tato náboženství hlásají.
Nechci ale končit takto pesimisticky, proto zařazuji něco na pobavení:
Samostatnou až trpce úsměvnou kapitolou jsou pak sexuální fantazie těžce frustrovaných věřících, jež podsouvají ateistům v domnění, že se jich musejí dopouštět, když od nich nejsou odrazováni hrůzou z pekelného ohně. Některé svou bizarností občas předčí vše co nabízejí současné BDSM salóny i nejbizarnější filmy hentai (japonské kreslené porno). Jeden takový vzorný katolík například naše diskuse pravidelně zásoboval svými nekrofilními fantaziemi o souloži s překrásnou dívkou ve stavu klinické smrti, případně bez mozku (což je prý to, po čem asi podle něj ateisté touží) a v nedávné době podobně postižený muslim vznesl pravděpodobně nejzásadnější otázku svého života: „Co tedy brání ateistům pít sperma svého otce?“
Žádný z takových věřících samozřejmě nepřizná, že k takové fantazii dospěl právě proto, že je někde v jeho vlastní mysli.