Synoda mrtvých

Římskokatolická církev se ráda dovolává na svou dvoutisíciletou historii, je tedy na místě jí občas něco z její historie připomenout. Na obraze Jeana Paula Laurense vidíte dva papeže: Formosu a Štěpána VI.

Zatímco Štěpán VI (muž s napřaženou paží vlevo) vznáší obžalobu, obžalovanému Formosovi (na trůně) je to zjevně zcela jedno. Tou dobou už byl devět měsíců po smrti.

Papež Štepán VI. nechal jeho tělo v roce 897 vykopat, obléknout do papežského roucha a posadit na trůn aby ho mohl soudit a (světe div se) opravdu jej odsoudili! Mrtvola byla zbavena svěcení, smýkána ulicemi Říma a nakonec hozena do Tibery.

O tom si ostatně můžete přečíst i jinde. Proč ale tenhle šílený tyátr? Divte se, byla v tom politika. Formosus byl totiž stoupencem východofranského krále Arnulfa Korutanského, zatímco jeho nástupce byl stoupencem opačné strany.

Dnes tuto dobu popisují katoličtí historici jako temnou dobu papežství. Otázkou je, kdy tedy byla ta světlá doba? Posloupnost papežů je napěchovaná podivnými osobnostmi, částečně děravá a asi dost zfalšovaná.

Nejsem historikem církve, ale opravte mě, jestli se mýlím, neukazuje právě tahle příhoda to jak hluboce zasahovala církev do politiky a politika do církve? Nestávali se náhodou všichni králové a císaři vládci svých území tak, že jim v kostele vložil na hlavu korunu představitel církve, čímž jim udělil právo vládnout pocházející přímo od Boha? A byli to ti samí králové, kteří vedli války po naprostou většinu středověku a to tak důkladně, že v podstatě neexistovalo delší středověké období míru? O co je tedy tento příběh temnější, než jakákoli jiná doba z těch mnoha staletí, kdy náboženství posvěcovalo moc?

 

Zdroj foto: Wikipedia