Autor: Honza Mráz
Znamenitou lekci z teorie ateismu představil před časem univerzální filozof Tomáš Sedláček na svém blogu. A vypadá to, že se příliš neobtěžoval studiem už tolikrát vyvrácených úvah teistů, protože je ve svém stručném článku koncentrovaně vysází, aby tak připravil čítankový příklad chybné argumentace příznivců nadpřirozena. Dozvídáme se tak, že ateismus je náboženství jako každé. Ačkoliv je to stejně logické jako skutečnost, že zvolit si hladovku je totéž jako vybrat si jedno z nabízených menu. Sedláček se tak křečovitě snaží nabídnout ateistům vlastní teologické fakulty, aby nebyli ochuzeni o možnost dozvědět se třeba něco o své historii, tak jako nejsou ochuzena jiná náboženství, mezi něž přece ateismus spadá. Ono totiž věřit v něco (třeba v nějakého boha) a věřit něčemu (třeba důkazům) je přece tentýž typ věření, byť nauka o původu slov v prvním případě naznačuje odkaz na věrnost a v druhém na pravdu.
Ve světě máme plno univerzit nabízejících studium křesťanství, buddhismu, islámu – jako hlavních náboženství, jejichž studium a dějiny jsou pro nás důležité. Koneckonců, každý by měl tušit, čemu věří a jak se jeho víra v dějinách vyvíjela a v jakém kontextu vznikala. Z tohoto hlediska je zajímavé, že ateismus (dnes dominantní vyznání) nelze nikde studovat. Je to zvláštní, člověk by se měl přece zhruba vyznat v tom, čemu věří.
Není se čemu divit, že autor tak směle míchá jablka a hrušky, když právě s pojmem pravda operuje jak ve svém oblíbeném postmoderním „univerzálním“ smyslu, tak ve smyslu pravdivosti nějakého ověřitelného tvrzení.
Dozvídáme se, že pokud svět zatím nebyl zcela poznán a v rámci procesu poznávání nám odkrývá nové a nové fascinující poznatky, je v rámci tohoto úžasu třeba označit krásné věci za nadpřirozený zázrak a hbitě jim přiřadit původce – a zázraky přece měli na starosti odnepaměti bozi. Co naplat, že věda už nějaký čas operuje s principy evolučního výběru a evolučně rostoucí složitosti, Sedláček nemešká a ateistům naroubuje do úst klasický podsunutý argument letadla náhodně vytvořeného z poházených součástek náhlou větrnou smrští.
Naše tělo to dělá samo a téměř nepřetržitě. Věřit, že je to náhoda, vyžaduje mnohem více víry (v náhodu) než jakékoli jiné náboženství, jež v sobě zahrnuje princip božství.
Na základě toho je jako bonus předpokládáno, že žádná událost nesouvisí s žádnou další (příčinnost přece pro ateistu neexistuje, když není ani prvotní příčina) a vše se odehrává jen jako náhodné izolované jevy. Nelze se pak ani divit, že je opět bez servítek zevšeobecněna skutečnost, že když ateista dokáže neklást nesmyslné otázky po smyslu existence vesmíru/planet/člověka, neklade otázky žádné a naprosto nic pro něj nemá smysl. V rámci dané Sedláčkovy hypotézy lze ale potvrdit jednu jednotlivost – žádný smysl nemá alespoň jeho článek.