Pátku před Velkonocemi se v katolickém kalendáři říká Velký pátek, je to už vlastně součást velikonočních svátků. Tehdy měl být podle tradice ukřižován Ježíš Kristus. Tento den a dny a noci po něm, byly po více než sedmnáct století dobou hrůzy pro židovské diaspory. Kvůli příběhu o Ježíšově ukřižování a roli kterou v něm hraje nejvyšší židovská rada i samotní Židé (byli v něm navedeni aby požadovali propuštění Barabáše namísto Ježíše).
Můžete si jen představovat jak vypadalo takové kázání nenávisti k Židům, když se četly z evangelií takovéto části:
Marek 26:57 až 68: Ti, kteří Ježíše zatkli, odvedli ho k veleknězi Kaifášovi, kde se shromáždili zákoníci a starší. Petr šel za ním zpovzdálí až do veleknězova dvora; vstoupil dovnitř a posadil se mezi sluhy, aby viděl konec. Velekněží a celá rada hledali křivé svědectví proti Ježíšovi, aby ho mohli odsoudit k smrti. Ale nenalezli, ačkoli předstupovalo mnoho křivých svědků. Konečně přišli dva a vypovídali: „On řekl: Mohu zbořit chrám a ve třech dnech jej vystavět.“ Tu velekněz vstal a řekl mu: „Nic neodpovídáš na to, co tihle proti tobě svědčí?“ Ale Ježíš mlčel. A velekněz mu řekl: „Zapřísahám tě při Bohu živém, abys nám řekl, jsi-li Mesiáš, Syn Boží!“ Ježíš odpověděl: „Ty sám jsi to řekl. Ale pravím vám, od nynějška uzříte Syna člověka sedět po pravici Všemohoucího a přicházet s oblaky nebeskými.“ Tu velekněz roztrhl svá roucha a řekl: „Rouhal se! Nač ještě potřebujeme svědky? Hle, teď jste slyšeli rouhání. Co o tom soudíte?“ Jejich výrok zněl: „Je hoden smrti.“ Pak mu plivali do obličeje, bili ho po hlavě, někteří ho tloukli do tváře a říkali: „Hádej, Mesiáši, kdo tě udeřil!“
Noc o Velkém pátku bývala zvláště ve středověku v židovských čtvrtích děsivá. Křesťané rozdivočelí z právě vyslechnutých kázání často brali domnělou spravedlnost do svých rukou a napadali Židy i v jejch vlastních čtvrtích. Pražský velikonoční pogrom z roku 1389 měl na tři tisíce obětí a zdi Staronové synagogy nasákly krví těch, kdo v ní marně hledali úkryt. Křesťané zohavili dokonce i mrtvoly vytažené z hrobů, aby se tak na nich pomstili za Kristovu smrt.
Právě pro takové noci měl podle pověsti rabi Jehuda Löw ben Becalel stvořit podle pražských pověstí golema aby chránil Židovské město. Pravdou ale je, že legenda o pražském golemovi je starší a pochází už ze středověku. Snad přažští Židé vytvořili legendu o svém nadpřirozeném ochránci v dobách největší hrůzy podobně, jako Češi za nacistické okupace svého Péráka.
Pokud budete chtít někdy pochopit holokaust, těžko se vám to podaří bez vědomí, že stovky let předtím byla všem pravověrným křesťanům pravidelně dávkována nenávist vůči Židům. Nyní už by tomu tak být nemělo, protože římskokatolická církev jim již od druhého vatikánského koncilu (1962 až 1965) neklade Ježíšovo ukřižování za vinu. Nicméně v současné době jsou právě závěry druhého vatikánského koncilu stále častěji katolíky zpochybňovány.
A největší paradox toho všeho? Možná to, že za viníky holokaustu bývají katolíky označováni ateisté, možná to že křesťané, Židé a muslimové dohromady vydávají Prohlášení Společného hlasu – fóra židů, křesťanů a muslimů ve kterém nevidí původce násilí samotném v náboženství, ale jeho zneužití, ačkoli v případě výtržností a masakrů na Velký pátek lze jen těžko nalézt jiný důvod, než ten, který zná každý křesťan z Bible. Možná je ale největší a nejkrutější paradox to, že Ježíš, jako historická osoba tak jak jej popisují evangelia, nejspíše nikdy neexistoval, zato lidé kteří byli z jeho smrti viněni a vražděni, byli skuteční.
Velikonoce jsou, nebo spíše bývaly, v mnoha kulturách astronomickým svátkem rovnodennosti, kdy příroda znovu ožívá a zima definitivně ztrácí vládu. Měly by to být dny radosti. Křesťanství z nich ale dokázalo udělat svátek hrůzy.