Paragraf 368 trestního zákoníku v prvním odstavci uvádí závažné trestné činy u nichž existuje oznamovací povinnost. Znamená to, že ten, kdo se dozví o trestném činu, má povinnost jej ohlásit státnímu zástupci nebo policii, jinak se sám dopouští trestného činu s možnou trestní sazbou až 3 roky. Oznamovací povinnost se týká například těchto trestných činnů:
- trestný čin vraždy (§ 140),
- těžkého ublížení na zdraví (§ 145),
- mučení a jiného nelidského a krutého zacházení (§ 149),
- obchodování s lidmi (§ 168),
- zbavení osobní svobody (§ 170),
- zneužití dítěte k výrobě pornografie (§ 193),
- týrání svěřené osoby (§ 198),
- padělání a pozměnění peněz (§ 233),
- neoprávněné výroby peněz (§ 237),
- provedení zahraničního obchodu s vojenským materiálem bez povolení nebo licence (§ 265),
- obecného ohrožení (§ 272),
- vývoje, výroby a držení zakázaných bojových prostředků (§ 280),
- nedovolené výroby a držení radioaktivní látky a vysoce nebezpečné látky (§ 281),
- nedovolené výroby a držení jaderného materiálu a zvláštního štěpného materiálu (§ 282),
- získání kontroly nad vzdušným dopravním prostředkem, civilním plavidlem a pevnou plošinou (§ 290),
- rozvracení republiky (§ 310),
- teroristického útoku (§ 311),
- teroru (§ 312),
- sabotáže (§ 314),
- válečné zrady (§ 320),
- přijetí úplatku (§ 331),
- podplacení (§ 332),
- účasti na organizované zločinecké skupině podle § 361 odst. 2 a 3,
- genocidia (§ 400)
- …
Povinnost ale neplatí pro duchovní, kteří se o trestném činnu dozvěděli během zpovědi nebo při obdobné příležitosti.
(3) Oznamovací povinnost podle odstavce 1 nemá advokát nebo jeho zaměstnanec, který se dozví o spáchání trestného činu v souvislosti s výkonem advokacie nebo právní praxe. Oznamovací povinnost nemá také duchovní registrované církve a náboženské společnosti s oprávněním k výkonu zvláštních práv, dozví-li se o spáchání trestného činu v souvislosti s výkonem zpovědního tajemství nebo v souvislosti s výkonem práva obdobného zpovědnímu tajemství. …
Výjimka umožňuje organizované krytí a zametání stop po trestných činech. Tato výjimka mohla být použita při zametání stop po zneužívání dětí a mladistvých kněžími. Dozvěděl-li se o takovém trestném činu nadřízený, nemusel záležitost nikomu oznamovat a kněze jen přeložil do jiné diecéze. Možnosti využití jsou samozřejmě mnohem širší. Ze zahraničí známe případy duchovních poskytujících zázemí teroristům nebo přímo nabádajících k teroru vůči nevěřícím.
Ještě paradoxněji se celá tato výjimka jeví v kontextu lékařského tajemství, kde lékař takovou zákonou výjimku nemá a je povinen trestný čin vždy ohlásit. Týká se to samozřejmě i psychologů a psychiatrů u kterých by taková výjimka snad mohla být opodstatněná.