Psychotropní látky: Šalvěj divotvorná, ibogain, durman a příbuzné solanecie (díl 3.)

autor: Foxy

předchozí díly:
Psychotropní látky: To co ukazuje boha uvnitř (díl 1.)
Psychotropní látky: Ayahuasca, lysohlávky a peyotl (díl 2.) 

Šalvěj divotvorná – Salvia divinorum

Šalvěj divotvorná je rostlina z čeledi hluchavkovitých (Lamiaceae). Tato rostlina pochází z hornaté části jižního Mexika. Lidových názvů má mnoho. Je botanicky považována za produkt lidského pěstování, protože je prý schopna se rozmnožovat pouze vegetativně (stonkovými řízky), nikoli pohlavně (semeny). Na druhou stranu se objevují i zprávy, že tato šalvěj je schopna plodná semena vytvořit a že je to normální přírodní evolucí vzniklý druh. Ale ať už je to pravda nebo ne, mimo mazatéckou kulturní oblast se tato rostlina vyskytuje jen jako nepůvodní druh pěstovaný ve sklenících a některých domácnostech.

Pro své psychoaktivní účinky jsou užívány listy, obsahující hlavní účinnou látku nazvanou Salvinorin A. Účinky a délka jejich trvání se mohou výrazně lišit v závislosti na dávce a způsobu užití. Zdrojem psychoaktivních účinků šalvěje divotvorné je bicyklický diterpen salvinorin A. Ten je součástí pryskyřice, která se tvoří pod žláznatými chloupky na listech. Pryskyřice obsahuje také další látky, např. salvinorin B, C či D – ty však nejsou psychoaktivní. Salvinorin A je selektivním inhibitorem kappa-opioidních receptorů a je zatím jedinou známou látkou působící na tyto receptory, která zároveň nepatří mezi alkaloidy. Průměrná účinná dávka salvinorinu A je velmi nízká a pohybuje se v rozmezí pouhých 0,2–0,5 mg, což z něj jakožto z chemické látky činí nejsilnější přírodní halucinogen vůbec.

Svými účinky je salvinorin halucinogenem (narušení pohybové koordinace, zrakové halucinace, prožitek „jiné reality“, pocity empatie, vyrovnanosti nebo naopak zmatení či strachu atd.). Účinky v nízkých dávkách jsou zejména zvýšení vizuální představivosti, pocity empatie, záchvaty smíchu a narušení pohybové koordinace. Časté jsou také pocity, kdy uživatele „něco“ táhne do strany, změní se směr a síla gravitace, nebo pocit, že tělo obklopuje pevná neviditelná krusta. Vysoké dávky jsou charakteristické prohloubením optických halucinací až za hranici ztráty kontaktu s realitou a úplným pohlcením vizemi; cestováním časem, dissociací (rozpuštěním) osobnosti v nekonečnosti vesmíru (OBE) a spirituálními prožitky.

Po tisíce let je Salvia pěstována v mexické oblasti Oaxaca, v pohoří Sierra Mazateca, starobylým kmenem Mazatéků. Používají ji k rituálním obřadům, podobným těm, ke kterým byly v Mexiku tradičně používány psilocybinové houby či peyotl.

Durman – Datura

Durman je rod rostlin z čeledi lilkovitých. Všechny durmany jsou jedovaté a zároveň halucinogenní rostliny kvůli obsahu tropanových alkaloidů jako je atropin, skopolamin nebo hyosciamin. Rod Datura má díky halucinogennímu, ale i léčivému účinku dlouhou tradici využívání jak na Starém kontinentě, tak i v Novém světě.

Obyvatelé Nového světa považovali durman za posvátnou rostlinu a u některých kmenů s ním směla zacházet pouze pověřená osoba. Sloužil hlavně k věštění. Indiánský kmen Čibčů, který žil na území dnešní Kolumbie, dával odvar z durmanu pít manželkám svých zemřelých soukmenovců a jejich otrokům. Durman u nich vyvolal strnulost a oni tak mohli být zaživa pohřbeni se svým pánem.

