Často poukazuji na mylná přesvědčení věřících, možná je tedy na čase, abych s nimi také v něčem souhlasil. Dobrá, přiznávám, že stejně jako mnozí z nich bych si přál svět bez ateistů a přiznávám, jim úplnou pravdu i v tom, že ateisté by bez věřících neexistovali. Vlastně považuji tato dvě tvrzení za neoddělitelná.
Ateisté bez náboženství neexistují, protože prostě není žádný důvod aby někdo někoho, nebo třeba i sebe, takto označoval.
Když se ale pustím do dalšího vysvětlování, brzy narazím na základní nepochopení. Teisté často pronášejí ono prohlášení o závislosti ateismu na teismu s téměř vítězoslavným tónem, jako kdyby tím dokázali, že je ateisté prostě nutně ke své existenci potřebují. Já jsem ale přesvědčen, že je tomu vlastně právě naopak. Vysvětlím vám proč.
Démonizace ateistů je starý teistický sport, který pěstovali i ti, kteří se pravděpodobně nikdy v životě nesetkali s žádný člověkem, který by sám sebe za ateistu – bezbožníka označil. Najdete ji už v Bibli, ve středověkých spisech, v Shakespearových hrách, v dílech Thomase Moora a Francise Bacona.
„Toho, kdo by smýšlel opačně (tj nevěřícího), nepokládají ani za člověka, soudíce, že vznešenou přirozenou povahu své duše snížil k bezcennosti ubohého těla zvířecího.“ Thomas Moore – Utopie
„Kdo Boha popírá, vraždí lidskou důstojnost; protože svým tělem je zajisté člověk spřízněn se zvířaty; a kdyby po duchu nebyl spřízněn s Bohem, je to nízké a neušlechtilé stvoření.“ Francis Bacon
Většina z těchto lidí vůbec nemohla ani potkat ateistu v dnešním významu toho slova. Lidé, kteří byli natolik sebekritičtí, aby si uvědomili, že na Boha nevěří, byli totiž zpravidla také dosti inteligentní na to, aby to o sobě neříkali na veřejnosti. Být označen jako ateista tehdy znamenalo zpravidla ohrožení majetku i života.
Tak kde se ale pak ta hrůza z ateismu bere? Jsem přesvědčen, že jde o projev sebevymezení. Když věřící vytvořili škálu, podle které byl nejlepší člověk ten nejvíce a nejhlouběji věřící, jaksi automaticky tím vytvořili také opačný pól – nejhoršího člověka – ateistu.
Pokud víra měla být zdrojem ctností a obranou proti neřesti, pak nevíra musela logicky působit jako pravý opak. Podle tohoto rozdělení má být ateista dokonale bezectný a absolutně ovládaný neřestmi – hněvem, obžerstvím, falší, chlípností…prostě celou řadou neřestí a obtížen všemi smrtelnými hříchy. Tahle představa ateisty je natolik temná, že dokonce přivádí některé věřící k názoru, že úplní ateisté ani neexistují.
Pro ostatní jsou ateisté nutným důkazem polarity dobra a zla, proto neustále přepočítávají mrtvoly všech diktatur, aby sami sebe přesvědčili, že jejich víra má méně milionů obětí, než ateismus. Každé představitelné zlo, dokonce i zločiny uvnitř církví, vysvětlují nedostatkem víry.
Slovo ateismus, které bylo původně označením stigmatu, přijali zatím nevěřící za své. Současný ateismus není ani náboženství ani filosofie, ale emancipační hnutí, jehož cílem je obecné uznání toho, že nevíra v Boha nedělá člověka horším a nezbavuje ho občanských ani lidských práv.
Pro věřící z toho ale zároveň plyne závěr, že víra v Boha nedělá člověka lepším. Což k jejich smůle potvrzují i výzkumy. I když jsou výstupy věřících na téma „ateismus = zlo“ čirou propagandou, která by měla být ve vyspělé společnosti nepřípustná, nevěřím tomu, že by věřící a církevní hodnostáři jakékoli církve, dokázali takovou myšlenku přijmout.
Ateisté nepotřebují teisty kvůli své sebeidentifikaci, respektive „potřebují“ je stejně, jako abolicionisté „potřebovali“ otrokáře a lesby homofoby. Naproti tomu věřící ateisty nutně potřebují. Pokud by teisté nepřičítali nevíře ostatních tak zásadní význam, slova ateismus a ateista by nikdy nevznikla.
Proto budou muset méně pověrčiví lidé počítat s tím, že je ti více pověrčiví budou i nadále nazývat ateisty a mě nezbude, než doufat, že se jednou, třeba až budu velmi starý, dočkám světa bez ateistů a bez věřících. Světa, ve kterém nebude nedoloženým tvrzením přikládána důležitost.