Jestli je na českém ateismu něco opravdu smutného, tak je to jistá myšlenková lenost, která tu zavládla v době reálného socialismu a z velké části dosud trvá. Část věřících si naprosto upřímně myslí, že je tento stav od ateismu, nebo alespoň českého ateismu neoddělitelný.
I když mě prohlášení v tomto smyslu pravidelně rozčilují, nemohu si zároveň neuvědomovat, že za nimi cosi je. Ve věřící společnosti vyžaduje uvědomění si nepotřebnosti idey Boha poměrně slušný duševní výkon, zatímco v době reálného socialismu stačilo prostě nedělat nic. (Jak ostatně podotýkal i Filip Tvrdý ve své přednášce na Atheoconu 2013)
Tato selekce je pravděpodobně také důvodem, proč se k ateistům v tradičně věřících zemích řadí převážně intelektuální elity, zatímco u nás k nim patřili i lidé, kteří by ani nezvládli jinou školu než VUML.
Chci tím říci, že statistika ateistů je poněkud ošidná, na což právě hrají i mnohé náboženské nátlakové skupiny. Na jednu stranu se totiž k ateismu hlásí intelektuální špičky a na druhou stranu se s ním vezou také lidé intelektuálně líní.
Pravdou je, že nevíra v Boha neimunizuje člověka před pověrčivostí či stereotypy a rozhodně ho nedělá neomylným. I když tedy neplatí ono už všemi preláty otravně omílané rčení Viktora Fischla „Kdo nevěří v Boha, věří kdečemu„, které má navozovat pocit že křesťanství chrání lidi před pověrčivostí, zároveň žel neplatí ani to, že by s vyšším počtem ateistů klesala pověrčivost nějak automaticky.
Čelíme tlaku ze strany církví ale i nezdravé iracionality samotné. Je celkem pravděpodobné, že pokud bychom dokázali potlačit přebujelý vliv římskokatolické církve, nahradila by ji jiná stejně absurdní náboženská či kvazináboženská konfese.
Proto jsem přesvědčen, že pouhý úpadek náboženství není vlastně zas až tak důležitý a vlastně ani úplně žádoucí, pokud nebude zároveň nahrazeno něčím lepším.
Michel Onfray v jedné části Ateistického manifestu (Traité d’athéologie) říká, že se v naší historii stalo něco špatně, přesněji, že „projekt osvícenství“ je dosud nedokončená práce, na níž je třeba navázat. Já musím přiznat, že této myšlence přikládám stále větší význam.
Protože nemám lepší vlastní definici, budu teď citovat PhDr. Daniela Špeldu, Ph.D.
Osvícenství bylo emancipačním hnutím, protože usilovalo o sebeurčení člověka a jeho vysvobození ze zajetí pověr, předsudků a přežilých sociálních struktur. Osvícenci věřili, že prostřednictvím poznání se lidé mohou zbavit předsudků a pověr. Pověrami se myslely například různé náboženské nebo rituální zvyklosti, jak se uchovaly zvláště v lidových zvycích (vánoční zvyklosti, jarní rituály atp.). Kromě toho mezi pověry osvícenci řadili i nevědecké formy myšlení, jako byla astrologie nebo magie. Za předsudky osvícenci pokládali opět zejména náboženské a lidové představy o uspořádání a chodu přírodního a sociálního světa. Podle osvícenců jsou tyto pověry a předsudky rozumově neobhajitelné. Lidé by se měli emancipovat od všeho, co neobstojí před soudem rozumu především kvůli tomu, že pouze racionální uvažování z nich činí soběstačná, svéprávná a samostatná individua.
Jak vidíte zůstává i dnes náš problém stejný a výzva osvícenců se nás týká naprosto stejně.
Při setkání s náboženstvím i pouťovým šarlatánstvím prezentovaným veřejnoprávními médii jako cosi solidního a správného, je nám vlastně znovu předkládána otázka:
Rozum, nebo něco jiného?
