Pravicově založení ateisté či seukularisté to mají těžké. Zvláště pak v USA. Pravicová politika je tak nějak historicky považována za tu náboženštější část politického spektra a ve Spojených státech amerických je tento stav takřka nepsaným pravidlem. Český pravicový ateista to má oproti tomu americkému neporovnatelně snažší, přeci jenom tu jsou ateisté jako Petr Mach ze Svobodných či Jan Zahradil z ODS. Ale ten americký? Nechtěl bych být v jeho kůži. Nechci tím samozřejmě říct, že by se ateisté měli politicky orientovat podle toho, jestli daný politik je či není věřící, ale určitě by se měli orientovat podle toho, zdali daný člověk prosazuje či alespoň omlouvá náboženské výsady a privilegia nejrůznějšího typu. A bohužel pro americké ateisty, agnostiky, humanisty a sekularisty obecně, těžko bychom pohledali vlivného Republikána, který by něco takového nepropagoval.
Kdo alespoň koutkem oka sleduje americkou politickou scénu, bude jistě obeznámen se jménem Ron Paul, respektive Rand Paul. Ron Paul – modla nejen amerických libertariánů, která se však v republikánských prezidentských primárkách nikdy nějak výrazněji neprosadila. Otěže libertarianismu nyní po otci Ronovi přebírá syn Rand. Pokud lze o Randovi něco říct, tak to, že je nepochybně minimálně stejně tak konzervativní, jako jeho otec a že jeho názory na řadu společenských otázek se více blíží postojovému mainstreamu republikánské partaje. Pro republikánské kandidáty v prezidentských primárkách je velmi typické, že se co nejvíce snaží dávat na obdiv svou víru: kdo je více věřící, je lepší, má větší naději na úspěch a samozřejmě taky dobře vypadá před Bohem. Oslava křesťanství a útoky proti ateismu, sekularismu a humanismu se staly nedílným koloritem, takřka tradicí republikánského prezidentského zápolení. A kdo by si tedy snad myslel, že by libertarián Rand Paul tvořil v tomto ohledu výjimku, hluboce by se, bohužel, mýlil.
Já sám jsem členem Svobodných a za libertariána se považuji. Asi nemá cenu se tu sáhodlouze pouštět do teorie libertarianismu, většina lidí však podvědomě ví, že libertarianismus, čerpající z odkazu klasického liberalismu, prosazuje především štíhlý, ideálně minimální stát, omezenou vládu, nulové zasahování státu do ekonomiky a především pak do života občanů. Značna část mých spolustraníků adorovala, pro mě poněkud nepochopitelně, Rona Paula, a nyní musím sebe-stranicko-kriticky poznamenat, že s příchodem Randa se nic nezměnilo: otce nahradil syn, libertariánskou modlou českých libertariánů však zůstává nadále. A já se ptám: jak může jakýkoliv libertarián tak nekriticky obdivovat Randa Paula, člověka, který vyzývá k tomu, že náboženství by mělo být součástí vlády. Ano, čtete skutečně dobře. Něco takového musí být pro každého libertariána absolutně nezkousnutelné, a to hned z několika důvodů: vláda by z pohledu této politické ideologie měla být pouze malá, nikoliv široká, rozhodující o celé řadě otázek, jež se přímo dotýkají života jednotlivců. Další hledisko je pak ještě závažnější: libertariánský stát by měl být eticky neutrální, nikoliv komunitaristický. A požadavek na to, aby náboženství bylo součástí vlády, je pochopitelně aktem, kdy stát oficiálně privileguje určitý „životní styl a postoj“ oproti jiným, a to vše – a teď pozor – za peníze daňových poplatníků. Další komplikací, která úzce souvisí s tou předchozí, je samozřejmě ten problém, že když Rand Paul mluví o náboženství, má na mysli křesťanství. Určitě však nepočítá s Církví létajícího špagetového monstra či s džinismem. A už vůbec – pochopitelně – nebere jakýkoliv ohled na nevěřící, tedy na ateisty a agnostiky. Jestliže Rand Paul mluví o tom, že by náboženství – jedno konkrétní, vybrané – mělo být součástí vlády, jedná se o náběh nikoliv k ideálům libertarianismu, nýbrž k ideálům teokratického státu. A teokracie nemá s libertarianismem opravdu, ale opravdu vůbec nic společného. Příklad z velké americké ateistky a libertariánky, Ayn Randové, si její soujmenovec, Rand Paul, tedy určitě nevzal…
Presbyterián Rand Paul, který je momentálně senátorem zvoleným za stát Kentucky, výše uvedenou tezi o účasti náboženství na vládě uvedl na „soukromé modlitební snídani“ (jak jinak přeložit „private prayer breakfast“) s některými americkými náboženskými vůdci, se kterými debatoval na téma „morální krize a úpadku“, která dle zúčastněných momentálně otřásá Spojenými státy. Konkrétně pak Rand Paul prohlásil následující:
„První dodatek Ústavy říká, abychom drželi vládu od náboženství. Neříká však nic o tom, abychom drželi náboženství mimo vládu. Náboženství má tudíž ve vládě svou roli a své místo. Náboženství je součástí našich každodenních životů a je také součástí vlády. Vždy tomu tak bylo.“
Ano, a protože tomu tak vždy bylo, tak je to určitě správné a plně to vyhovuje všem libertariánským principům. Jedno z hesel českých libertariánů, se kterým se já osobně ztotožňuji, bylo, že lidé nemají volit „menší zlo“, ale „žádné zlo“. Pokud snad Rand Paul není dokonce nějakým „středním zlem“, za „menší zlo“ jej z libertariánského pohledu lze označit určitě.