V pátek a sobotu prováděli policisté poměrně rozsáhlou akci v prostorách muslimských organizací sdružených pod hlavičkou Ústředí muslimských obcí (UMO). Je to zastřešující organizace českých muslimů a státem oficiálně registrované náboženská společnost. Domovní prohlídky potom probíhaly i na jiných místech Prahy. UMO je organizace, která v Praze provozuje soud šaríja, do Prahy zve antisemitské kazatele a její předseda Alrawi káže muslimům, aby bili své děti, pokud se odmítnou modlit a vychovávali je v nenávisti k nevíře. Důvodem k zásahu bylo vydání a distribuce knihy obsahující rasismus, antisemitismus, xenofobii a násilí proti takzvaným méněcenným rasám. Obviněn byl jeden 55-ti letý muž a s několika z nich bylo zahájeno řízení o vyhoštění z ČR. Věk obviněného muže souhlasí s věkem místopředsedy UMO, Vladimírem Sáňkou.
Proti zásahu se ohradili jak sami muslimové, tak jejich další sympatizanti. Česká televize uvedla: „Razie začala před začátkem páteční modlitby, na kterou se v centru sešla asi stovka lidí. Někteří návštěvníci modlitebny si na zásah policie stěžovali. Nechovala se prý podle řádu modlitebny a na místo vtrhla i v botech. Páteční modlitba má navíc pro muslimy zvláštní význam.“
Šádí Shanaáh, kandidát Strany zelených do Evropského parlamentu a spoluzakladatel projektu propagující islám v českých školách, k zásahu uvedl: „Domnívám se, že zásah maskovaných policistů v plné modlitebně za účelem zadržení jednoho nebo několika jednotlivců je naprosto neadekvátní. Představme si, že by policie zasahovala v kostele v neděli ráno uprostřed mše za účelem zadržení několika jednotlivců, které může zatknout kdykoli jindy.“
Sekulární pohled na akci na stížnosti kritiků
V sekulární a demokratické společnosti by žádná skupina obyvatel neměla mít zvláštní práva jen na základě své víry, přesvědčení nebo ideologie. Na rozdíl od islámských apologetů si dovedu bez problémů představit zásah policie při nedělní mši, pokud by policie měla informaci, že je tam páchán trestný čin nebo se tam nachází osoba, kterou chtějí předvést. Modlitba nebo jiný náboženský rituál nemůže být omluvou nebo ochranou před postupem policie a stejně tak policie by měla k modlícímu se člověku přistupovat naprosto stejně, jako ke člověku, který jí, sedí, zpívá, plave, čte nebo jen tak postává.
To, jaký náboženský význam přisuzuje ten který člověk tomu kterému rituálu by z hlediska státní správy mělo být naprosto irelevantní. Státní orgány by takovému konání neměly klást žádné speciální překážky, ale také by na ně neměly brát žádné zvláštní ohledy. Z tohoto úhlu pohledu bylo naprosto v pořádku, že policie zasáhla na místě a v čase, kde předpokládala přítomnost podezřelého člověka nebo lidí. Stížnosti, že se zásahová jednotka nevyzula a nerespektovala řád modlitebny, svědčí buď o velké aroganci toho muslima, jeho odtržení od reality nebo o obojím dohromady.
Další námitky proti zásahu
Někteří komentátoři proti zásahu vyjádřili ale i další námitky. Považují zásah speciálních policejních jednotek na několika místech, jen kvůli vydání jedné knihy a předvedení jediného veřejně činného člověka, za nepřiměřený. Námitka proti počtu policistů je podle mého názoru nesprávná. Policie zasahovala v místě shromáždění desítek osob. Situace se mohla a nemusela vyvinout třeba i k násilí nebo k ničení důkazů. Přítomnost mnoha policistů v takovém případě prostě dává smysl a zajistila, že nedošlo k žádnému násilí nebo jiným škodám. K přiměřenosti zásahu je také třeba podotknout, že podle policie je podezřelý obviněn z trestného činu, se sazbou až deset let vězení. Tedy žádný lehký přestupek.
