John Martin: Velký den jeho hněvu
Některé věci mají smysl či účel, jiné nemají. Účelem vysavače je odstraňovat prach z podlahy. Účelem odstranění prachu je čistá podlaha, kterou lidé z různých důvodů preferují. Ten identický vysavač ale může ležet zcela bez účelu na skládce nebo třeba ve skladu jako neprodejná položka. Oba dva takové vysavače jsme schopni popsat, kategorizovat, zvážit, vyplnit sáhodlouhé tabulky parametrů a vlastností… a vyjde nám, že ty vysavače jsou zcela shodné. Ale teprve člověk a jeho podlaha dává vysavači ten smysl.
A podobné je to i s náboženskou vírou. Abychom mohli mluvit o nějakém smyslu našeho bytí, musíme naši existenci vztáhnout k jiným věcem. Například: „Jsem tu pro svoji rodinu.“ nebo „Jsem tu kvůli důležitému úkolu či práci.“ To jsou ale jen parciální účely. Vždy se můžeme ptát dál. Jaký smysl má tvá práce? Jaký je smysl tvé rodiny? Ten řetěz otázek má tři řešení. Buď se stočí do kruhu, narazíme na položku, kde nebudeme znát odpověď nebo se rozhodneme dále neptat. K žádnému „celkovému“ smyslu naší existence se tak nedobereme.
Tento problém zdánlivě řeší transcendentní bůh, který stojí mimo náš prostoročas. Nějaká prvotní příčina. K ní je možné vztahovat celý smysl existence… dokud se nezeptáme: „Proč je tu ten bůh? Jaký má smysl?“