Během nedávné zahraniční cesty předal PZ Myers klíčky od svého populárního blogu Pharyngula dlouhodobé komentátorce Sastře. Ta nelenila a mezeru po PZ dokonale zaplnila. Chtěl bych čtenáře Ateistů ČR upozornit především na její článek The Diversity of Diversity. V něm se věnuje častému nařčení, že jako ateisté nerespektujeme právo věřících na jejich víru, a že se takto nijak neodlišujeme od homofobů, xenofobů, rasistů a dalších asociálních a společensky nebezpečných živlů.
Sastra nejprve rozebere skupiny, ke kterým jsme připodobňováni. Za příklad nám poslouží homofobové. Svým předsudky vedeným chováním degradují ostatní lidské bytosti, které se provinily jen tím, že milují někoho jiného, než nařizuje společnost, v níž je heterosexualita pevnou normou. Homofobové takto zbytečně ubližují nevinným lidem, a to stejně nesmyslně, jako když bychom někoho odsoudili, protože hraje raději fotbal než hokej. Účastníme se jako ateisté něčeho podobného? Snažíme se ze společnosti vymazat náboženskou různorodost, a pokud ano, je to správně? Nad touto otázkou jsem si lámal hlavu od té doby, co jsem vystřízlivěl z počátečního ateistického opojení po přečtení Božího bludu, a proto vítám Sastřin příspěvek do diskuze, který mi pomohl utřídit si myšlenky a pojmenovat významné prvky mého ateistického přesvědčení.
Článek se jmenuje Různorodost různorodosti, a pojmenovává dva typy různorodosti:
The Diversity Smorgasbord is one where everyone brings their favorite “dish” – their preferences, their lifestyles, their values, their choices, and everything else that contributes to their identity, to what makes them them and not someone else. Maybe you bring a chocolate cake and I don’t like chocolate cake. That’s fine. No judgment here – it’s not a cooking contest. Take what you need and leave the rest.
…
But then there is the Diverse Problem-Solving Group. The diversity here has a different purpose than allowing self-expression to flourish unhindered. In a problem-solving group individuals are united together on common ground: they share a problem. They’re trying to find an answer or a solution or an agreement reached. And this search for consensus can only be as good and open and honest as it gets if you have both an assumption of equality and a lot of diversity, a lot of contending ideas being sifted through and argued for and argued against to provide checks and balances against the tendency towards human error. The more diversity the better, yes – but not as the goal.
První různorodost je bohatostí osobních preferencí, a je dobrá, protože do diskuze přináší svěží pohledy na věc a brání zakonzervovanosti názorů. Dále nikoho neomezuje; pokud já mám rád čokoládový dort, a vy ne, nenutím vám jej. Druhá různorodost je nabídkou řešení nějakého konkrétního problému. Jakou mám postavit židli? Má mít tři, čtyři, nebo pět nohou? Některé z těchto odpovědí nebudou vyhovovat, a pokud nás skutečně zajímá, jak daný problém vyřešit, měli bychom být schopni odmítnout špatná řešení.
Ani na okamžik nepochybuji, že většina aktivních čtenářů a přispěvatelů kolem Ateistů ČR vidí různorodost náboženství jako různorodost odpovědí na otázku kdo je zodpovědný za tento vesmír, tedy jako různorodost druhého druhu (Diversity Problem-Solving Group). Myslím, že nám všem ale prospěje, když si uvědomíme, že to není jediný způsob, jak lze chápat náboženskou víru i nevíru. Pro někoho může být jejich náboženství silným kulturním pojítkem ke svým nejbližším, tedy různorodostí prvního druhu (Diversity Smorgasbord). Takoví lidé pak nemusí naše zapálení pro ateistický světonázor chápat jako upřímnou snahu o vyřešení palčivé metafyzické otázky, ale jako útok na jejich osobní identitu.
Článek i přes svou délku stojí za přečtení. Velmi elegantně shrnuje jeden z hlavních bodů, kde si věřící a ateisté často přestávají při rozhovoru rozumět. Také identifikuje významnou rétorickou taktiku, která zamezuje kritice náboženství. Znalci Dennettova konceptu “deepity” se v tomto bodě budou cítit jako doma.