Daniel Dennett
Daniel Dennett je jeden z nejvýznamnějších ateistických filosofů současnosti. Chceme-li chápat jednání a myšlení věřících, je naprosto nezbytné se seznámit s jeho konceptem víry ve víru. Nejenže jim potom porozumíme často lépe, než oni sami, ale tento koncept dokáže zodpovědět i takové otázky, jako proč se věřící bojí o svém přesvědčení byť jen pochybovat nebo proč považují ateismus, nevíru v Boha, za jednu z největších hrozeb současného světa.
Skutečná víra v existenci Boha
Dávno předávno, lidé skutečně v Boha věřili. Někteří v něj dokonce věří i dnes. Mluvíme tu o běžné, nekomplikované a přímočaré víře v existenci nadpřirozených bytostí, podobné víře jako je třeba naše víra v existenci Mount Everestu. Většina z nás Everest na vlastní oči nikdy neviděla, jistě o něm nemáme žádnou podrobnou znalost, ale jeho nekomplikovaná a přímočará existence, jako hromady kamení a ledu je myslím naprosto zřejmá. Věříme tvrzení, že Mount Everest existuje.
Uveďme si další tvrzení. Tvrzení A.
Kazanın kendi hatamdan olduğunu belirten bir belge imzaladım.
Tuto větu nedokáže většina z nás ani správně přečíst. Bez použití překladače nemáme sebemenší ponětí, co ta věta znamená, protože je turecky. Ale já věřím, že je pravdivá! Věřím tomu, protože si ji Dennett vyžádal od velmi důvěryhodného tureckého kolegy. Nechtěl, aby mu kolega řekl, co ta věta znamená, jen měla být pravdivá. A my věříme Danielu Dennettovi, že to byl skutečně důvěryhodný kolega a žádný vtipálek.
Dalším příkladem víry může být tvrzení B.
E=mc^2
Kolik z vás tomuto věří? Asi všichni. Věříme tvrzením A a B? Asi ano. Příkladu A vůbec nerozumíme. Rozumíme ale tvrzení B? Já mu rozumím jen tak napůl. Dokáži vysvětlit jednotlivé členy rovnice, těžko už bych tu rovnici ale třeba nějak derivoval nebo dokázal smysluplně využít. To je ale všechno naprosto v pořádku! Můžeme totiž udělat to, že to porozumění delegujeme na experty. Sice tomu skutečně nerozumíme, ale známe experty, kteří těm tvrzením skutečně rozumějí, dokáží je vysvětlit a pracovat s nimi.
Toto je jedna z obrovských předností jazyka. Jazyk nám dovoluje používat a pracovat s výroky, kterým nerozumíme, kdy jejich porozumění delegujeme na specializované experty. je to velmi užitečná taktika, která funguje v běžném životě, ale i ve vědě. Vědci běžně užívají rovnice, na které sami nemuseli přijít. Říkáme tomu řetěz autority, kdy původní tvrzení pochází z důvěryhodného zdroje a proto mu můžeme věřit, aniž bychom jej sami ověřovali.
Víra ve víru v existenci Boha
Srovnejme si nyní tento vědecký postup se situací v náboženství. V náboženství existují tvrzení, kterým nerozumí ani experti. A nejen že těm tvrzením nikdo nerozumí, ti experti TRVAJÍ na tom, že jim nikdo nerozumí. Udělali přednost z toho, že centrální tvrzení jejich víry jsou nepochopitelná dokonce i těm nejschopnějších expertům a specialistům. To je přece bizarní!
Když se nad tím zamyslíte z této obecné perspektivy, tak je to prapodivná situace. Jak jsme se vůbec do této podivné situace dostali? Asi se tu všichni shodneme, že neexistují žádné rozumné důvody pro víru v to, že existuje Bůh. Stejně tak se shodneme, že existuje celá řada velmi rozumných důvodů a argumentů, proč Bůh neexistuje. Ale, a to je důležité ale, existuje celá řada velmi dobrých důvodů pro deklaraci toho, že existuje Bůh.
Určitě jste se dostali do situace při setkání s věřícím nebo s náboženskou literaturou, že jste si pomysleli: “Jak někdo může něčemu takovému vůbec věřit?” Odpověď je jednoduchá. Nemůže. Ti věřící tomu skutečně nemohou věřit!
Lidé, kteří o víře v Boha příliš nepřemýšlejí
Podívejme se na naše první tvrzení. Tvrzení A. Jistě si dokážeme představit člověka, a takových bude jistě hodně, který bude jeho pravdivost hájit bez ohledu na to, co jsme mu o tom tvrzení před tím řekli. On bude tvrdit, že tomu tvrzení v turečtině věří. Ale to není skutečně víra v to tvrzení (protože to tvrzení neznáme), ale jen víra v jeho pravdivost, bez ohledu na to, co to tvrzení říká. A mnoho věřících lidí podobně přijímá i svou víru v Boha. Ti lidé ji akceptují na základě autority svých náboženských vůdců. To nejsou jistě nijak neobvyklé případy a mnoho lidí je jednoduše příliš zaměstnaných jinými věcmi ve svém životě, než aby svou víru nějak podrobně zkoumali.
Mnoho věřících lidí prostě věří, že to co je jim předkládáno v kostele, mešitě nebo chrámu je pravda, aniž by si dělali těžkou hlavu z toho, že tomu příliš nerozumí. Oni to prostě chápou jako pravdu a proto je třeba příliš nepohoršuje, co ty náboženské věci znamenají a jestli vůbec něco znamenají. nad tím prostě ti lidé nepřemýšlejí a ať už znamenají cokoliv, tak je to prostě pravda. Je to pravda podobně, jako je pravdou třeba naše tvrzení A nebo B.
Lidé, kteří o obsahu své víry přemýšlejí
Co ale lidé, kteří o obsahu své víry přemýšlejí? Takoví lidé mají jednoduše problém. Takoví lidé totiž vidí zcela jasně, že neexistují žádné rozumné důvody pro víru Boha. Ano, oni to vidí naprosto stejně jasně, jako to vidíme my! To je nakonec jeden z důvodů, proč není příliš efektivní někoho přesvědčovat nebo diskutovat racionální argumenty pro nebo proti Boží existenci. Lidé, kteří o těchto věcech jsou schopni přemýšlet vidí naprosto stejně jasně jako my, že dobré důvody a argumenty pro existenci Boha prostě neexistují. Oni to vědí a ty ostatní to nezajímá. Tito lidé si ale myslí, že víra v Boha je nějakým způsobem povinná, správná a dobrá. Jejich stavem není víra v existenci Boha, ale touha po víře v existenci Boha, což jak všichni chápeme jsou dvě zcela odlišné věci.