Čím dál častěji se objevují odsouzení zločinů spáchaných ve jménu islámu – terorismu. Znamená to ale, že bychom se neměli vymezovat vůči islámu nebo jakékoli víře, která za své zájmy bojuje mírnými, třeba i demokratickými prostředky? Vůbec ne! Svým způsobem je takový “mírný džihád” vedený skrze zmanipulovaná média či křesla ve vlivných institucích mnohem nebezpečnější než poblouzněný zabiják pobíhající po ulici se sekáčkem na maso.
Džihád znamená boj za víru, za její prosazení. Víra v takovém podání už ale není něčím soukromým, naopak zasahuje do zákonů i přímo do života všech občanů (nejen svých vyznavačů) takto napadeného státu. Muslimové netouží jen po tom, aby byli uznáváni, chtějí abychom přijali jejich odporný totalitní politicko-právní systém. Ten podle kterého byl odsouzen Raíf Badawí, když řekl, že jsme si všichni rovni. Byl odsouzen na deset let a 1000 ran holí za to že vedl internetový blog! Jeho obhájce Waleed Abu al-Khair dostal 15 let vězení.
Je to stejný zákon, podle kterého je za své znásilnění vinna žena. Ten který vládne v Saúdské Arábii, Kataru a Pákistánu. Ten který dává muži 2x větší důvěryhodnost u soudu před ženou, křesťany a Židy bere za méněcenné, ateisty považuje za teroristy a za odpadlictví nařizuje smrt.
Opravdu by nás nemělo moc uklidňovat, že nás nějaká totalitní ideologie nechce hned zabít, ale “pouze” mírumilovnými prostředky zbavit lidských práv.
Tohle jsou jednoduché pravdy. Pokud vede nějaká totalitní klika boj svobodnými metodami proti svobodě, je naprosto správné proti ní bojovat.
Islám je totalita.
Celá ta hra s islámem je ale trochu trochu špinavá. Muslimové nejsou jediní, kdo na území Evropy i konkrétně v České republice vede džihád proti demokracii a lidským právům. Dá se to poznat podle výrazného nepoměru zastoupení v politice, správních a mediálních radách, rozhodnutí soudů, místních vyhlášek, vlivu na školách.
O muslimech slýcháme v médiích jen proto, že jejich metody jsou většinou primitivnější. Neznamená to ale, že že musejí být zároveň také více nebezpečné. Možná právě proto, že na sebe upozorňují jsou také zranitelnější, protože se snadněji poukazuje na jejich skutečné záměry.
Svůj tichý džihád tu pohodlně a výrazně zručněji i úspěšněji vedou křesťané, především katolická církev. Sotva se podařilo vyhnat z pohodlných křesel komunisty (používajícími dříve též zručně metod džihádu), už na jejich místech hřadují lidovci. Většina z nich chápe pád totalitní komunistické ideologie jako příležitost nastolit tu svoji. Už dříve se o takovou věc pokusili za druhé republiky a podle všeho své směřování nezměnili.
Nevěřící čáct tohoto národa může pravidelně slýchat v médiích, že jsou podlidé, komunisté, deformovaní, případně neexistují ale zároveň že jsou hrozbou pokud nevěří v Boha, tentokrát toho “správného” křesťanského. Často doplňované vyjádřením naděje, že už se to brzy “zlepší“.
Přesto že to jsou právě křesťané, kdo otevírá Evropu totalitnímu islámu, stavějí se zároveň do role jediných možných zachránců. Nevěřte jim, ani muslimům ani křesťanům. Na prosazování svých ideologií měli pár století přes tisíc let a jediné co dokázali byl feudalismus, nevolnictví a fašismus. Oni v našem světě žít mohou, my v jejich světě ne.