V Praze už pár let probíhá podivná taškařice kolem znovupostavení Mariánského sloupu na Staroměstském náměstí. Pro ateisty je tato snaha jistě nepříjemná, ale proti se stavějí i mnozí křesťané. Ostatně největší “protisloupouvou” bojovnicí je nepochybně spisovatelka Lenka Procházková, která se jinak hlásí ke křesťanství.
Okolnosti stržení “Mariánského” sloupu jako symbolu hanby jsou vcelku známé, ač jejich interpretace bývá dosti rozporná. Tento příběh a jeho historické pozadí shrnuje L. Procházková ve svém článku Smolný sloup, neméně zajímavé ale je zamyšlení nad tím, co by vlastně znovupostavený sloup symbolizoval dnes.
Ve své první verzi byl sloup roku 1650 symbolem “že se Řím ujal vlastnictví Čech”, což bylo chápáno jako moc duchovní i fyzická nad všemi obyvateli naší země – šlo o oslavu konce české samostatnosti a vítězství nad protestantismem. Císařství bylo tehdy církví posvěceno a tak i když formálně tvořila světská a církevní ¨moc dvě oddělené sféry, fakticky nebylo možné je od sebe oddělit.
O stržení sloupu jako symbolu hanby a císařství se na popud pražského bohéma Franty Sauera postarali žižkovští hasiči (nikoli rozvášněný dav či parta opilců, jak praví pověst) v roce 1918, krátce po vyhlášení samostatnosti.
Franta Sauer: Naše luza jesuité a diplomaté
Franta Sauer
Vzhledem k těmto okolnostem se i dnešní historici obávají obnovení sloupu.PhDr. Vladimír SAKAŘ, CSc. to na stránkách sdružení VERITAS komentuje:
Snaha o znovuvybudování sloupu je dnes anachronismem i z hlediska urbanistického, protože náměstí dnes vypadá zcela jinak než v 17. století. A protože dnes žijeme ve svobodném demokratickém státě, byl by pro většinu lidí pokus o obnovení tohoto památníku “první železné opony” v Evropě na stejné úrovni jako například snahy o vybudování pomníku vzniku “protektorátu Čechy a Morava” nebo “bratrské pomoci v roce 1968” – tj. k uctění konce samostatnosti našeho národa i státu.
Jenže tato prvotní symbolika rozhodně není poslední, která se na Mariánský sloup dále nabalovala a ani ty další nejsou nijak přívětivé.
První pokus o obnovu sloupu přišel roku 1925. Katolická církev byla tehdy ještě silná a proto se podařilo vybrat poměrně dosti peněz, ale městští radní se právem obávali, že by obnovení sloupu Čechy rozdělilo, proto byly peníze později věnovány na stavbu katolických kostelů.
Větší snaha o obnovu tohoto symbolu vznikla v roce 1938 v době druhé republiky, když se katolická církev pokusila zavést katolicismus jako státní náboženství. Cituji z práce Martina Vaňáče
Ekumenismus v České republice. Příspěvek ke studiu ekumenických vztahů v České republice na pozadí vztahu k církvím v letech 1918– 2000
6.1.2. Římští katolíci: zúčtování s první republikou:
„Oprávněnost supremace ve státě zdůvodňovali integrální katolíci svým výchovným posláním vůči zlaicizovanému národu. Zavrženíhodná nebyla pouze politická a státní reprezentace uplynulých dvaceti let, ale celý národ, který ji volil a některé politiky ‘dokonce uctíval jako bohy a polobohy. To jistě nesvědčí o zdravém rozumu’. Nesvéprávný český národ se za druhé republiky musí stát objektem intensivní misijní činnosti… .Jejich konečným požadavkem byla identifikace zákonodárství druhé republiky se zákony božími a postavení ateistů, svobodných zednářů a nekatolických vyznání mimo zákon. Katolictví mělo být nařízeno zákonem.“
Následující dramatické události 2. světové války a nástup komunistů zajistily, že na takové nápady nebyl prostor ani atmosféra, ta přišla až s pádem komunistické vlády.
Jenže ve stejné době se česká i světová katolická církev také zúčastnila několika zajímavých kauz, které jí sice vybavily obrovskou finanční a politickou mocí, ale zároveň zcela odstranily povrchní nátěr předstírané dobroty. Z těch nejnovějších šlo o církevní “restituce” (defraudace) u nás i na Slovensku, pedofilní kauzy, vraždy a otrokářství, praní špinavých peněz Mafii, ilegální obchod se slonovinou …nemá smysl je zde všechny vyjmenovávat.
A když se v této špíně pokusí nový papež ukázat alespoň trochu přívětivější tvář církve (byť jakkoli neohrabaně) je vzápětí oficiálně opraven.
V této době, kdy na katolické církvi není (její vlastní vinou) nic morálního a sympatického se pokoušejí její stoupenci v zemi, kde je méně aktivních katolíků než homosexuálů, postavit starý symbol své nadvlády na náměstí v hlavním městě? Copak vám to nepřipadá šílené?
Co by vlastně ale takový sloup byl?
Rozhodně by nešlo o historickou památku, na to se z něj zachovalo příliš málo. Jde tedy pouze o symbol, jenže co by symbolizoval?
Císařství? Těžko!
Vítězství nad protestanty? Něco takového by už oficiálně nikdo neřekl.
Smíření? Za současné situace by to asi chtělo úplně jiné gesto.
Vyjadřoval by něco podobného, jako to co se nám snažily sdělit armády Varšavské smlouvy v roce 1968:
“Je nám jedno co si myslíte, je nám jedno jestli nám věříte, ale budete se chovat jako kdyby tohle divadlo bylo pravda – donutíme vás.”
Nový sloup může být jen falickým symbolem náboženské zpupnosti a pokrytectví, jiný význam mu vlastně ani připsat nelze. Takový symbol by si zasloužil jediné – aby skončil v troskách na dláždění Staroměstského náměstí.