Hlavním definičním znakem náboženství je nepochybně víra v Boha(y), či nějakou nadpřirozenou entitu(y) obecně. Avšak co kromě víry v nadpřirozenou bytost je spjato s náboženstvím tak bytostně, že takřka není možné to od něj oddělit a přitom zároveň stále mluvit o náboženství? Násilí, xenofobní nesnášenlivost a intolerance, zní odpověď. Každé náboženství v sobě má zakódovanou sadu svých apriorních pravd, které jsou neslučitelné se sadou apriorních pravd jiných náboženství, přičemž výslednicí z logiky věci musí být přítomnost výše zmíněných atributů. Nejen historie, ale i současnost nám ukazuje, že bez těchto rysů náboženství není náboženstvím. Projevy násilí mezi příslušníky jednotlivých náboženství, tedy „náboženské války“, však zdaleka nejsou otázkou minulosti. Naopak. Česká média (a v řadě případů nejen česká) jsou však natolik zaneprázdněna informováním o „důležitých věcech“, že se v nich o aktuálních projevech náboženského násilí téměř nedozvíte. Výjimku tvoří pouze strohé zprávy o tzv. „teroristických aktech“, které ovšem pochopitelně „nemají s náboženstvím nic společného“ (kromě dezinterpretace daného náboženství, pochopitelně…). Toto doslova programové ignorování tohoto tématu ze strany českého mediálního světa považuji za skandální a proto jsem se rozhodl, že Vás v tomto novém, pravidelně nepravidelném seriálu budu seznamovat s aktuálními událostmi z frontových linií náboženských válek. Začínáme v Indonésii.
Indonésie je největší muslimskou zemí světa, přičemž procentuálně tvoří muslimové více než 87 % indonéské populace. Buddhismus je zde zastoupen jen minimálně – jeho vyznavači dohromady netvoří ani jedno procento obyvatelstva. Přesto se v Indonésii tyto dvě náboženství dostávají poslední dobou do krvavého křížku. Začátkem srpna pak tření mezi islámem a buddhismem skončilo bombovým útokem na buddhistický chrám, při kterém byli zraněni tři lidé. Atentát však má zřejmě poněkud širší geopolitický význam, jelikož se pravděpodobně jednalo o „indonéskou odpověď“ na dění na další z mnoha front soudobých náboženských válek, konkrétně na dění v Myanmaru.
V Myanmaru, jak známo, došlo letos na jaře k několika vyostřeným konfliktům mezi buddhisty a muslimy, při kterých zdaleka nebyla nouze o hořící mešity. Nutno dodat, že tento bombový útok nebyl první indonéskou reakcí na dění v Myanmaru. Tou relativně méně násilnou byla třeba demonstrace indonéských muslimů, ve které světu sdělovali, že chtějí „zabít myanmarské buddhisty“. Ostatně jak do Myanmaru, tak zpátky do Indonésie, se podíváme v některém z příštích dílů Náboženských válek.
Policie hlídkuje před buddhistickým chrámem Ekayana Buddhist Center v Jakartě.
Zmíněný útok se odehrál v oblasti Kebun Jeruk, což je západní část hlavního města Jakarty, kde stojí Ekayana Buddhist Center, na které byl bombový útok spáchán. Bomby byly umístěny celkem dvě, ta první při vstupu do chrámu, druhá pak uvnitř. Umístěna byla i třetí bomba, avšak její odpálení nakonec selhalo. Útok byl cíleně namířen proti praktikujícím buddhistům, jelikož bomby byly umístěny a odpáleny právě v době pravidelného kázání. Domněnku, že atentát skutečně souvisí s děním v Myanmaru, podpořily i nálezy několika sloganů, odkazujících k situaci v Myanmaru a vyzývajících k sektářskému násilí vůči buddhistům v zemi, které byly objeveny v troskách po výbuších.
Suryadharma Ali, indonéský ministr pro náboženské záležitosti, vyjádřil nad celou událostí politování s tím, že útočníci svým útokem „nerespektovali posvátnost svatého měsíce Ramadánu,“ během kteréhož útok proběhl. Ano, nerespektování posvátnosti svatého měsíce Ramadánu je na celé věci skutečně tím vůbec nejhorším, na tom se jistě shodneme všichni. Jsem také za pana ministra Aliho rád, že posvátnost Ramadánu v Indonésii naštěstí nemůže narušovat zhoubný ateismus, jelikož ten je v této zemi kriminalizován a vzhledem k tomu, že se náboženská víra zapisuje v Indonésii i do občanky, ateismus zde oficiálně neexistuje. To by tak ještě scházelo!
Buddhistický chrám Ekayana Buddhist Center v Jakartě.
Další z indonéských ministrů, Djoko Suyanto, tedy ministr vnitra a politických záležitostí, nad útokem taktéž vyjádřil znepokojení, s tím, že policie případ rychle vyšetří a zároveň zabrání dalšímu násilí. Marzuki Alie, předseda dolní komory indonéského parlamentu, pak v reakci na útoky prohlásil, že Indonésie se stala „cílem zahraniční agendy“. Pokud si ale člověk pročítá reakce v komentářích pod články některých indonéských internetových zpravodajských serverů, jako třeba Jakarta Post nebo Jakarta Times, dočte se zajímavé věci. Jeden indonésský uživatel například Marzuki Aliemu „vzkazuje“, ať se neopovažuje celou věc svalovat na zahraniční agendu. Problém považuje za čistě lokální a jeho hlavní zdroj vidí v tom, že se v Indonésii obecně nic nedělá proti projevům nesnášenlivosti vůči lidem s jinými, než sunnitskými názory či vírou.
Za nechtěně vtipnou pak lze považovat reakci šéfa indonéské státní policie, generála Sutarmana, který prohlásil: „Je možné, že nyní teroristé změní své cíle z křesťanských kostelů na buddhistické chrámy.“ Ano, Indonésie je skutečně jednou z největších „výpaloven kostelů“ na světě – v tomto tisíciletí zde byla vypálena již více než tisícovka kostelů. Změní události v Myanmaru tento trend, a budou tak v Indonésii do budoucna více hořet spíše buddhistické chrámy, než křesťanské kostely, co myslíte?
„Chceme zabít myanmarské buddhisty,“ vzkazují indonésští muslimové.