Znovu a znovu se vrací otázka, co vlastně ateisty spojuje, když nejde o vyznání ani filosofii. Často opakuji že ateismus je vlastně názor na jednu nadpřirozenou bytost. Pak to ovšem znamená, že ateisté přece jen jedno společné přesvědčení mají, totiž to že kritice lze podrobit jakýkoli lidský názor. Současní ateisté se vlastně liší od těch historických právě jen tím, že považují za své právo náboženství nahlas kritizovat.
Všimněte si, že to naprostá většina současných ateistů dělá naprosto slušně, přesto bývají označování (takoví jako já) za militantní ateisty (bez uvozovek).
Jaký je rozdíl mezi militantním ateistou jakým je Richard Dawkins či Pat Condell a militantními křesťany (nebo muslimy) jako je například Joseph Kony či Eric Rudolph asi vysvětlovat nemusím.
Přesto považují teisté vraždu za odpovídající odpověď na ústní či písemnou kritiku. K tomuto postoji se přihlásila v roce 2006 ústy papeže i celá katolická církev (a mnoho věřících z jiných církví), když v případě Mohamedových karikatur neodsoudil vrahy více než sto třiceti lidí ale autory kreslených vtipů.
Pokud by vám tohle nestačilo, tak 28. února 2008 vydali zástupci Vatikánu a islámské univerzity Al-Azhar společné prohlášení ve kterém říkají že je třeba „apelovat na ty, kdo jsou ve všech zemích zodpovědní za masmédia, aby svoboda projevu nebyla chápána jako záminka k napadání náboženství, víry, náboženských symbolů a vůbec všeho, co je považováno za posvátné, a aby čelili extrémismu a podporovali vzájemné přijetí a respekt vůči všem nezávisle na náboženském vyznání“.
Na absurditu a nesouměřitelnost obou postojů, kdy je náboženský extremismus využívající umlčování médií, vydírání či vraždy vydáván za naprostý ekvivalent lidí, kteří argumentují pouze rozumem, upozorňoval mnohokrát R. Dawkins, S. Harris i mnoho dalších.
Náboženství si prostě vynucuje úctu, ale nepřináší žádné důkazy pro to, že si jí zaslouží. Co víc, chová se jako stárnoucí hysterka schopná urazit se kdykoli se jí někdo zeptá:“ Jak jsi to myslela?“
To nejhorší co bychom mohli udělat by bylo, kdybychom jako ateisté hráli tuhle hru s věřícími. Oni mají nejen právo kritizovat ale i ničím nezdůvodněné právo urážet a očerňovat lidi za to že na jejich pověry nevěří. To první jim musí zůstat, ale o to druhé je musíme připravit.
Církevní potentáti stále vyhlašují „dialog“ s nevěřícími, ale copak je jakýkoli dialog možný, když jedna ze stran své postoje nijak obhajovat nemusí?
Právě o tom máme mluvit se zástupci médií, není možné aby tímhle způsobem dělali z třetiny obyvatel naší republiky podřadné existence jen proto, že jsou méně pověrčiví, než jiní. To co rozhodně musíme chtít je právo kritizovat.
Pokud se nebudeme moci kriticky vyjadřovat ke všem otázkám které které si pro sebe uzurpovalo náboženství, staneme se co nevidět cizinci ve své vlastní zemi.