Má cenu se něčím takovým vůbec zabývat? Není to jen interní věcí jedné z mnoha křesťanských církví a sekt? Katolická církev je stále velmi vlivnou institucí ke které se hlásí více jak miliarda lidí. Papež by potom měl být těmito lidmi považován za zástupce Boha na Zemi, jeho náměstka. Jak je to ve skutečnosti samozřejmě víme, ale přesto mi dovolte krátký komentář k tomu co se stalo a k tomu co nás čeká a nemine.
Unavený papež opouští církev v krizi
Josef Ratzinger oznámil, že se koncem února zříká svého úřadu. Nemyslím, že bychom měli nějak zpochybňovat papežovo vyjádření, že tak učinil z důvodu ubývajících sil. Vyvolalo to ve světě celkem pozdvižení, protože se tak stalo poprvé po mnoha stech letech. Naposledy něco podobného učinil jeden excentrický papež ve 13. století. To je samozřejmě důležité pro chápání kontextu celé věci. Kontextu, ve kterém se jedná o krok naprosto výjimečný v celé církevní historii. Je velmi nepravděpodobné, že žádný z desítek předchozích papežů nebyl ve stáří na pokraji fyzických a duševních sil. Spíše naopak, bývalo to pravidlem. Přesto necítili potřebu rezignovat a Římskokatolická církev jejich stařeckou senilitu či demenci přežila bez většího škobrtnutí.
Každopádně pro nás ateisty se to jeví být zprávou dobrou. Svědčí to tom, že nejvyšší vedení katolické církve žije v pocitu krize a ohrožení. Druhou dobrou zprávou je další destrukce symbolu, který papež a církev pro mnoho katolíků stále ještě představuje. Katolíci většinu situaci ve své církvi vidí poměrně realisticky a chápou, že se jedná o lidskou organizaci se všemi svými důsledky a špatnými lidmi, kteří v ní někde působí. Jejich vztah k církvi je vztahem emocionálním, církev často představuje určitou jistotu a stabilitu v rozbouřeném světě. Papež potom může být chápán jako otec (papa) a věřící se mohou považovat za jeho dítka v rámci velké církevní rodiny. Dobří otcové potom rodinu většinou neopouštějí. Nerezignují na svůj „úřad“ ani když jsou staří. Věrná rodina se potom o otce stará a doprovodí jej až do hrobu.
Tato symbolika, pokud tak pro někoho fungovala, je nyní samozřejmě v troskách. Papež pojal svoji úlohu jako manažerskou a jako manažer, který své povinnosti dále nezvládá, bude nahrazen někým mladším, energetičtějším a výkonnějším.
Co se bude dít
Budeme muset asi přežít několik týdnů, kdy se v televizi a jiných médiích budou vyskytovat postarší pánové v podivných šatech, kteří na nás budou mluvit o prazvláštních věcech a o rituálech, se kterými se dnes setkáváme už jen v pohádkách. Fakticky dojde k tomu, že mezi sebou vyberou nového manažera. Do té doby budou média spekulovat, kdo by to mohl být a jako obvykle budou naprosto mimo.
Je velmi pravděpodobné, pokud si papež a nejužší vedení katolické církve zachovalo dostatek zdravého rozumu, tak měli představu o budoucím papeži již v den oznámení rezignace toho současného. Pokud tomu tak není, jedná se o akt zoufalství a risk nepřiměřený situaci. Pro toto chápání rezignace nesvědčí ani perfektní načasování. Katolická víra a církev je postavená na symbolice, se kterou umí ti lidé perfektně pracovat. Volba nového papeže, budou-li dodržena pravidla, začne ve dnech mezi 15. a 20. březnem. 24. března přitom křesťané slaví květnou neděli. To je den, kdy Ježíš přijel do Jeruzaléma a byl přivítán davy lidí. Sílu této symboliky snad pochopí i ateista, který v těchto relacích obvykle neuvažuje.
V případě, že se skutečně jedná o událost promyšlenou a připravenou, může volba nového papeže znamenat silný impuls k pozitivnímu obratu ve vnímání katolické církve. V opačném případě se jedná o dobrou zprávu, že jedna z totalitních středověkých a tmářských organizací ztrácí pevnou půdu pod nohama.