Došel jsem k zajímavému poznatku, o který bych se rád podělil. Jde konkrétně o to, že ateisté poslední dobou rádi uzavírají svatby prostřednictvím unitářských duchovních.
Náboženská obec českých unitářů není zrovna nějak početná, ba na mnoha místech už vypadá spíše jako klub pamětníků, scházejících se při tradiční kávě a sušence, přesto dostává poslední dobou zvláštní roli ve společnosti, ne nepodobnou té, kterou mívala za první republiky.
Na jednu stranu to vlastně není překvapivé – naše moderní společnost opravdu nevytváří dostatečně efektní přechodové rituály a mnohé jiné náboženské spolky mají takové podmínky pro provedení svatebního obřadu, že je nejen pro ateistu a i pro mnohého panteistického volnomyšlenkáře velmi těžké, ne li nemožné na ně přistoupit.
Čeští unitáři jsou naproti tomu tou nejvíce oddogmatizovanou a zároveň nejvíce psychologizovanou skupinou, kterou asi můžeme mezi náboženstvími najít. Jejich vyznání jim proto nebrání dělat svatby na místě, které si svatebčané pro obřad vyberou, oddávat homosexuální páry nebo dokonce ateisty.
„Jasně že jsme slyšeli o boháči, velbloudu a uchu jehly. Ale slyšel vy jste o unitářské jehle?“*
Svým výkladem Boha se přibližují Xenofanově pantheismu – není ani tak důležité se k němu modlit (vlastně je to zbytečné), jako snažit se jej pochopit. Tím jsou třecí plochy mezi unitáři a ateisty velmi ohlazené, takže nezadávají důvod k nějakému opravdu vážnému konfliktu v této oblasti. Bůh v unitářských představách nic nenařizuje, netrvá na nekonečném uctívání, neslibuje posmrtné nebe a peklo. Proto když uvidíte klečet v kostele unitáře, znamená to, že se mu rozvázala tkanička.
Unitářská představa Soudného dne*
Bohužel (zde je tento povzdech správně) i někteří unitáři mají vnitřní konflikt s Novými Ateisty, zvláště s Richardem Dawkinsem a jejich společnost se také rozhodla přijmout jidášský peníz v kauze církevních defraudací, který dělá asi 35 milionů (nejmenší z úplatků), což ale i tak zrovna nepozvedlo její morální kredit.
Přiznávám, že mě vlastně právě u této náboženské skupiny mrzí tento prohřešek nejvíce, protože jsem ji vždycky považoval za extrémně zajímavý prvorepublikový experiment Norberta Fabiána Čapka a zároveň za jistou alternativu právě pro vykonávání podobných obřadů jako jsou svatby (a také trochu za něco jako historickou i rodinnou památku – moje babička byla unitářka).
Ostatně české duchovnosti podle mě odpovídala panteistická a v podstatě až agnostická duchovnost unitariánství vždy lépe, než těžkopádné obřady protěžované katolické církve. Jen jí asi v posledních desetiletích chyběly tak velké osobnosti jako vzpomínaný N. F. Čapek.
*Vtipy v tomto příspěvku pocházejí ze stránek Unitarie