Další námitky mohou směřovat proti trestnosti verbálních trestných činů jako takových. I podle mě zcela je legitimní názor, že člověk by neměl být obviněn za jakýkoliv slovní nebo písemný projev. Debata o tomto přesahuje možnosti tohoto článku a sám si myslím, že by u nás v tomto směru měla panovat větší svoboda. Je třeba ale podotknout, že policie, zastupitelství a soudy se řídí platnými zákony a mají povinnost konat v jejich rámci. Tato stížnost tedy nemůže směřovat přímo na policii, ale spíše k zákonodárcům a poslancům. Také je nutné připomenout, že muslimové a ti samí lidé, kterým dnes připadá zásah policie nepřiměřený, jsou většinou horlivými zastánci zpřísňování a dalšího omezování svobody slova. Za všechny citujme samotného místopředsedu UMO, Sáňku. V rozhovoru pro Český rozhlas Vladimír Sáňka řekl, že „Oba tyhle případy (tj. film Nevinnost muslimů a spisovatel Salmaj Rushdi) se dostávají za hranici svobody slova, tady na Západě je svoboda slova téměř něco svatého a nikdo ji nesmí porušit, ale neplatí to ani tady. Vždyť máme zákony, které mohou trestat hanobení rasy, národa a další jiné věci. Svoboda slova proto nemůže být bez hranic a tady ta hranice byla překročena a měl by existovat elementární respekt k přesvědčení druhých.“
Pro stížnosti lidí, kteří sami horují pro přísnější přístup a pro omezení svobody slova, prostě nemám pochopení. Stěžují si na něco, co sami prosazují pro ostatní. Považuji je za pokrytce.
Poslední a možná i nejoprávněnější námitkou proti zásahu policie, je zasazení tohoto zásahu do kontextu dnešní české společnosti. Policie dnes běžně vazebně stíhá lidi pohybující se na pravé části politického spektra jen za to, že něco řekli, nebo se zúčastnili nějaké akce. V minulosti policie a soudní systém zcela zničili podnikání lidí, kteří vydali Mein Kampf, aniž by tito ještě byli v té době odsouzeni. Policejní komando minulý rok vtrhlo do bytu vedoucí sekretariátu premiéra republiky. Ať už si o paní Nagyové myslíme cokoliv, je velmi nepravděpodobné, že by se před policií skrývala, nebo by kladla ozbrojený či jiný fyzický odpor při zatýkaní. Díky tomuto policejnímu zásahu potom padla vláda České republiky a byly vyhlášeny předčasné volby po několik měsících parlamentní krize. Časově poslední, ale neméně významný byl potom masivní zásah policejních zásahových jednotek, proti growshopům, prodejcům prodávajícím vybavení na pěstování rostlin, často konopí. Na desítkách míst došlo ke zničení živnosti drobných podnikatelů, kteří jevili ochotu s policií spolupracovat a legálně tu podnikali často více než deset let.
V tomto kontextu sice můžeme mít proti tomu, jak se policie v ČR chová námitky, ale na druhou stranu musíme konstatovat, že jde o běžný postup, který nijak nevybočuje z toho, co je tu běžně k vidění. Obvinění z nějakého speciálního postupu policie vůči muslimům jsou v tomto světle nepodložená. To co jsme viděli je prostě běžný způsob provádění policejních zásahů proti těm, kdo prodávají hnojiva, kdo kšeftují s funkcemi v politice nebo těm, kteří vydávají pochybné knihy.
Pokud se muslimové a konkrétně lidé spojení s UMO chtějí příště podobným zkušenostem vyhnout, měli by se připojit k našemu úsilí o větší svobodu slova i ve věcech, které se týkají náboženství. Meč v podobě zákonů proti kritice náboženství a propagaci široce definované nenávisti má totiž dvě ostří a může tnout na obě strany. Nakonec je možné, že po této zkušenosti se tímto směrem vydají ti muslimové, kteří nemají rádi dvojí metr.
Jak již jsem uvedl v prvním odstavci, UMO – Ústředí muslimských obcí, je skutečně organizace, která se v šedé zóně kázání a propagace náboženské nenávisti pohybuje dlouhodobě. Jak její předseda Alrawi, tak teď možná i její místopředseda Sáňka, v tomto směru vzbuzují mnoho kontroverzí. Bez ohledu na otázky a názory uvedené v tomto článku si nemyslím, že tato extremistická organizace by měla mít státem garantované nějaké speciální nadstandardní možnosti v oblasti působení ve školách, věznicích nebo v armádě. Na internetu se objevila smysluplná iniciativa, která žádá, aby UMO nebyla letos umožněna registrace druhého stupně, která by jim přístup k našim dětem a vězňům garantovala. Pokud s tímto souhlasíte podepište prosím tuto petici.