Velmi detailní článek mapující aktivity jednoho z nejvýznamnějších podporovatelů radikálního islamismu v Evropě – Kataru, přinesla Tereza Spencerová pro Literární noviny.
Naprosto klíčovou informací pro mě byl fakt, že Katarská televize Al-Džazíra je dnes už jen prázdnou slupkou jedoucí na volnoběh, se sledovaností v muslimských státech někde ke konci první desítky. Žebříček potom suverénně vede arabská verze Russia Today. Muslimové a arabové tak naprosto přirozeně odmítli příklon Al-Džazíry k propagandě a cenzuře místo informací. Sledovanost Russia Today potom pro zasvěcené není žádným překvapením a jedná se o obrovský úspěch Ruské zahraniční snahy o vliv.
Katar, dnes největší vývozce zemního plynu potom masivně v Evropě skupuje prémiové nemovitosti a financuje stavbu mnoha mešit a megamešit, aby tak podnítil šíření radikální slafistické verze islámu.
Paní Spencerová píše:
Připravovaná megamešita v Irsku financovaná Katarem
„Podle serveru Qataronline.com cizinci v Kataru smějí vyznávat křesťanství, buddhismus a několik dalších náboženství, ale jen za „předpokladu, že tak činí v soukromí a nenarušují veřejný pořádek a morálku“. Na druhé straně ale za katarské peníze vyroste v Irsku „největší mešita v Evropě“, v Hamburku se na mešitu přestavuje luteránský kostel, další megamešita roste v belgickém Liege, v Mnichově se jedná o výstavbě velkolepého Střediska pro islám v Evropě a španělská islámská komunita si ústy lídra ahmadíjského společenství Hizráta Mirzy Masrúra libuje nad „náznaky, že Španělsku bude znovu dominovat islám“. Není zřejmé, kde se chce Katar při posilování islámu v Evropě zastavit, jisté ale je, že katarská verze islámu je agresivní, saláfistická. Jsou tedy na obzoru problémy, proti nimž je sexuální zájem katarských princů o česká děvčátka čímsi takřka nicotným?
Možná, ale pravdou rovněž je, že při pohledu na katarskou vlnu netřeba panikařit. Evropa totiž umí být „pragmatická“ — Muammar Kaddáfí si tytéž evropské politiky a firmy svými miliardami kupoval rovněž a nebylo mu to nakonec nic platné. Jsou snad katarští feudálové přesvědčeni, že je jednou nečeká podobný osud?“