Také ŘKC se pouští do podivné hry, v níž už i její nejvyšší představitelé neváhají označovat humanismus za největší zlo a osvícenství za původce morálního a sociálního úpadku.
Pokud mi nevěříte, stačí si přečíst Pastiersky list Konferencie biskupov Slovenska na prvú nedeľu adventnú 2013:
Aktéri kultúry smrti používajú na jej presadenie značne prešpekulované metódy. Do veľmi ušľachtilých pojmov vkladajú úplne nový a opačný, teda dehonestujúci obsah. Hovoria o „ľudských právach“ a o „právach dieťaťa“, ale do týchto práv chcú presadiť také veci, ktoré ľuďom aj deťom škodia. Pod rúškom práv dieťaťa, ktoré oni presadzujú, otec a matka strácajú možnosť svoje deti zodpovedne vychovávať. A pritom dieťa má prirodzené, Bohom dané právo na výchovu. Stúpenci kultúry smrti prichádzajú s novou „gender ideológiou“…
Kultúra smrti skutočne ohrozuje existenciu národa. Pri takom ohrození predošlé generácie neváhali umierať za ochranu vlasti. Od nás sa ešte taká veľká obeta nežiada, ale žiada sa, aby sme boli ostražití. K ostražitosti vyzývame nositeľov moci na všetkých úrovniach, rodičov, školské samosprávy a všetkých ľudí dobrej vôle. Aby sme prejavy kultúry smrti odmietali už v zárodku. Náš hlas pri akýchkoľvek voľbách môže dostať len ten kandidát, ktorý odmieta kultúru smrti.
Slovenší biskupové se tedy pouští do klerofašistické politiky po vzoru svého „předskokana“ Kotleby a používají při tom výrazivo z knihy „Architekti kultury smrti“ od Donalda de Marco a Benjamina Wikera.
Ani u nás ale není situace právě růžová. Fanatických církevních fašistů je zde sice méně, ale informovanost našich lidí o tom, proti čemu tak brojí je zoufale nízká.
V současnosti se tak dostáváme do zvláštní paralely k historickému vlivu osvícenství na českou společnost. Kdysi totiž zasáhlo jen poměrně malý okruh intelektuální elity, zatímco většina společnosti zůstala ovlivněna protireformací.
Právě něčeho takového bychom se měli vyvarovat, aby se organizovaní ateisté nestali tajemným uzavřeným klubem jako Svobodní zednáři. Sám si nemyslím, že je intelektuální skleník smyslem našeho sdružení, proto můžete tento článek chápat jako mou soukromou výzvu.
Opravdu nutně potřebujeme oslovit společnost, dostat do obecného povědomí, co skutečně je a co opravdu není kritické myšlení, co je vlastně humanismus a co znamená osvícenství. Vysvětlovat lidem, že je správné nebát se používat rozum.
Ukazovat lidem, jak si na cokoli mohou utvořit vlastní názor, jak diskutovat, rozpoznávat argumentační klamy, jak zvažovat možnosti a ověřovat pravdivost tvrzení.
Můžeme to dělat mnoha způsoby, podstatné je ale, abychom to dělali. Cestou určitě může být vlastní publikační činnost, překlady, přednášky, diskuse, videa atd. (Určitě stojí za pozornost, že třeba Michel Onfray založil lidovou univerzitu v Caen.)
Máme obrovské resty v dostupnosti běžné sekulární literatury i knih moderních ateistických autorů, naprosto mizivou až žádnou prezentaci v médiích.
Atheocon 2013 byl jistě dobrý krok, ale nic by neznamenal, pokud nebudou následovat další. Nebojte se dávat návrhy, i kdyby třeba neměly být v tom stavu použitelné nebo dokonalé.
Ostatně přinést je můžete už za nedlouho na setkání Na Břežance (odkaz). Pasivita je to jediné, co si právě teď nemůžeme dovolit.