Papež František čili Jorge Mario Bergoglio nastoupil do svého úřadu 19. března 2013 po abdikaci svého předchůdce Benedikta 16. Po roce jeho úřadování a vystupování v médiích bychom si mohli říci, jestli opravdu něco podstatného změnil nebo ne.
Můj stále silnější dojem je, že opravdu něco změnil a sice to nejpodstatnější – image. Nic jiného ostatně ani přinést nemohl a kdokoli do něj vkládal nějaké větší naděje, měl by se rychle vrátit do reality. Účelem Františkova zvolení bylo právě a pouze změnit vnímání církve, ne změnit církev.
Už v květnu 2013 prohlásil, že se i až ateisté mohou dostat do nebe, což bylo okamžitě dementováno z jiných vatikánských míst s tím, že ateisté samozřejmě skončí v pekle. Po technické stránce je ovšem papežovo prohlášení v pořádku. Ateistům je totiž takové prohlášení jedno, vzhledem k tomu, že na podobně uspořádané zásvětí nevěří. Pokud se tedy nějaký ateista chce dostat do nebe, pak vlastně není ateistou ale věřícím a dostat se tam podle učení ŘKC může. Ve stejném měsíci odmítl papež František interrupce a vyzval k ochraně nenarozených dětí.
V červenci 2013 se vyjádřil k otázce homosexuality: „Pokud je někdo gay a hledá Boha a má dobrou vůli, kdo jsem já, abych ho soudil?“ Zdálo se že hlava katolické církve dostala zázračnou vizi při které prozřela, že šikanovat lidi za neškodnou sexuální orientaci je prostě zlé. Pokud jste tomu věřili, je mi líto ale byla to propaganda.
Tuto větu totiž pronesl po dlouhé korespondenci Vatikánu se skupinou Kairos 98 jejíž vznik byl částečně iniciován smrtí Alfreda Ormanda, jenž se zapálil na Svatopetrském náměstí ve Vatikánu 13. ledna 1998 na protest proti postoji katolické církve vůči homosexuálům. (Zemřel o několik dní později v nemocnioci.)
Papež, stejně jako celá ŘKC ale stále chápe homosexualitu jako nebezpečnou úchylku, což dokázal i vysvětlováním, že homosexualita není hřích, ale homosexuální styk ano. Je to kouzelný způsob, jak někoho odsoudit, způsobit mu celoživotní trauma, a přitom se tvářit blahosklonně a říkat „já vás nesoudím“!
V červenci 2014 pak František přijal zástupce sexuálních obětí kněží, poprosil je za odpuštění a sloužil za ně mši. Pěkné gesto, ale mnohem lepší marketingový tah. Co ve své homilii vlastně řekl?
Je mi úzko a bolí mě, že někteří kněží a biskupové znásilnili nevinnost nezletilých i svoje vlastní kněžské povolání, když se na nich dopustili sexuálního zneužití. Jde o něco více než o zavrženíhodné skutky. Je to něco jako svatokrádežný kult, protože tyto děti byly svěřeny kněžskému charismatu, aby byly vedeny k Bohu, a oni je obětovali idolu své žádostivosti. Zprofanovali samotný obraz Boha, k jehož obrazu jsme stvořeni.
…
Jsem před Bohem a Jeho lidem hluboce zarmoucen nad hříchy a těžkými zločiny sexuálního zneužití spáchanými členy kléru na vás a pokorně prosím o odpuštění.
Prosím o odpuštění také za hříchy opomenutí církevních představených, kteří neodpověděli adekvátně na oznámení o zneužití prezentované rodiči i samotnými oběťmi zneužití. Způsobilo to ještě větší utrpení těm, kdo byli zneužiti, a vystavilo nebezpečí další nezletilé, kteří se tak ocitli v situaci ohrožení.
Když papež František mluví o zneužívání, nedokáže si připustit, že podstata organizovaného zločinu nebyla v jednotlivých lidech, kteří se dopouštěli zneužívání dětí ani v lidech kteří jako jednotlivci v různých funkcích zklamali, ale že byla v systému samotné církve. Ostatně nakonec chápe i to, že oběti takových zločinů přišly za ním – představitelem zločinecké organizace, která tyto zločiny kryla – jako akt „boží milosti“ a dává i slib nápravy.
Jenže udělal opravdu něco takového? Ne, ustavil komisi na ochranu nezletilých, ale všech 12 členů konkláve, na které si stěžovaly oběti zneužití, že tyto zločiny zlehčovali nebo dokonce kryli, dál zastává své úřady. Konkrétně to byli:
Norberto Rivera Carrera, Mexiko
Oscar Rodriguez Maradiaga, Honduras
Timothy Dolan, USA
Angelo Scola, Itálie
George Pell, Austrálie
Dominik Duka, Česko
Tarsicio Bertone, Itálie
Donald Wuerl, USA
Marc Ouellet, Kanada
Sean O’Malley, USA
Leonardo Sandri, Argentina
Peter Turkson, Ghana
Taktéž v červenci 2014 slíbil tvrdě zakročit proti pedofilům v církvi. Zároveň ale prohlásil že:
„Dvě procenta pedofilů jsou kněží a dokonce biskupové a kardinálové,” (La Repubblica)
V čem je problém? V první řadě většina pachatelů vůbec nejsou pedofilové v medicínském smyslu slova. I kdyby tedy v římskokatolické církvi nebyl jediný pedofil, podobným zločinům to nezabrání. Ten druhý problém je že pedofilie je v populaci zastoupena v mnohem vyšší míře než jsou 2%. Něco na té větě tedy nesedí. Působí dojmem, že v církvi jsou jen 2% pedofilů, ale je to přesně opačně – z celkového množství pedofilů jsou 2% kněží, což by ovšem bylo mnohem více, možná 10% ale třeba také 25% z celkového počtu kněží. Jinak je to ovšem rozbor k ničemu, protože ani nevíme, kde papež František tohle číslo vzal.
Co tedy zbude? Okamžiky, kdy papež pózuje jako klaun či hasič, nebo objímá chlapce, který vyrušoval při kázání – mediální klišé hodná provinčního diktátora. Jak by ne, celá „lidská tvář“ církve je stejně umělá jako namalovaný kohout na hlavě knížete Karla. Je to image střižená na zakázku pro katolickou církev, která tak nutně potřebovala vylepšit tvář po všech těch odpornostech, které se na ní vyvalily za poslední leta. Není to žádná konspirační teorie, je obecně známo, kdo pro Vatikán tuto kampaň vytváří: Greg Burke, bývalý zpravodaj televize FOX.
Celé provedení tomu také odpovídá. Homosexuálové, ateisté i věřící zbavte se už těch iluzí. Katolická církev se měnit nehodlá a nebude. Papež František není nový hrdina ale největší prázdná bublina, kterou dokázal Vatikán za poslední roky vyrobit.
Chcete perličku na závěr? Víte kdo je předsedu oné nové Komise pro ochranu nezletilých? Seán Patrick O’Malley! Ano ten na seznamu! Myslí si snad papež František, že právě takhle vypadá náprava? Vlastně ano, protože pro uklidnění v církvi to stačí.