Autor: James Heilman, MD
Mozek je rozdělen na pravou a levou mozkovou hemisféru. Proč tomu tak je nevíme, ale jeví se to být vcelku přirozené, když páreček tvoří i mnoho dalších orgánů. Pravá a levá mozková hemisféra jsou spojeny hlavně svazkem nervových vláken zvaným corpus callosum. Tento svazek obsahuje více nervových spojení, než je počet všech spojení spojujících cortex se zbytkem nervového systému.
Některým lidem byl tento svazek záměrně chirurgicky poškozen. Obvykle se k tomu přistupuje u velmi těžkých případů epilepsie, ale existují i jiné důvody, které vedou k přerušení některých z těchto vláken. V případě těžké epilepsie je takto přerušena většina vláken nebo dokonce všechna, aby se zamezilo místním bouřím nekontrolovatelné mozkové aktivity v šíření mozkovou hmotou a vzniku epileptického záchvatu. Dříve si lidé mysleli, že přerušený corpus collosum nevede k ničemu jinému, než že dojde k omezení epileptických záchvatů. Nebyly pozorovány žádné změny v chování takto ošetřených pacientů a tak se nakonec zdálo, že jediná funkce této části mozku je držet obě mozkové hemisféry fyzicky pohromadě.
Před více jak půl stoletím ale provedl Roger W. Sperry spolu s kolegy výzkum, který změnil náš pohled na fungování mozku natolik, že za to obdržel v roce 1981 Nobelovu cenu. Sperry potvrdil, že pravá a levá mozková hemisféra jsou do velké míry funkčně specializované. To se nakonec tušilo i dříve, kdy lidé pozorovali, že poškození levé části mozku vede většinou k problémům s řečí. Chirurgické rozdělení mozku ale dovoluje vědcům testovat každou polovinu mozku zvlášť v mnoha specializovaných testech. Druhý objev byl ale v mnoha ohledech překvapivý. Sperry zjistil, že rozdělené hemisféry vykazují neuvěřitelný stupeň funkční nezávislosti. Obě poloviny mozku totiž mají svoji vlastní paměť, proces učení a vykazují vlastní záměry.
Typický experiment s pacientem mající rozdělený mozek vypadá asi takto. Pravé hemisféře ukážeme slovo „vejce“ tak, že jej na krátkou dobu promítneme do levé poloviny zorného pole. Testovaný subjekt na otázku co viděl odpoví, že nic. Odpovídá totiž na mluvenou řeč specializovaná levá hemisféra. Potom mu zadejme úkol, aby sáhnul levou rukou do krabice a dotknul se předmětu, který „neviděl“. Bez zaváhání sáhne po vejci. Zeptejme se ho, bez toho, abychom předmět který drží ukázali levé hemisféře, co drží a testovaný subjekt nebude schopen odpovědět. Jakmile ale ukážeme vejce i té levé hemisféře a zeptáme se jej, proč si z nabízených předmětů vybral právě vejce, jeho levá, na jazyk zaměřená hemisféra přijde pravděpodobně s nějakou racionalizací, jako že měl vejce včera ke snídani. To jsou samozřejmě výsledky, které jsou pro vědce nesmírně zajímavé.
Pokud tímto způsobem testujeme rozdělený mozek, je těžké nedospět z chování těla k závěru, že pravou polovinu mozku obývá tichá inteligentní osoba, které jen chybí přístup k jazykovému vyjadřování a o které levá hemisféra neví vůbec nic. To je navíc třeba ukázáno i na případech, kdy pacienti s takto rozděleným mozkem jsou schopni plnit současně dvě rozdílné manuální úlohy, které pacient s plně funkčním mozkem nezvládne. Jedním z takových úkolů je zadání nakreslit každou rukou zcela jiný obrázek. Pro pacienta s rozděleným mozkem je úkol snadý, ale mozek bez zásahu není něčeho takového schopen. Dokonce se zdá, že máme mnoho důvodů věřit, že každá polovina z takto rozděleného mozku má vlastní vědomí. Protiargumentem k něčemu takovému může být požadavek, že každá vědomá bytost musí mít rozvinuté komplexní jazykové schopnosti. Potom bychom ale upřeli vědomí i malým dětem a mnoha zvířatům.
Ještě těžší se jeví popření dvou nezávislých vědomí v jednom mozku, když zkoumáme rozdělný mozek pacientů, kteří mají jazykové schopnosti v obou mozkových hemisférách. Známe například slavný příklad mladého pacienta, kterého se zeptali, čím by chtěl být až vyroste. Jeho levá hemisféra okamžitě odpověděla že projektant, zatímco pravá odpověděla pomocí kartiček s písmeny že závodník. Ono to vypadá, že se obě mozkové hemisféry občas dokonce dostanou do určitého druhu verbalizované hádky.
A mají-li obě mozkové hemisféry svá vlastní nekompatibilní přání a názory, potom se ptejme, jak se s takovou situací vyrovnají náboženství, kde je široce přijímano, že spasení té které osoby závisí především na osobním názoru na tu kterou náboženskou doktrínu. Co když levá hemisféra mozku pacienta s rozděleným mozkem přijme spásu z rukou Ježíše, zatímco ta pravá Ježíše odmítne? Co když jedna hemisféra odříká šahádu a přihlásí se tak k víře v Aláha, zatímco ta druhá bude mít názor na islám veskrze negativní? Nepochybuji o tom, že si s takovými případy ti příslušní bohové poradí, ale jedno moderní vědě už jen velmi těžko upřou. Žádný věřící dnes nemůže zpochybňovat schopnost vědců chirurgicky rozpůlit duši.
Článek je upravenou verzí jedné kapitoly z nové knihy Sama Harrise Waking Up.