Vždyť víš štěstí je krásná věc
vždyť víš štěstí je krásná věc
štěstí je ta krásná a přepychová věc
ale prachy prachy si za něj nekoupíš.
Štěstí – zdroj wikipedia: Diego Grez
Lidem nejčastěji přejeme „hodně štěstí a zdraví“, během těch nejdůležitějších svátků se zdravíme „šťastné a veselé“. Novomanželům přejeme „Hlavně abyste spolu byli šťastní.“ Když se zamyslíme,co bychom přáli těm, které máme nejradši, velmi často to bude právě to, aby prožili šťastný život. Vypadá to, že pro mnoho lidí je štěstí skutečně důležitou věcí. Možná tou nejdůležitější vůbec. Náš přístup k dosahování štěstí by potom měl být nedogmatický, ale zároveň praktický a užitečný. Podívejme se tedy, jaké odpovědi na otázku „Jak najít štěstí?“ poskytuje současná věda a ateismus.
Co je to štěstí
Štěstí jistě není nijak pevně vymezený pojem a každý z nás si pod tím může představit trochu něco jiného. Psycholog Daniel Gilbert z Harvardu navrhuje tyto tři definice:
- Emocionální štěstí je pravděpodobně to, co si většina z nás pod pojmem štěstí představí. Jedná se přechodný příjemný stav vědomí související a způsobený něčím objektivním. Můžeme být potěšení dobrým soustem jídla, emočně uspokojeni pěkným filmem nebo ochromeni pohledem na noční oblohu.
- Morální štěstí je spíše jakýmsi filosofickým přístupem než okamžitou emocionální reakcí. Žijeme-li užitečný, plný a spořádaný život, můžeme cítit jakýsi hluboký pocit uspokojení, který nepodléhá okamžitým výkyvům nálad. Gilbert pro tento pocit používá slovo eudaimonia, slovo, které Aristoteles vysvětluje jako „dělat a žít dobře.“
- Posuzující štěstí je potom zahrnuje určité posudek stavu světa. Můžeme být šťastní z vycházky v parku pod rozkvetlými sakurami nebo můžeme pociťovat štěstí, když naše dítě projevuje radost nad povedeným dárečkem.
[ Gilbert, D (2009): Stumbling on Happiness , str. 33-34]
Bez ohledu na to, jak si štěstí přesně definujeme, můžeme se podívat na to, kde takové štěstí hledat. Jeden ze zdrojů štěstí objevil vůbec nejstarší probíhající experiment v dějinách vědy.
Jste šťastní ateisté? Hlasujte v rychlé anonymní anketě.
Z čeho štěstí pramení
Vedoucí tohoto experimentu [Vaillant, GE., & Vaillant, CO (1990). Natural history of male psychological health,XII: A 45-year study of predictors of successful aging at age 65 Amer J. Psych 147: 31–37] se jmenuje George Valliant. O projekt se staral více jak 40 let. Je to čtyřikrát ženatý (dvakrát se stejnou partnerkou) rodič pěti dětí, které s ním nemluví příliš často. Jeho otec spáchal sebevraždu, když mu bylo 10 let. Jednoduše ideální člověk pro výzkum toho, jak prožít šťastný život.
Stále probíhající experiment vznikl, když dnes již mrtví vědci udělali nábor 268 Harvardských studentů. Všichni to byli bílí muži se zářnými výhledy do budoucna (byl mezi nimi i John F.Kennedy.) Tito muži prodělali úvodní detailní lékařské a psychologické vyšetření doprovázené hromadou psychologických testů. To se potom opakovalo každých 5 let. Každých 15 let se potom účastnili osobních pohovorů a každý druhý rok vyplnili podrobné dotazníky.
S čím vědci po všech těch letech potom přišli? Co nakonec určuje, jestli prožijeme šťastný a dobrý život? Nechme odpovědět samotného pana Vaillanta v interview pro Atlantic:
„Jediná věc, na které v životě skutečně záleží jsou vaše vztahy s jinými lidmi.“
Po téměř 75 letech podrobného a nákladného výzkumu přišli vědci s odpovědí, kterou najdeme v každém druhém romantickém filmu. Úspěšná přátelství, ty zmatené mosty které spojují nás, naše přátele a naši rodinu, jsou tím, co předpovídá naše štěstí jak se probíjíme životem. Přátelství jsou lepší ukazatel štěstí, než jakákoliv jiná proměnná sama o sobě. Ve středním věku jsou už jediným indikátorem toho jak jsme a jak budeme šťastní.
Čím intimnější je vztah, tím lépe. Lidé se nedostávají do nejšťastnější desetiny bez toho, aby neměli nějaký úspěšný romantický vztah. Manželství je také velkým faktorem. Více jak 40 procent ženatých a vdaných dospělých se popisuje jako „velmi šťastní“, zatímco stejně se hodnotí jen 23 procent těch, kteří manželstvím nikdy neprošli.
Další výzkum jen prohloubil a rozšířil tyto nepřekvapivé výsledky. Kromě hlubokých vztahů existují další činy nebo chování, které indikují štěstí:
- pravidelné konání altruistických činů
- tvoření seznamů věcí, za které jsme vděčni krátkodobě zvyšuje štěstí
- kultivování obecného pocitu vděčnosti tvoří dlouhodobý pocit štěstí
- sdílení nových zážitků s nejbližšími
- používání připraveného „reflexu odpuštění“, když nás naši nejbližší naštvou
Tato zjištění se možná zdají zřejmá. Z ateistického pohledu může být zajímavou skutečností, že mnoho z těchto zdrojů štěstí je nějakým způsobem implementováno v nejrozšířenějších světových vírách a náboženstvích. V souvislosti s ateismem možná stojí za to zjištění, že zdrojem štěstí není náboženství samo, ale několik jednoduchých pravidel, které jsou věřícím předkládány jako dogma nebo důrazné doporučení. Většinu z nich potom kultivují i sekulární či ateistické společnosti. Jde nakonec „jen“ o jednu z nejdůležitějších věcí v našich životech, o štěstí.
Peníze jako zdroj štěstí
Peníze se, k překvapení mnoha, ukázaly velmi neefektivním zdrojem štěstí. Lidé s obrovskými příjmy nejsou měřitelně šťastnější, než ti s příjmy průměrnými. Peníze přispívají ke štěstí jen tehdy, když nám pomáhají vybřednout z chudoby. Jakmile jsou naše základní lidské potřeby uspokojeny, potom nám ke štěstí stačí jen spousta dobrých přátel.