V Indii byla tato rostlina pokládána za účinné afrodiziakum. O durmanu se tvrdilo, že zbavuje ženy studu a semena se jim proto někdy tajně přidávala do jídla. Podobně ale mohli dopadnout i muži, kterým indické tanečnice sypaly semena durmanu do vína. Jejich oblouznění hosté prý pak vyzradili každé tajemství.

U některých kmenů v Africe se dodnes používá Datura fastuosa v procesech se zkouškou neviny a také v obřadech spojených se vstupem do dospělosti. V těchto obřadech se dospívajícím dívkám podá halucinogen a poté následuje rituální bičování a deflorace. Durman používali rovněž staří Aztékové, kteří ho nazývali tlapatl. U Aztéků, patří durman mezi posvátné halucinogeny a měl velký význam při zasvěcovacích rituálech.

Vzhledem k obsahu atropinu a skopolaminu, působí tato droga jako typický deliriogen – má intenzivní centrální anticholinergní vlastnosti, které zpravidla vedou ke kvalitativní poruše vědomí. Halucinogenní účinky durmanu, které se projevují v přechodu mezi vědomím a spánkem, jsou způsobeny především skopolaminem (atropin a hyoscyamin zde hrají spíše druhořadou úlohu) a od běžných intoxikací se liší; člověk si z průběhu silnější intoxikace moc nepamatuje. Ztrácí veškerý pojem o skutečnosti a upadá do hlubokého spánku, podobného alkoholickém deliriu.Účinek tropanových alkaloidů se u intoxikovaného projevuje touhou a snahou po intenzívním pohybu a vznikem zrakových, sluchových a čichových halucinací. Tyto halucinace jsou velmi pohyblivé, mnohočetné a mají povahu létání, ježdění a otáčení. Zde je zdroj prožitků “čarodějnic” a jejich létání na košťatech (dřevní předchůdce dnešních robertků), a to, co z těchto nešťastnic vynutili u výslechů, by se dalo označit za “tripreporty”. I proto mají výpovědi z různých míst i dob mnoho společných rysů.

Iboga – Tabernanthe iboga

Iboga je tropický keř, poskytující halucinogenní a stimulační drogu, vhodnou i k léčení závislosti na opiátech. Iboga v malých dávkách stimuluje centrální nervový systém, ve velkých navozuje halucinace. V západní Africe je ibogain užíván z rituálních důvodů.

Iboga je centrálním objektem náboženství Bwiti praktikovaného v západní Africe, především v Gabunu, Kamerunu a Republice Kongo. Zde jsou užívány části rostliny v mnoha rituálech. Kůra je nejčastěji užívána v podobě odvaru, rozemletá i čerstvá. Iboga je požívána v masivních dávkách, 1-3 košíky kůry během 8-24 hodin při zasvěcení do Bwiti.

Iniciace je drsný obřad, při těchto rituálech někdy dochází k úmrtí. Při iniciaci se iboga kombinuje s rostlinami jako Alchornea floribunda a Elaeophorbia drupifera, které dohromady s ibogou působí jako MAO inhibitory. To může způsobit až fyzické zhroucení a formativní prožitek blízké smrti, což je při rituálu žádoucí. Věří že požití jim umožní kontakt se světem duchů a komunikaci s předky. Podle pygmejských pověstí vznikla iboga z těla roztrhaného muže, aby s ním jeho manželka mohla rozmlouvat. Ženská verze Bwiti bývá nazývána Mbiry.

Menší dávky, 2-5 kávových lžiček rozemleté kůry, jsou užívány ve spojení s rituálními a kmenovými tanci, pořádanými většinou v noci. Účinkem se blíží MDMA, soudobé taneční droze zvané Extáze.

Bwitisté byli objektem persekuce katolických misionářů, kteří proti tomuto náboženství vystupují dodnes. Ještě před svým nástupem do funkce prezidenta Gabunu (roku 1960), bránil Léon M´ba kult Bwiti a užívání ibogy u francouzských koloniálních soudů.

6. června 2000 pak Koncil ministrů Republiky Gabon vyhlásil ibogu národním pokladem.