Budu teď poněkud nábožensky i politicky nekorektní – musím. Chci totiž upozornit na dva články Filipa Tvrdého a to co z nich vyplývá je více než zřejmé – konzervativci a věřící jsou obecně hloupější než ateisté a liberálové.
(Ano, být konzervativní liberál je nesmysl, ale o tom tento příspěvek není.)
První práci na niž upozorňuji uvádí Filip Tvrdý v článku z roku 2010
Atheists and Liberals More Intelligent, Says Atheist, Liberal Psychologist a jejím autorem je Satoshi Kanazawa.
Druhý článek týkající se podobného tématu je z letošního roku a jmenuje se Fundamentalism, Spirituality, and IQ. Je na něm zajímavé především to, že se dotýká samotného principu konzervativního myšlení a důvodu, proč jsou lidé podle něj jaksi přirozeně selektováni na hloupější konzervativce a věřící na straně jedné, a inteligentnější liberály a ateisty na straně druhé.
Uvádí příklad hádanky používané jako “Cognitive Reflection Test”
Sada růžence a breviáře stojí dohromady 110 korun. Růženec stojí o 100 korun víc než breviář. Kolik korun stojí breviář?
Podstata tohoto chytáku je, že se nám všem napoprvé pokusí podvědomí vnutit nesprávnou metodu – odečítání. Instinktivně tedy předpokládáme, že breviář stojí 10 korun. Teprve při ověření zjistíte že to není správný výsledek a výpočet upravíte.
Je to proto, že naše podvědomí vytváří rámcové chápání jako: 100=moc, růženec>breviář atd. Pokud jich instinktivní řešení splňuje dostatek, zdá se být dostatečným.
Pro srovnání si zkuste představit stejný případ kdy by růženec a breviář stály dohromady 6 korun a růženec by byl jen o 2 koruny dražší. Takový příklad by zmátl málokoho.
Vydám se teď jen maličko jiným směrem, než citované články.
Dobrá, při běžném dotazování máte celkem vysokou pravděpodobnost, že poměrně vysoké množství lidí odpoví špatně. Část z nich se opraví sama a část z nich přijme vaše správné vysvětlení. Zůstane ale ještě jedna překvapivě početná skupina, která bude “svůj” chybný výsledek nadále hájit.
Teď je správné se ptát: Proč?
Odpověď je mnohem zapeklitější, než by se zdálo. Rozhodně to není obtížností příkladu, protože náš mozek vědomě i nevědomě provádí mnohem složitější operace. Háček je v něčem jiném.
Každý z nás má jistou “odolnost” vůči přijímání jiných názorů. Jinými slovy, jakmile nějaký názor přijmeme za “svůj”, máme tendenci jej hájit, jako kdyby to byla fyzická součást nás samotných. U některých lidí je tato hranice nesmírně pevná.
Mnozí z nich jsou pro obranu takového mylného názoru dokonce schopni zmobilizovat více duševních sil, než pro řešení úkolu samotného.
Z evolučního hlediska to někdy mohlo být i výhodné, protože vítězství (byť s nesprávným názorem) mohlo přinést jedinci krátkodobý zisk. Z dlouhodobého hlediska ale neschopnost opustit mylný názor mohla být pro společnost fatální (a také mnohdy byla).
V případě liberálů a ateistů se tedy ve výsledku inteligenčních testů mnohem více projevila zvýšená schopnost kontrolovat a revidovat výsledky vlastních odhadů a úvah, kterou mají naopak věřící a zvláště fundamentalisté, případně konzervativci velmi nízkou.
Toto celkem depresivní srovnání, z něhož lze usoudit, že se prostě s fundamentalisty a konzervativci nelze domluvit, má ale i jedno dobré poselství. Totiž to, že pokud se člověk opravdu chce cvičit ve své schopnosti posuzovat a měnit názory na základě důkazů, tak může.
Být otevřenější a přemýšlivější se prostě dá naučit. Problém je spíše v tom “chtít”.