Teisté milují vysvětlování, kolik životů prý stál ateismus. Uvádějí se obrovské cifry mrtvých z 2. světové války a hladomoru v Číně. Nechci vůbec s těmito čísly polemizovat (byť jsou často nesmírně sporné), chci ukázat že je naprosto nesmyslné přičítat tyto oběti ateismu.
Přitom nijak nehraje roli to, že alespoň někteří z uváděných vrahů ateisty nebyli (Hitler, masakr ve Rwandě). Přiznávám naprosto jasně že Josif Vissarionovič Stalin a Mao Ce-tung s velmi vysokou pravděpodobností, hraničící s jistotou, ateisty byli. Přesto jejich oběti nelze přičítat ateismu.
Zkusím to vysvětlit na zdánlivě odtažitém příkladu. Podívejte, řekl bych že téměř nikdo nepochybuje, že podnapilost snižuje pozornost a prodlužuje reakční dobu. Podnapilý člověk tedy není úplně disponován k řízení auta.
O tom že podnapilost není při řízení automobilu nic dobrého víme z mnoha často (s oblibou) opakovaných experimentů (nikoli ze statistiky). Přesto způsobí opilí řidiči jen každou třináctou nehodu. Dvanáct střízlivých řidičů z třinácti tedy udělá nějakou jinou chybu.
Pokud bychom rozdělili skupiny prostě jen podle hlediska zda dotyčný je nebo není opilý, mohli by se opilci bránit prohlášením:
Ano, způsobil jsem havárku, ale co je to proti té spoustě havárií, které zaviní abstinence?
Na riziku nebezpečnosti opilých řidičů nic nemění dokonce ani to, že viník největší hromadné nehody v ČR byl naprosto střízlivý.
Pokud bychom argumentovali stejně jako věřící, museli bychom trvat nejen na beztrestnosti opilosti za volantem, ale i propagovat prospěšnost ovínění a pořádat „osvětové“ besedy s frťanem pro každého řidiče.
Ve skutečnosti jde o argumentační klam známý jako „neexistující příčina„, což dělá případ „ateistických obětí“ iluzorním. Klamy s neexistující příčinou jsou takové, kde předpokládáme působení něčeho, co ve skutečnosti na výsledek dopad nemá. Například „klam hazardního hráče“ vzniká představou, že minulé události nějakým způsobem nutně ovlivňují události budoucí. Například při hodu kostkami nemají předchozí na následující žádný skutečný vliv. Myšlení „osmkrát padla jednička, je tedy nepravděpodobné že padne i po deváté“ je proto klam.
V případě „ateistické zločinnosti“ jde o klam mnohem jednodušší. Věřící mají vštípeno, že morálka pochází z víry. Předpokládají tedy že zločiny vznikají z nedostatku nebo absence víry. Proto mají tendenci přisuzovat ateismus i doložitelně věřícím diktátorům. Když objeví jako „důkaz“ svého přesvědčení takové osobnosti jako byl Mao nebo Stalin, určitě se nezamyslí nad tím, že by důvody jejich činů mohly být jiné. Ve skutečnosti je ale pro každé jednání potřeba motivace, kterou nelze zaměňovat s nevírou.
To že někdo něco nedělá nebo něčemu nevěří, není samo o sobě motivací. Můžete nekouřit, nepít alkohol, nehrát famfrpál, nejíst jogurt, nenosit fialové dámské šaty nebo nevěřit na imaginární bytosti. Nic z toho ale automaticky neznamená, že budete dělat něco jiného (například vraždit lidi) co s tímto nemá nic společného.
Je třeba obecně známo, že Hitler byl vegetarián, čímž radikálně zvýšil „vegetariánskou zločinnost“.
Zbývá tedy vysvětlit, proč se víře oběti přičíst dají, když je ateismu přičítat nelze. Víra, a to nejen ta náboženská, je důležitou součástí našeho jednání. K tomu abychom něco dělali je potřeba nejen po něčem toužit ale také věřit ve správnost toho co chceme udělat a v reálné šance to uskutečnit. Jinými slovy, i pro zlé věci je potřeba hodně věřit.